Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty S SektyDelší texty Sekty a destruktivní kulty v České republice

Sekty a destruktivní kulty v České republice

Zkušenosti se sektami a destruktivními kulty v pastoraci v České republice

Několik tezí pro orientaci

 

Zkušenosti z pastorace v České republice, týkající se sekt a shrnutí poznatků za posledních 10 let (1992-2002) lze formulovat v několika tezích:

  1. Tzv. sekty1 ohrožují minority v církvi (společenství, rodina, jedinec), ne katolickou církev jako takovou. Tím není jejich destruktivní vliv bagatelizován, ale představovat je jako největší nebezpečí pro církev je omylem.
    1Pod slovo "sekta" zde pro jednoduchost shrnujeme ty kulty a náboženská uskupení, která se objevila na scéně v posledním století a mají své jméno, strukturu, nauku - jsou prostě rozeznatelné a pojmenovatelné v širokém proudu alternativní religiozity.
  2. „Nová náboženská kultura“2 je fenomén v postmoderní společnosti všudypřítomný s mnoha kulturními a historickými souvislostmi. Jeho prvky prolínají do církve mezi její členy, kteří se cítí stále být řádnými údy církve.
    2Srov.: Maria Widl, Die esoterisch-synkretistische Welle - Herausforderung für Pastoral und Bildung, in: H. Renöckl - M. Blankenstein (Hg.): Neue Religiosität faszinierend und verwirrt, Echter Verlag Würzburg 1999
  3. „Sekta“, totiž uspořádaná nová náboženská společnost (např. Moonova sekta, Scientologická církev, Rodina lásky atd.), je snáze uchopitelná než difúzní náboženský synkretismus, který představuje „nová náboženská kultura“, o které se soudí, že je dnes nejvíce na postupu a lépe se před ní varuje.

 

Ze zkušeností v České republice vyplývá:

Různé sekty mají různé cílové skupiny. Pro některé (např. Svědkové Jehovovi) jsou typickou cílovou skupinou lidé nejistí, toužící po autoritě, osamělí a společností nepreferovaní. Pro jiné (např. Moonova sekta) prostředí vysokých škol. V zásadě se dá říci, že organizované sekty s touhou po větším společenském vlivu se mohou uplatnit a šířit ve velkých městech a snaží se zpravidla proniknout do intelektuálního prostředí (Transcendentální meditace, moonisté), případně do škol (scientologové). Menší města (většina našich měst pod 150 000 obyvatel) jsou pro ně zpravidla příliš „malým lovištěm“. Některé sekty se snaží proniknout přes zdánlivou nebo skutečnou charitativní pomoc nebo pomoc handicapovaným skupinám, které se netěší dostatečné podpoře.

Výrazněji ohrožené skupiny nebo typy jednotlivců jsou:

  • lidé z typicky špatného rodinného prostředí (rozvrácená rodina, střídající se druhové nebo družky jednoho z rodičů, rodiny alkoholiků nebo rodiny nefunkční atd.)
  • jednotlivci z rodin nábožensky chladných a povrchních, toužící v dospívání či rané dospělosti po opravdovém a ne pouze zvykovém náboženském životě
  • odrůstající děti velmi autoritativních otců, kteří na prahu dospělosti hledají opět silnou autoritu, kterou najdou ve vůdci sekty
  • děti z rodin citově extrémně chladných
  • jednotlivci toužící po maximalistických formách náboženství (náročnost, nesmiřitelná opravdovost, elitní výběr členů apod.), které běžné církve neuspokojí
  • lidé zklamaní nebo svým okolím neuznávaní, toužící po uznání a naplnění života.

Existuje ovšem řada lidí, které natrvalo pohltila sekta, ačkoliv se u nich nevyskytuje žádný z uvedených znaků. Vstup do sekty bývá totiž vším jiným než výsledkem racionálního procesu. Motivace lidí vstupujících do sekty bývá kombinací mnoha motivů, které mnohdy nejsou ani dodatečně rozpoznatelné.

Pokud jde o prevenci vůči vstupu do sekt, došli jsme k těmto několika zásadám.3

3Podrobněji viz A. Opatrný, Sekty a pastorace, in.: Novotný, Opatrný, Remeš, Vojtíšek: Zneužití náboženství, pro SSNS vydala Oliva, Praha 1996

 

  • správně a střízlivě o sektách informovat (bez zesměšňování, podceňování nebo démonizace sekty)
  • vést vzděláním i prohlubováním života z víry k jistotě ve vlastní pozici víry
  • podporovat komunikační schopnosti - kdo komunikuje, není tak snadno osamělý
  • vychovávat k dialogu, pro který je sektářská mentalita nepřijatelná
  • nabízet mladým lidem pokud možno přiměřená a dostatečně otevřená společenství
  • brát vážně starosti a smutky lidí, zejména mladých, i když jsou objektivně málo významné.

Jak už bylo řečeno, je nová religiozita či nová náboženská kultura mnohem méně postižitelná a popsatelná. Její elementy (meditační techniky, holotropní dýchání, různé relaxační praktiky, ale také nauky o reinkarnaci či o duchovních sférách, se kterými člověk může komunikovat či do jisté míry disponovat) jsou zejména ve větších městech nabízeny na každém kroku. Mnohdy jsou vydávány za něco, co má dnes své místo všude, tedy i v křesťanství, jindy jako praktiky, které jsou neutrální vůči velkým náboženstvím. Ve skutečnosti jsou v drtivé většině s křesťanstvím neslučitelné a mnohdy jsou prvními dvířky do úplně jiných náboženských systémů a k jiným vírám, než je křesťanství v jeho nejrozšířenějších podobách (katolicismus, protestantismus, pravoslaví). Zde je nutno popravdě říci, že někdy duchovně velmi chudá nabídka běžného „farního provozu“ má určitou vinu na tom, že lidé odcházejí hledat jinam. Podobně může k bloudění či zabloudění napomoci i nedbalá nebo nesprávná informovanost o nabízených duchovních či pseudoduchovních proudech a praktikách, jejich nezodpovědné doporučování nebo naopak jejich neadekvátní démonizace. Touhy lidí po duchovní hloubce a náboženské opravdovosti je třeba brát velmi vážně, rozhodně není možné je odbýt jen jako „vymýšlení si“ nebo jako nedobrou touhu po originalitě. Na druhé straně je třeba vidět ohroženého člověka v tom, kdo těká a hledá další a další „duchovní vzrušení“. Takový člověk je na nejlepší cestě do nějaké extrémní skupiny či sekty.

Jako i jinde ve světě, i u nás se vyskytují v církvi lidé, kteří našli smysl života v boji proti všemu a proti všem, kdo přesahují jejich obzor. Zdá se, že silná démonizace sekt a nových náboženských skupin je u některých přímo úměrná jejich neschopnosti změnit nebo unést neúspěšnost osobní nebo neúspěšnost církve v daném prostředí či regionu. Tito lidé bohužel tak přehánějí, že dosahují opačného efektu, než zamýšleli. Jejich přehnané vědomí nebezpečnosti sekt, nedůvěryhodná argumentace a nekřesťansky zlovolná difamace rozumného člověka od sekty neodradí, ale buď vzbudí zvědavost, nebo popře i dobré argumenty a varování toho, kdo chce ukázat na nebezpečí.

Nakonec je nutné říci, že neexistuje žádný postup, jak dosáhnout plné imunity vůči svodům sekty. Informovanost, hluboká, uvědomělá víra, život v dobrém společenství křesťanů jsou jistě elementy správné a účinné prevence proti sektám. Ale je to podobné jako v obrazu infekce a nemoci. Jako může infekcí onemocnět i člověk dodržující zásady správné životosprávy, dbající na hygienické zásady, sportující a otužující svůj organismus, tak může sekta úspěšně zasáhnout i člověka, o kterém soudíme, že měl všechny předpoklady k odolnosti. Je ale nesmírně důležité, aby v případě, že se tak stane, nebyl v žádném případě ostatními odepsán. Jeho pobyt v sektě může být velmi dlouhý a nese s sebou řadu nebezpečí. Přesto to nemusí být poslední dějství v jeho náboženské historii, ale dějství předposlední nebo ještě dřívější.

V některých kruzích je stále třeba připomínat, že hlavním úkolem křesťanských církví a jednotlivých křesťanů není boj proti sektám, ale hlásání evangelia. Evangeliem má být křesťan fascinován, ne sektou, ne podivnými praktikami nové náboženské kultury, ne odporem proti nim. A poučit se samozřejmě může a má ze všeho - i z existence a tvářnosti toho, co do jeho víry a života nepatří.


 
Vyšlo v "Teologických textech" 2002/1
Zveřejněno se svolením

Čtení z dnešního dne: Úterý 21.11.

2 Mak 6,18-31; Lk 19,1-10

Komentář k Lk 19,1-10: I z doby nedávné ke mně mluví vzory statečnosti a odporu. Následování Ježíše předpokládá odvahu postavit se většině. Připravuji se na to?

Zdroj: Nedělní liturgie

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...