Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO svátosti eucharistie To není Pán Ježíš
To není Pán Ježíš
Můj malý vnuk Kryštof je teolog-amatér. Ve svých šesti letech se zadíval na scénu, kde Veronika podává Kristu svou roušku, a po chvíli si vzdychnul: „Nikdo není svatý. Ani děti ne.“
Je hyperaktivní, nedovede moc zvládat svou nervovou soustavu. Je neuvěřitelné, že zatímco leze na lavici a pod lavici, otáčí se a vyplazuje jazyk na jiné děti, stíhá sledovat, co se děje u oltáře. Jednou, právě v okamžiku, kdy po slovech kněze „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“, nastalo v celém kostele hluboké ticho, zaječel nahlas svůj protest: „To není 'moje tělo', to není Pán Ježíš!“
Honem jsem ho ztišila a slíbila, že mu to po mši vysvětlím. A pak jsem se modlila: Pane Ježíši, jak mu to říct? Přece mu nemůžu vysvětlovat učení o transsubstanciaci? To jsem okamžitě zavrhla jako pro šestiletý rozum nepoužitelné. Ale jak na to? Duchu svatý, osviť mě, protože tohle je oříšek!
Když jsme vyšli před kostel, vyhrnula jsem si rukáv a strčila mu předloktí k nosu.
„Na, kousni si!“
Udiveně se na mě podíval. V jeho očích byla nevyslovená otázka: „Že by Alzheimer? Tak brzo?“
Trvala jsem na svém. „No, jen si kousni! Pořádně, prokousni kůži, urvi kus masa a žvýkej! Po bradě ti poteče krev...“
Otřásl se odporem při té představě a raději trochu ustoupil.
„Nelíbí se ti to?“
„Ne, ani trošku.“
„Vidíš, Pán Bůh si taky myslel, že by se nám to nelíbilo. A co chleba? Ten nám nevadí? Ten jíst můžeme?“
S úlevou přikyvoval, že ano. „Pán Bůh to také věděl, že chleba jíst můžeme. A protože nás chtěl živit vlastním tělem, abychom přišli za ním do nebe, tak to udělal tak, že se sám stává chlebem, který potom my sníme.“
Kluk uznale přikývl: „To bylo od něho teda chytrý!“
A já jsem se v duchu usmívala: „Slyšíš, Bože, jak tě to dítě ocenilo? To tě určitě potěší!“
Pak už měl jedinou otázku: „A proč je ten chleba takový bílý?“ „Protože je z bílé mouky. Záleží na tom, z čeho ho pekaři upečou. Z hnědé mouky by byl hnědý.“
Od té doby nemá o eucharistii žádné pochybnosti.
O něco později jsem vyprávěla dětem, že františkány založil svatý František a dominikány svatý Dominik.
„Já jsem dominikán,“ rozhodně prohlásil Kryštof.
„O tom vůbec nepochybuji,“ souhlasila jsem. „Člověk, který v šesti letech řeší, jestli je hostie pravé Tělo Kristovo, nemůže být nic jiného než dominikán!“
Jitka Hosanna Štěpánková
Redakčně upraveno
Autor: Jitka Hosanna Štěpánková
"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.
Související texty k tématu:
Eucharistie
- Eucharistie nás udržuje při životě během putování pouští života
- Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti pozemského života
- Eucharistie sytí putující církev
- Pán skrze eucharistii přetváří anonymní dav ve společenství
- Díky eucharistii se ´měním v Ježíše´...
- Eucharistie je jednou z cest, po kterých k nám přichází Kristus
- Slavení eucharistie a neděle (Sv. Justin)
- Eucharistie nepatří jen do kostela