Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty E EucharistiePrvní svaté přijímání - pomůcky, přípravy, podklady Setkání Benedikta XVI. s prvokomunikanty

Setkání Benedikta XVI. s prvokomunikanty

KATECHETICKÉ SETKÁNÍ PAPEŽE Benedikta XVI.
S DĚTMI, KTERÉ BĚHEM ROKU BYLY U 1. SV. PŘIJÍMÁNÍ

Svatopetrské náměstí
Sobota, 15. října 2005



1. Andrea

Drahý Otče, jak si vzpomínáte na den Vašeho 1. přijímání?


Nejprve bych vám rád poděkoval za tuto slavnost víry, kterou mi nabízíte, za vaši přítomnost, za vaši radost. Zdravím vás a děkuji za obětí, kterého se mi od některých z vás dostalo, obětí, které zastupovalo vás všechny.

Co se týká té otázky – samozřejmě si den svého 1. sv. př. Pamatuji velmi dobře. Bylo to o jedné nádherné neděli v březnu 1936, před 69 lety. Byl slunný den, kostel vypadal moc hezky, hrála hudba …Pamatuji si moc krásných věcí toho dne. Bylo nás asi 30 chlapců a děvčat z mé malé vesničky se sotva asi 500 obyvatel.

Ale „srdcem“ mých radostných a krásných vzpomínek je jediná věc (a váš mluvčí řekl totéž): Chápal jsem, že Ježíš vešel do mého srdce, že mě opravdu navštívil. A s Ježíšem byl se mnou Bůh sám. A poznal jsem, že to je dar lásky, cennější než vše ostatní, co může život dát.

Toho dne jsem byl tedy opravdu naplněn úžasnou radostí, protože ke mně přišel Ježíš a já jsem poznal, že začalo nové období mého života. Bylo mi 9 let a bylo důležité této události, tomuto přijímání zůstat věrný. Slíbil jsem Pánu, jak jsem nejlépe dovedl: „Chci zůstat pořád s Tebou“ a modlil jsem se: „Ale především zůstaň Ty se mnou“. A tohle jsem žil i dál. Díky Bohu, Pán mě vždycky vzal za ruku a provedl mě i těžkými situacemi.





2. Livia

Sv. Otče před 1. přijímáním jsem přistoupila ke sv. zpovědi. Byla jsem u zpovědi i při jiných příležitostech. Chtěla bych se vás zeptat: musím ke zpovědi před každým přijímáním, i když pořád dělám ty samé hříchy? Všimla jsem si, že jsou pořád stejné.

Řeknu dvě věci. Ta první – samozřejmě nemusíš ke zpovědi před každým přijímáním, pokud ses nedopustila tak těžkých hříchů, které musí být vyznány. Proto není nutné zpovídat se před každým přijímáním. Je to nutné jen tehdy, když ses dopustila opravdu vážného hříchu, když jsi těžce urazila Ježíše, takže vaše přátelství je zničeno a musíš začít znova. Jen v tomto případě, když jsi ve stavu „smrtelného“ hříchu, jinými slovy těžkého hříchu, je nutné jít před přijímáním ke zpovědi. To je to první co jsem chtěl říct.

Druhá moje poznámka: i když, jak jsem řekl, není nutné ke zpovědi chodit před každým přijímáním, je velmi užitečné zpovídat se s jistou pravidelností. Je to pravda: naše hříchy jsou pořád ty samé. Ale i naše domovy, naše pokoje přinejmenším jednou týdně uklízíme, i když špína je pořád ta samá. Abychom žili v čistotě, abychom začínali znova. Jinak špína možná není vidět, ale přibývá jí. Něco podobného lze říci o duši, i o té mojí: když nikdy nejdu ke zpovědi, je moje duše zanedbaná a nakonec jsem vždycky se sebou spokojen a už nechápu, proč bych na sobě měl pracovat, abych se vylepšil, že mám dělat nějaký pokrok. A tento „úklid duše“, který nám Ježíš Kristus dává ve svátosti smíření, nám pomáhá udržet naše svědomí bystřejší, otevřenější a to nám umožňuje zrát duchovně i po lidské stránce.

Proto dvě věci: zpověď je nutná pouze v případě vážného hříchu, ale je velmi užitečné zpovídat se pravidelně, aby člověk udržel čistotu a krásu svojí duše a aby den za dnem životně uzrával.




3. Andrea

Když mě katecheta připravoval na 1. přijímání, říkal, že v Eucharistii je přítomný Ježíš. Ale jak? Nevidím ho!


Ano, nevidíme ho, ale existuje spousta důležitých věcí, které nevidíme. Např. nevidíme náš rozum a přesto ho máme. Nevidíme naši inteligenci, a přesto ji máme. Zkrátka: nevidíme svou duši, a přece existuje, a my vidíme její účinky, protože mluvíme, myslíme a děláme rozhodnutí atd. Ani třeba elektrický proud nevidíme, a přece vidíme, že existuje; vidíme, že tento mikrofon funguje, vidíme rozsvícená světla. Ty úplně nejdůležitější věci, na kterých stojí život a svět, nevidíme, ale vidíme a cítíme jejich důsledky. Je to jako s elektrikou – nevidíme elektrický proud, ale vidíme rozsvícená světla.

Tak je to se vzkříšeným Pánem: nevidíme ho svýma očima, ale vidíme, že kde Ježíš je, lidi se mění, zlepšují. Jsou vytvořeny podmínky pro pokoj, smíření atd. Čili – nevidíme Pána samého, ale vidíme jeho působení. Můžeme poznat, že Ježíš je přítomný. A jak jsem už řekl, jsou to právě ty neviditelné věci, které jsou nejhlubší, nejdůležitější. Tak se pojďme setkat s tímto neviditelným, ale mocným Pánem, který nám pomáhá dobře žít.




4. Julie

Vaše svatosti, každý nám říká, jak je důležité chodit v neděli do kostela. Rádi bychom chodili, ale naši rodiče často v neděli spí a do kostela nás nevezmou. Rodiče jednoho mého kamaráda pracují v obchodě, a my často jezdíme na návštěvu k prarodičům. Mohl byste jim něco říct, aby pochopili, že je důležité společně chodit na nedělní mši sv.?


Řekl bych, samozřejmě s velkou láskou a respektem k tvým rodičům, protože určitě mají hodně práce. Možná bys jim, s láskou a respektem dcery vůči rodičům, mohla říct: „Maminko a tatínku, pro nás všechny, i pro vás, je moc důležité setkat se s Ježíšem. Taková setkání nás obohacují. Je to pro naše životy moc důležité. Pojďme zkusit společně vymyslet, jak by to šlo. Třeba by šlo jít do kostela i u babičky.“ Zkrátka s velkou láskou a respektem k tvým rodičům, bych jim řekl: „Prosím, pochopte, že to není důležité jen pro mě, že to není jen katecheta, kdo to říká, že je to důležité pro nás všechny. A bude to nedělní světlo pro celou naši rodinu.“




5. Alexandr

K čemu je pro každodenní život dobré chodit na mši a ke přijímání?


Umožňuje to dostat život do rovnováhy. Obklopuje nás spousta věcí. A lidé, kteří nechodí do kostela, nevědí, že je to právě Ježíš, co jim chybí. Ale cítí, že jim v životě něco chybí. Jestliže v mém životě není Bůh, jestliže v mém životě není Ježíš, chybí velmi důležitý přítel, důležitá radost pro život, síla růst po lidské stránce, překonat slabosti a zrát jako lidská bytost.

Výsledky života s Ježíšem a sv. přijímáním také neuvidíme hned. Ale jak jdou týdny a roky, nepřítomnost Boha, nepřítomnost Ježíše začíná být citelná. Je to jakási podstatná a zničující neúplnost. Mohl bych povídat o zemích, kde dlouhá léta panoval ateizmus: jsou tam zničené duše lidí, ale i země. Z toho můžeme vidět, jak je důležité, a řekl bych nejpodstatnější, být řízen Ježíšem v přijímání. Je to On, kdo nás osvěcuje, kdo nám nabízí životní doprovázení, doprovázení které potřebujeme.




6. Anna

Drahý Otče, můžete nám vysvětlit, co Ježíš míní, když říká svým následovníkům: „Já jsem chléb života.“?


Nejdříve bychom si asi měli ujasnit, co to znamená chléb. Naše nynější kuchyně je vybraná, bohatá na různá jídla; ale v jednodušších podmínkách je chléb základním zdrojem potravy. A když Ježíš sám sebe nazývá chlebem života, znamená ten chléb řekněme, počátek, zkratku, která zastupuje veškerou naši potravu.

A abychom žili, Musíme živit své tělo, a také musíme živit svého ducha, duši a svou vůli. Jako lidské bytosti nemáme jen těla, ale i duše. Jsme myslící bytosti s rozumem a vůlí. Musíme živit i svého ducha a duši, aby se mohly rozvíjet a opravdu dosáhnou své plnosti.

Když tedy Ježíš říká: „Já jsem chléb života“, znamená to, že on sám je ten pokrm, který potřebujeme pro svou duši, pro svoje vnitřní „já“, protože i duše potřebuje pokrm. A materiální (technické) věci nestačí, ačkoli i ty jsou důležité. Opravdu potřebujeme Boží přátelství, které nám pomůže správně se rozhodovat. Potřebujeme zrát jako lidské bytosti. Jinými slovy: Ježíš nás živí, aby se z nás stali opravdu zralí lidé a naše životy byly dobré.




7. Adrian

Sv. Otče, říkali nám, že dneska budeme mít eucharistickou adoraci. Co to je? Jak se to dělá? Můžete nám to vysvětlit? Díky.


Co adorace je a jak se dělá, to hned uvidíme, protože už k ní je všechno připravené – budeme se modlit, zpívat, klečet – a tímto způsobem budeme v Ježíšově přítomnosti.

Ale odpověď na tvoji otázku musí být samozřejmě hlubší. Nejen jak se adorace dělá, ale co to je. Řekl bych to takhle: adorace je uvědomění si, že Ježíš je můj Pán, že Ježíš mi ukazuje, kterou cestou se mám dát a že budu dobře žít jen tehdy, když znám cestu, kterou Ježíš ukazuje a když se tou jeho cestou vydám.

Adorace znamená říct: „Ježíši, jsem tvůj. Budu tě svým životem následovat, nikdy nechci ztratit tvoje přátelství, toto společenství s tebou.“ Také mohu říct, že adorace je v podstatě setkání s Ježíšem, při které mu říkám: „Jsem tvůj a prosím tě, zůstaň pořád se mnou.“






Poselství sv. Otce na závěr setkání.

Drazí chlapci a děvčata, bratři a sestry, na závěr tohoto krásného setkání mě napadá jediné slovo: Děkuji. Děkuji za tuto slavnost víry. Děkuji za toto setkání nás navzájem i s Ježíšem.

A díky vám všem, kteří jste tuto slavnost umožnili: katechetům, kněžím, sestrám – vám všem.

Na závěr zopakuji slova ze začátku každé liturgie: „Pokoj vám“, to znamená: ať je s vámi radost, a tedy – ať máte dobrý život. Přeji vám pěknou neděli, dobrou noc a nashledanou s vámi se všemi u Pána.

Moc vám děkuji!

 


Čtení z dnešního dne: Sobota 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31; Mt 14,22-33

Komentář k Mt 14,22-33: Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...