Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty S SpásaKrátké texty, citáty Různé texty k tématu: spása

Různé texty k tématu: spása

Nevěřme, že vykoupení je onen jedinečný historický fakt, který se odehrál před dvěma tisíci lety v koutku světa, v Palestině. Mluvme raději o dění vykoupení, neboť v běhu časů pokračuje. Vykoupení je ustavičné konání Boží v naší přítomnosti.
(Henri Boulad: Všechno je milost, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 151)

+

Jak je to však s opovážlivým voláním židů na Velký pátek: "Jeho krev na naše hlavy a naše děti"? (Mt 27,25) Nenaplnilo se strašným způsobem toto slovo, jak je obecně chápáno, tím, že Ježíšova krev spočinula na Izraeli jako Boží kletba? To je ale zcela vyloučeno. Jistěže Boží soudy Jeruzalém a Izraelity poslihly, ale nikoliv pro Ježíšovu krev, nýbrž pro jejich tvrdošíjnou nevěru. Protože drahocenná krvavá obět Božího Beránka nemůže nikdy přinést prokletí, nýbrž jen požehnání, jen vykoupení a odpuštění, jen spásu a život - nic jiného. Ani Izraeli nic jiného, než spásu a život!
(Otto Siegfried von Bibra: Izrael ve světle biblických pororoctví ICHTHYS, Havlíčkův Brod 1991, 13)

+

Abychom opravdu mohli žít, musíme zanechat iluzí, které jsme si vytvořili o svém životě. Jedna taková iluze je domněnka, že můžeme sami dosáhnout svého ospravedlnění. Pavel zanechává svého vlastního úsilí a je zahleděn pouze na Krista. Kristus mu zaručuje, že jeho život se vydaří. "Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je povolání v Kristu Ježíši" (Fil 3,14).

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 41)

+


Existují odcizení, která jsou dána konstitutivně s lidskou skutečností. Jsou dána spolu s konečností člověka, a proto také nemohou být člověkem odstraněna. Naopak každý pokus konečného člověka chopit se sám řízení celku a chtít tak sám uskutečnit neporušené a šťastné bytí by se nutně stal totalitním a vedl by k násilí. Chtít disponovat spásou a chtít ji sám vytvořit by mohlo vést pouze k neštěstí nejhorší tyranie. Spása je proto nutně veličinou vymykající se jednotlivci i společnosti. Překlenutí trhliny procházející celou skutečností může vyjít pouze od veličiny, která obepíná a sjednocuje celek, aniž ho znásilňuje. To však je bytostné určení absolutna. Obepíná všechno jednotlivé, a přece je činí svobodným v jeho samostatnosti.

(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 106)


Spása je nové stvoření, které nám umožňuje nové dějiny.

(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 107)

+

Někteří nás třeba odsoudí a zavrhnou, ale Kristus nám odpouští. Jako kdyby nás sevřel do své náruče a řekl. "Tento člověk mně nyní náleží. Máš-li něco proti němu, vyřiď si to se mnou!"

(Larry a Nordis Christensonovi: Křesťanští manželé, Praha, Evangelické nakl. s. , 97)

+

Spása tedy není v tom, že člověk hledá Boha na nebi, ale naopak v tom, že Bůh hledá člověka na zemi.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.43)

+

Soud neznamená jen neúprosný soud, ale především realizaci spásy.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.21)

+

Bůh se ve své nekonečné moudrosti rozhodl zvítězit nad zlem tím, že ho podstoupí, vezme ho určitým způsobem na sebe. Chtěl zvítězit - v souladu se svou povahou - ne silou, ale láskou, a tak nám dal příklad, jak se má zlo přemáhat dobrem (srv. Ř 12,21). Přesto musíme mít neustále na paměti, že Otcův "soucit" se Synem nekončí křížem, ale vzkříšením. Synovi přikázal obětovat život, aby jej opět přijal. Nikdy ani na okamžik nepomyslel na Synovu smrt, aniž by měl na mysli i jeho vzkříšení. To nám se nedaří myslet na obě věci zároveň. Ježíš byl ve vzkříšení "ospravedlněn Duchem" (srv. 1 Tm 3,16), tj. Otec mu zjednal spravedlnost skrze Ducha, a tím ji zjednal i sobě, své vítězné lásce. Vzkříšením Ježíše z mrtvých - říká svatý Pavel - Bůh Otec dokázal, jak nesmírně veliký je ve své moci k nám a jak silné je jeho mocné působení (srv. Ef 1,19-2O).

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 126)


A nyní přechází /Pavel/ k obsahu spásy, k tomu, co ji tvoří. Její obsah má stránku negativní: osvobození od hříchu a od zákona (Ř 6-7), a pozitivní: dar Ducha svatého (Ř 8).

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 131)

+

Úkol kněze spočívá dále ...v tom, aby slavil a zvěstoval milost a příchylnost /Zuneigung/ a přítomnost Boží v našem světě a tím vykoupení, které nám přinesl Ježíš Kristus; aby lidé pocítili: nejste zapomenuti, nejste sami, nejste bezcenní, jste milováni, jste doprovázeni, jste neseni. (44)
/Kněz má být Seel-Sorger, tedy pečovatel o duše: sdílet radosti a bolesti, navštěvovat osamělé, mít zájem o myšlení lidí, být prostě přítomen diskrétně a nevtíravě; ne jako budič špatného svědomí nebo hlasatel nedělní povinnosti a nutnosti přijímat svátosti, ale jako ten, kdo vede s lidmi rozhovor v postoji naslouchání, lásky a víry./ (45)

Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 44-45)

+

Člověk byl stvořen podle Božího obrazu. Pravý a jedině opravdový Boží obraz je Kristus. Bůh v nás tedy vymaloval podobu Krista. Když jsme ji zakryli špínou, objevuje se znovu Kristus jako prvý portrét a podle něho se dá náš obraz znovu restaurovat. Proto dodává sv. Atanáš: "Nejvyšší Boží Syn, který je pravý obraz Boha, sestoupil k nám, aby restauroval člověka stvořeného k svému podobenství, aby člověk znovu našel to, co ztratil."

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.15)

+

"Nejsvětější Trojice je tajemství spásy. Jinak by nebylo zjeveno." (322)


"Dějiny spásy nespočívají jen v sebezjevení Boha, nýbrž též v jeho sebesdělení." (322)

(Yves Congar: Der Heilige Geist, St. Benno-V. Leipzig 1988)

+

Evangelium zdůrazňuje Vykupitele, který projevuje jedinečný soucit s lidmi, kteří se ocitli v těžkostech...
(Jan Pavel II.)

+

Klíč k pochopení biblického výrazu "spása" je v ozřejmění původního významu tohoto slova v profánní hebrejštině.
"Spásu" vyjadřuje hebrejština celou řadou výrazů.
Spasit v /profánní/ hebrejštině znamená vytrhnout z nebezpečí života. Podle druhu nebezpečí má čin vysvobození podobu ochrany, osvobození, vykoupení nebo vyléčení. Spása pak dále znamená zvítězit, žít, mít pokoj... Tato základní lidská zkušenost pomáhá vysvětlit nedůležitější z Božích zákroků na této zemi: Bůh spasí člověka, Kristus je naším spasitelem (Lk 2,11). Evangelium přináší spásu všem, kdo věří (Řím 1,16). Zde je klíč k pochopení všech biblických výrazů. Konečný význam ale nesmí překrýt dějinný vývoj /tohoto termínu/.
/Podle Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 463/

Spásu vyjadřuje hebrejština celou řadou výrazů. Spása znamená vytrhnutí z nebezpečí života. Podle druhu nebezpečí má čin vysvobození podobu ochrany, osvobození, vykoupení nebo vyléčení. Pojem spása pak dále v hebrejštině vyjadřuje vítězství, život, pokoj.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 463n/

Izrael zakouší Boží spásu kdykoliv jej Bůh vysvobozuje z nesnadné situace... Svatopisci nás zpravují o mnoha zkušenostech v izraelské minulosti... (David, soudci, Josef, Lot, Noe...) Izrael se tak naučil obracet se k Hospodinovi kdykoliv se cítil vážně ohrožen, s prosbou "o spásu". Izrael ví, že mimo Boha pro něj není záchrany (Iz 43,11; 47,15; Oz 13,4) a volá k němu s důvěrou, vyvěrající z předchozí zkušenosti. (Iz 63,8; 1Mak 4,30)..
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 464/

Spása je Boží dar. To je základní jistota... Je pošetilé skládat důvěru v sílu člověka (Žl 33,16-19), on je spása...
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 465/

Ježíš Kristus je spasitel lidí. Rozhodující je víra v něj...
Kdo touží po spáse, musí přijmout ve víře evangelium...
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 465/

Spása znamená více, než tělesnou záchranu. Odpuštění hříchů.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 465/

Spása vyžaduje od člověka, aby se o ní ucházel. Musí včas činit pokání a tak vstoupit úzkou branou, vytrvat na této cestě.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 465/

Není v lidské moci dosáhnout spásy.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 465/

Není jiného jména, ve kterém bychom mohli být spaseni. (Sk 4,9-12; 14,3)
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Podmínkou spásy je víra v Pána Ježíše (Sk 16,30n; Mk 16,16)
Žádný nemůže spasit sám sebe.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Jméno Ježíš - Téma spásy je velmi důležité v kázání prvotní církve a evangelista MT je zdůrazňuje už ve zprávě z Ježíšova dětství. Matouš je uvádí do souvislosti s Ježíšovým jménem, které znamená "Hospodin spasí" (Mt 1,21) /Bognerův překlad: Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů. - Ek. překlad: ...; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů./.
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

To je jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali...
(1Jan 3,23)
Kristus se stal svou smrtí a svým vzkříšením "původcem naší věčné spásy" (Žd 5,9).
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Titul spasitele je připisován též Bohu - Otci (1Tim 1,1;2,3;4,10;...)... Proto je evangelium, přicházející zvěstovat tyto skutečnosti, "silou Boží ke spáse věřících" (Řím 1,16).
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Každý se musí rozhodnout pro spásu nebo pro zkázu, pro život nebo pro smrt. Kdo uvěří a vyzná svou víru, bude spasen (Řím 10,9n.13)
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Bůh je spasitelem lidí bez ohledu na jejich skutky. (2Tim 1,9; Tit 3,5)... Proto má křesťan věrně zachovávat Slovo, které může zachránit jeho duši (Jak 1,21), má posilovat svou víru znalostí Písma (2Tim 3,15), a přinášet ovoce dobrých skutků (Jak 2,14). Má pracovat se chvěním a v bázni na "dovršení své spásy" (Fil 2,12), růst ve spáse (1Petr 2,2).
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

Spása se nabízí v každém okamžiku života (Žid 2,3); "nyní je den spásy" (2Kor 6,2).
/Ze Slovníku biblické teologie, Kolář, str. 466/

+

Ježíš Kristus, jediný spasitel světa
Dějiny jsou plné postav, které sebe samy považovaly a prohlašovaly za velké dobrodince, zachránce, kteří byli mnohdy oslavováni zcela nekriticky jako zachránci národa, rasy či lidstva. Snadno se nám vybaví postavy, jako byl Hitler, Stalin, ale také postavy římských císařů. Žádný z těchto lidí spasitelem nebyl. Dnes najdeme jednak ty, kteří se opět za spasitele vydávají (např. reverend Moon), ale najdeme také mnoho lidí a názorů, kteří se domnívají, že spasitele není třeba, že záchranu si člověk může nějakým způsobem opatřit sám. Křesťanství nepopírá hodnotu a důstojnost člověka. Naopak. Právě křesťanství v návaznosti na židovství věří, že člověk byl stvořen k obrazu a podobenství Božímu (Gn 1,26-27) a že byl v Kristu přijat za syna (Gal 4,4-6). Nestaví ale člověka do vesmíru osamělého, bez vztahu, nepočítá jen se vzájemnými vztahy hříchem vždy znova zneschopňovaných lidí, ale staví výlučně na Ježíši Kristu a na přináležitostí křesťanů k němu. Kristus nejen vrací člověku to, co hříchem (odklonem od Boha) ztratil, ale dává mu mnohem víc: dar Ducha, Boží dědictví v nebi, Boží synovství.
(P.Aleš Opatrný)

+

Jak rádi bychom často měli Spasitele, který by měnil svět kolem nás a nás nechal na pokoji. Ale on je jiný. Přichází proto, aby změnil svět skrze nás. Skrze každého, kdo ho přijal.
(P.Aleš Opatrný, Stůl slova, B, vánoce)

+

Syn nepřišel na svět proto, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen."(J 3,17). Dílo vykoupení pozvedá dílo stvoření na novou úroveň. Vše stvořené je posvěceno vykoupením.
...Bůh svěřil lidem jejich vlastní spásu, svěřil jim církev a v církvi svěřil lidem celé Kristovo dílo spásy. (str.42,43)
Spasit znamená osvobodit od radikálního, definitivního zla. Díky Vykupiteli smrt přestává být definitivním zlem,.. Svět takovou moc nemá. Svět nemůže být pro člověka zdrojem spásy. Spásu dává jedině Bůh. Opakem spásy je věčné zatracení - definitivní odmítnutí Boha, definitivní rozbití společenství s Otcem Synem a Duchem svatým. Nejde v něm tolik o zavržení člověka Bohem, jako spíše o zavržení Boha člověkem...."Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a došli (k poznání) pravdy." (1Tim 2,4) Bůh chce, aby člověk žil (srv. Ez 18,23), přichází k němu prostřednictvím smrti svého Syna. Jsme povolání ke spáse neboli k účasti na životě, který nám byl zjeven v Kristově vzkříšení. Já jsem vzkříšení a život.(Jan 11,21)... Spásná moc náleží především lásce. (1Kor 13, 13)
(Jan Pavel II., Překročit práh naděje, str.78-83)

+

Ježíš je "Slovo Otce" (srv. Jan 1,1), které bylo darováno lidem, aby odhalilo tvář Boha a dalo smysl a cíl jejich nejistým krokům...
Jeho slovo není rozkazem, který násilně proniká do našeho svědomí. Je to přemlouvající hlas, zdarma věnovaný dar, který k tomu, aby přinesl spásu v konkrétním životě každého člověka, vyžaduje pohotový a zodpovědný postoj, čisté srdce a svobodnou mysl...
Rozmnožte příležitosti k naslouchání a studiu slova našeho Pána... V něm objevíte tajemství Božího srdce a získáte světlo, které vám umožní orientovat se v různých situacích a proměnit skutečnost, ve které se nacházíte. Vedeni Písmem svatým budete moci rozpoznat ve vašem životě přítomnost Pána, a tehdy i "poušť" se bude moci stát zahradou...
(Jan Pavel II.)
/Z poselství ke 12. světovému dni mládeže v Paříži, 97. Poutnická brožura vydaná ADCM, str. 9/

+

V dnešní době víra ve vykoupení a spásu upadá v zapomenutí. Je zapomínána víc, než víra v Boží sebezjevení, vzpomínané zvláště o vánocích. Bůh ale přišel v Ježíši Kristu na tento svět z velice konkrétního důvodu: aby nás vykoupil, spasil.
Důvod zapomínání na tento základ víry je ve falešném pojetí náboženství. O vykoupení Bohem nelze totiž mluvit tam, kde se náboženství chápe jako vlastní produkt lidského ducha a lidského snažení.
Toto temné pojetí "víry" se šíří i mezi mnoha křesťany a je extrémně vyjádřeno v náboženském hnutí New-Age. Zde obraz Boha není založen na Božím zjevení, ale na procesu lidského poznávání. Bůh tak dostává takovou podobu, kterou mu přisuzují "osvícení lidé" a ne jakou on skutečně má a sám zjevuje. Bohu je přisuzován obraz jednoty dobra a zla, světla a tmy... Bůh se stává jakousi zcela neosobní existencí, které nezáleží na jednotlivci, ani na jejím osudu.
Toto pojetí je ale v protikladu k Bohu, který se projevuje osobním zájmem o každého jednotlivě a vychází vstříc bloudícímu člověku. Je v protikladu k Bohu, který na sebe přijímá bolest, utrpení a smrt člověka.
Spása spočívá v osobním setkání se s Kristem, který jak píše svatý Pavel - "si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne" (Gal 2,20).
(Podle Josefa Wallnera OCS)
/Zápis z přednášky na Mezinárodní mariologické akademii v Aigen, Rakousko, 30.8. 1995; vydala MCM - přednáška pod názvem: "Přinést světu vykupitele - Mariin trvalý úkol./

+

Boží věrnost
V tomto dopisu bylo mnohé skličující. Ale leccos nám zase výslovně připomnělo velikost a důstojnost člověka, kterou dostává od Boha a skrze niž se k Bohu přibližuje. Obojí dohromady tvoří realistický obraz člověka. Tak, jak ho vidí bible!
Jakkoliv je pokrok a všeliké lidské úsilí nutné a může člověku pomáhat vpřed, z nešťastné situace se člověk sám zachránit nemůže - jako se za vlastní šos nevytáhne z bažiny. Hříchem se člověk vzdálil Bohu, znovu se přiblížit však sám od sebe nemůže. Pomoc, záchrana, osvobození - tak křesťané mluví o spáse - spočívá v překonání vzdálení od Boha. V tom musí člověku pomoci Bůh. A to také dělá. Bůh člověka neopouští. Je věrný. Už ve Starém zákoně následuje po pádu člověka (ráj, Kain, stavba babylónské věže, potopa...) vždycky hned Boží zaslíbení, že na člověka nikdy nezapomene. A nakonec v Ježíši Kristu Bůh přichází k člověku úplně na dosah. V Kristu začala spása, vysvobození a obnova světa a člověka - navzdory spoustě opačných zkušeností a pádů. V něm spočívá naděje člověka dnešní i budoucí. A o tom už více v následujícím dopisu.


+

Zanechme všech pokusů vykoupit sami sebe. Nesnažme se stále cvičit jen svou vůli... Izrael se znovu a znovu pokoušel dobýt zaslíbenou zemi sám. I my se stále pokoušíme sami se vykoupit. Vydejme se však spíše po cestách, které nám daroval Bůh. Začněme s chválou a díkuvzdáním.
To, co jsem potlačil, není vykoupeno.
(Hans Buob, Cesta obrácení, str. 99, 100)

+

Nastává opět ten čas, který nám nabízí nový začátek, neboť nás zve znovu slavit svaté velikonoce, při nichž byl Pán obětován...
Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit duši, která po něm touží...
Tento svátek (velikonoc) nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám nabízí radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.
(Svatý Atanáš)
/Denní modlitba církve=Breviář-L2-116n/

+

Když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle (srv.Jan 8,12).
(Sv. Irenej)
/Denní modlitba církve=Breviář -L2-20/

+

Spasitelný plán, který má náš Bůh a Spasitel s člověkem, spočívá ve vyvedení člověka ze situace, do níž se dostal po pádu, a v návratu k přátelství s Bohem, jemuž se odcizil svou neposlušností. Proto přišel Kristus na svět jako člověk, proto žil tak, jak ho známe z evangelia, proto trpěl, byl ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých: aby člověk šel za Kristem, a tak se zachránil a byl znovu přijat mezi Boží děti. ...
(Sv. Basil Veliký)
/Denní modlitba církve=Breviář -L2-153/

+

Vykoupení znamená, že člověk byl přijat do tohoto tajemství (Trojice). Věčný Syn, Logos, přišel na svět, ..., a sdílel náš život ...Zvěstoval nám tajemství znovuzrození: že člověk, který má již svůj první život, má sestoupit až do hlubin Božího lůna a být zrozen k novému životu. Má se podílet na postavení, které má Kristus v Bohu; stát se Kristovým bratrem a sestrou. ...To se má stát silou Ducha svatého, jenž chce být přítelem a utěšitelem člověka....
(Romano Guardini, O modlitbě, str. 128-130)

+

Ježíš Kristus spasitel je most mezi zemí a nebem.
(Pavel VI.)
/Denní modlitba církve=Breviář, lekcionář č.4, str. 36/

+

Nejsme spaseni za své dobré skutky, ale ani bez nich.
(Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, str. 195)

+

"Vyznáš - li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš - li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen" (Řím 10,9).
Spása tedy závisí na víře ve vzkříšení.
(Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, str. 93)

+

Ten, který nás stvořil bez našeho přispění, nás bez našeho přispění nespasí.
(Sv. Augustin)
/ Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, str. 195/

+

Pán - tohoto titulu se bojí démoni; je Pánem pro nás ne nad námi. Máme mít podíl na jeho panování, tzn. podíl vítězství nad smrtí. Není tedy jen přítel a bratr, je Pán. silnější než smrt. Ježíš je jediný, kdo může někoho spasit - to je smysl vyznání, že Ježíš je Pán. Nepodléháme jen pozemským mocnostem. Ani nebojujeme jen proti pozemským mocnostem. Ježíš Kristus je silnější než všechny mocnosti. Proto je nejlepší zbraní vyznat, že Ježíš Kristus je Pán, král...
Ježíš Kristus zajišťuje člověku život, který přetrvává. On naplňuje nejhlubší touhu lidského srdce - žít...
(Podle Raniero Cantalamessy)

+

Jestliže patříte Kristu, pak on je vaším advokátem.
(Hans Buob, Cesta obrácení, str. 99)

+

Svět jednou pomine, musíme se proto držet Toho, který je věčný, abychom nepominuli se světem...
(Podle Raniero Cantalamessy)

+

Nestačí věřit, že Ježíš je Spasitelem světa. Spasitelnou víru mám, když věřím, že Ježíš je Spasitelem mým.
(Pavel Kosorin)

+

Křesťanské učení nikoho nespasí. Spasit nás může pouze učitel křesťanství - Kristus Ježíš.
(Pavel Kosorin, Křesťanské aforismy, str. 94)

+

To je naše spása, soud, přinášející milost, zjevení, že my, ač strašlivě zapleteni do vlastní viny a bezvýchodnosti, jsme přijati a milováni.
(Karl Rahner, O svátostech v církvi, str. 60)

+

Když myslím na slovo Boží:"Hle přijdu brzo a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků" (Zj 22,12), říkám si, že u mne bude Bůh na velkých rozpacích. Nemám žádné skutky! Nebude mi tedy moci odplatit "podle mých skutků"... Nu dobrá, odplatí mi "podle svých vlastních skutků."
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.25)

+

Ne zásluhy! Dělat radost milému Bohu... Kdybych shromažďovala zásluhy, byla bych si ihned zoufala!
(Svatá Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 175)

+

"Zůstat před Bohem malým dítětem" znamená poznat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce; ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění. I u chudých lidí se dává dítěti, co potřebuje, jakmile však vyroste, už ho otec nechce živit a řekne mu: Teď pracuj, už můžeš být soběstačný.
...Nechtěla jsem růst, protože jsem se cítila neschopná, abych si sama vydělávala na živobytí, na věčný život v nebi.
Být malý dále znamená uznávat, že všechno, čeho jsme schopni, do nás vložil Bůh...
Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si hodně ublížily.
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.99)

+

Církev nás přivádí nazpět k pramenům spásy: ”Církev je totiž v Kristu jako svátost neboli znamení a nástroj niterného spojení s Bohem a jednoty celého lidského pokolení” (Lumen gentium 1)

(Michael Marsch, Uzdravování skrze svátosti, str. 19)

+

"Církev ve skutečnosti není nástrojem dobra, ale spásy. Odpověď na otázku "Co očekáváš od církve svaté", kterou kněz klade křtěnci, není "dobro", ale "spása". Dobro je v díle spásy..."
(Dušan Třeštík)
/LN, 25.5. 97, str.9, Z článku "Trnitá cesta do ghetta"/


Čtení z dnešního dne: Úterý 21.11.

2 Mak 6,18-31; Lk 19,1-10

Komentář k Lk 19,1-10: I z doby nedávné ke mně mluví vzory statečnosti a odporu. Následování Ježíše předpokládá odvahu postavit se většině. Připravuji se na to?

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...