Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VěrnostKrátké texty, citáty Různé

Různé

Ti kteří sdílejí všechno spolu, jsou partnery, dávají lásku za lásku,
utrpení za utrpení. Ježíši, tys umřel; dal jsi všechno: život, krev, vše...
Teď je řada na mně. I já ti chci dát vše. Obyčejný vojín bojuje ztracený někde v řadě, ale ten nejvěrnější se snaží být blízko svého velitele, aby s ním sdílel jeho osud. To je to jediné, na čem záleží, neboť to znamená žít Kristovým životem.
(z knihy Matky Terezy, Myšlenky na každý den)

+

Představuje-li opravdové nastavení lásky zaměření jedné duchovní osoby na druhou, pak je také jediným garantem věrnosti. Z lásky jako takové vyplývá podle toho její trvání a trvání v empirickém čase. V prožitkovém čase vyplývá více: zážitek „věčnosti“ lásky. Láska může být prožívána pouze sub specie aeternitatis. Opravdu milující si nemůže v okamžiku své lásky, v zaměřenosti na tento okamžik a na předmět své lásky nikdy představit, že by se jeho cit mohl nějak změnit. To pochopíme, pomyslíme-li na to, že jeho city nejsou „situační“, nýbrž intencionální. Intendují podstatu milovaného člověka a jeho hodnotu právě tak, jak se v jakémkoli jiném duchovním aktu, třeba poznání nebo zjišťování hodnot, pojímá podstata, popř. hodnota. Když jsem jednou pochopil, že 2x2=4, pochopil jsem to jednou provždy: „zůstává při tom“. A když jsem pochopil podstatu někoho jiného v pravdě tím, že ji nazírám v lásce, musím také zůstat u této pravdy, musím zůstat u této lásky a tato láska ve mně. V okamžiku, kdy prožíváme opravdovou lásku, prožíváme ji jako navždy platnou právě tak, jak uznáváme pravdu, kterou jsme jako takovou poznali, za „věčnou pravdu“: právě tak se láska, pokud trvá v empirickém čase, nutně prožívá jako „věčná láska“.

(Viktor E. Frankl: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno 1996, 133)

+

Kde není důvěra, není věrnost. /Staré přísloví/

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 34)


Témata: Věrnost

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...