Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VánoceKrátké texty, citáty Různé (citáty - Vánoce)

Různé (citáty - Vánoce)

Vánoční doba má své kouzlo, ale netrvá dlouho. Ježíšovo vtělení je však trvalou skutečností. A pro nás je celoživotním a každodenním úkolem spojovat svůj život s jeho životem, naší pozemskou skutečnost se skutečností Boží. Každá bohoslužba může k tomuto propojení vést, žádná bohoslužba by neměla být jen naším útěkem ze života.
(P.Aleš Opatrný)

+

Bůh je přístupný srdcím zcela prostým, která se vnoří do jeho důvěry...
Usilovat o dětství církve znamená probudit v ní ducha dětství. Tím je především prostota, dále důvěra srdce a úžas. Díky jemu mizí snaha šikovně proplouvat a kompromitovat druhé. Úřední vztahy se přemění ve vytváření společenství. Duch dětství nikým nemanipuluje, ani se nikoho nezmocňuje. Církev, byť vystavená zkouškám, se pak už nenechá spoutat smutkem a rezignací.
(Bratr Roger Schutz, Pustiny v srdci vydávají květ ,str87)

+

Boží Syn se stal člověkem, aby měl člověk domov u Boha.
(Hildegard von Bingen)

+

Proto Kristus přišel na svět jako člověk, proto žil mezi námi, proto trpěl, byl ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých: aby člověk šel za Kristem, a tak se zachránil.
(Sv. Basil Veliký)
/Denní modlitba církve= Breviář-L2-153/

+

Ježíš Kristus přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si "oblékl" a jako člověk přišel v Betlémě na svět. skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt.
(Meliton ze Sard)
/ Denní modlitba církve= Breviář -L2-159/

+

Vánoce znamenají: Bůh otevírá dveře, které nás od něho oddělují. Přibouchli jsme si je vlastní vinou.
A protože už nejsme schopni sami přijít k Bohu, přichází Bůh ve svém Synu k nám. Stává se člověkem, rodí se v chlévě jako bezmocné děťátko.
Bůh přichází do našeho ztemnělého světa, do temnoty a chladu stáje, do temnoty a chladu našeho života...

+

Mezi člověkem a Bohem stály v minnulosti dvě zdi, které bránily našemu plnému společenství s Bohem: zeď přirozenosti (Bůh je "duch" a my jsme "tělo") a zeď hříchu. Ježíš odstranil překážku přirozenosti svým vtělením a překážku hříchu svou smrtí na kříži, a proto už nic nebránilo vylití jeho Ducha a lásky.
(Raniero Cantalamessa, Život pod vládou Kristovou, str. 23)

+

Kristus přichází na svět a čeká.
Čeká na mne.
Za podobou dítěte Ježíše je velké tajemství: Bůh chce být i mně docela blízko!
Nikdo mne k jesličkám nenutí. Ale je zde místo i pro mne.
V zamyšlení a v modlitbě se mohu setkat s Bohem.
Vykoupení a záchrana, které zde v jeslích začínají, jsou určeny i pro mne.

+

Josef je povolán k velkému úkolu: chránit dítě a jeho matku a starat se o jejich obživu. Jeho život nyní patří tomuto dítěti. Věnuje mu svůj čas i své síly.
Také každý z nás má podíl na tomto poslání, abychom chránili to svaté a čisté v nás, v bližních, v církvi a ve světě.

+

Člověk se osvobodí od temných mocí a sil tohoto světa jedině tím, že se přimkne k Bohu. Tím, že člověk vědomě přijímá svou závislost na Bohu, stává se nezávislým a osvobozeným od všech mocí a sil.
(Joachim Kardinál Meisner).

+

Bůh není někde daleko, vzdálený. Není někde nahoře. On je mezi námi a s námi. Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla. Stal se bratrem všech lidí a nyní klepe i na dveře tvého srdce. Touží se s tebou setkat.
(Podle Tomislava Ivančiče, Abba, lieber Vater, str. 65n)

+

Vánoce (pro mě) znamenají: kousek nebe na zemi, trocha slunce tam, kde očekáváme jen špínu a čemu se obvykle velkým obloukem vyhneme...

+

Dary
O vánocích je zvykem, že se lidé obdarovávají. Dar má být výrazem a znamením náklonnosti, vztahu.
Celý svět, i náš život je darem Božím pro nás.
Víra v Boha, v Ježíše Krista znamená, že
S darem - věcí se ale musí umět zacházet a to tak, aby dobře sloužil svému účelu
K daru bývá mnohdy přibalen návod, jak s ním zacházet, jak ho dobře používat, aby se z daru, který má sloužit nestal
.....nějak tak a podobně....



Témata: Vánoce

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...