Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty L LiturgieDelší texty Změny vyvolané koncilem (Aleš Opatrný)

Změny vyvolané koncilem (Aleš Opatrný)

/.../ Nebylo možné obsah koncilových diskusí a jeho výsledky široce publikovat ani nebylo možné vydat samotné dokumenty 2. vatikánského koncilu, přece však lze ukázat, že Tomášek využíval různých možností k realizaci výsledků koncilu, a tak měl koncil na život církve v naší zemi trvalý vliv a měnil ji i mimo oblast bezprostředního biskupova vlivu.

Při povrchním pozorování by se mohlo zdát, že změny probíhaly jen v oblasti liturgie. Ty byly skutečně nejnápadnější. Je také pravda, že biskup Tomášek za liturgickou obnovou jednoznačně stál, jeho vliv daleko přesahoval hranice pražské arcidiecéze a zavádění jednotlivých prvků obnovované liturgie probíhalo poměrně svižným tempem. Ale s liturgickou obnovou spojil Tomášek i snahu o biblické vzdělání. Na liturgických dnech prozíravě připojoval k liturgické tematice biblická témata, byť měl k dispozici jen dva graduované referenty pro tuto oblast, a sice profesory Jana Merella a Františka Kotalíka. Oba však byli v moderní biblistice poměrně dobře orientovaní a výsledky koncilu podporovali. Snaha zajistit lepší orientaci kněží v biblistice vyplývala z logiky věci: obnovená liturgie dávala velký prostor česky přednášeným biblickým textům. Ovšem veřejnost – i kněžská – nebyla v Písmu příliš orientovaná. Mnozí katolíci té doby pociťovali například rozpaky nad starozákonními texty při konfrontaci s poznatky přírodních věd. Bylo tedy třeba dostupnými způsoby kněžím zprostředkovat novější myšlenky.

Vzdělání věřících a plodnému využití obnovy liturgie měly napomoci bohoslužby slova. V roce 1966 k nim vydal Tomášek zásadní směrnice a v následujících létech jejich konání opakovaně doporučoval, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Jejich katechetického potenciálu si později povšimli i církevní tajemníci, a tak je v čase normalizace začali všemožně omezovat.

Se zaváděním obnovené liturgie se spojily i činy, patřící do jiných oblastí než teologických. Vznikala ordinária na texty obnovené liturgie, zpívaná v českém jazyce. První z těch, která se stala trvalou součástí liturgie, složil Petr Eben. V Praze navrhl architekt Aleš Bořkovec první úpravu sakrálního prostoru zcela podle zásad obnovené liturgie. Je třeba zmínit i tvorbu nových náboženských písní s kytarovým doprovodem, jejichž užití v liturgii dodnes považují mnozí za sporné, nicméně tehdy přispěly k oživení víry mnoha mladých lidí.

Celkové oživení, které vnesl koncil do církve, se v naší zemi projevilo i tam, kde bylo poselství koncilu obtížné sdělit, natož veřejně realizovat, totiž v postavení a aktivitě laiků. Svědčí o tom zprávy okresních a krajských církevních tajemníků o realizaci koncilu na jejich území, které podávali podle jednotného zadání. Středočeský církevní tajemník konstatoval zvýšenou činnost jak kněží, tak i laiků ve srovnání s dobou před rokem 1962 a přičítal ji koncilovým závěrům, biskupu Tomáškovi i aktivním laikům, kteří jsou s ním ve spojení. Pražský církevní tajemník viděl zvýšení aktivity katolické církve v Praze jako následek konání koncilu a přijetí jeho myšlenek. Všímal si především apoštolátu laiků, sdružování těch, kdo jsou aktivní, konstatoval, že tento apoštolát je navázán na hierarchii. Zaznamenal Tomáškův vliv v otázce výchovy mládeže v církvi a konečně i změny v životě kněží a v obnovené liturgii. Analýzy zpráv církevních tajemníků z dalších krajů, které prováděl Petr Slouk, dávají podobné výsledky a jmenují Tomáška jako důležitého činitele oživení církve a reforem. I když můžeme považovat některá zjištění církevních tajemníků za poněkud nadsazená, protože pro ně byl nepřijatelný každý pohyb v církvi, který nesměřoval k jejímu zániku, nemohla být nadsazena příliš, protože by tím vydávali svědectví o své špatné práci. Tato zjištění z oblasti odpůrců církve lze považovat za věrohodná svědectví o vlivu koncilu a svědčí také o účinnosti Tomáškovy snahy uskutečňovat výsledky koncilu v naší zemi. Tato snaha ale vyžadovala i soustavnou práci mimo oblast liturgické obnovy. Tomášek k ní našel příležitost díky blížícímu se jubileu existence biskupství v Praze.





Tisíciletí diecéze

V roce 1967 připravil Tomášek projekt, který uvedl do souvislosti s realizací koncilu. Vyhlásil v pražské arcidiecézi dlouhodobou přípravu na rok 1973, kdy se slavilo tisícileté výročí zřízení biskupství v Praze. Tento projekt představoval určitou podobu dlouhodobého pastoračního plánu, jak vyplývá z pastýřského listu, kterým sedmiletou přípravu vyhlašuje.

Na počátku listu vyzývá ke kajícímu postoji: „Proto příprava na toto jubileum nemůže, bratři a sestry, začít jinak, než tím, že pokorně a upřímně se vyznáme ze všech těchto vin za sebe i za své duchovní předky a poprosíme ty, jimž bylo ukřivděno, aby nám ve svých potomcích odpustili a naše slovo smíru přijali tak, jak je míněno.“ Na základě realistického pohledu na současný stav chce nastoupit cestu obnovy podle koncilu: „Těchto sedm let přípravy budiž nám obdobím, v němž si bez přikrašlování uvědomíme svou duchovní situaci, vytyčíme si ideál křesťanského společenství, jak nám jej stanovil druhý vatikánský obecný sněm a stanovíme si i prostředky, které by nám pomohly dosáhnout vnitřní obnovy celé diecése.“ Tématem je, zcela v duchu akcentů koncilu, církev: „Především bude třeba, abychom si uvědomili, co je Církev. To není něco mimo nás, to není nějaká organizace, jejímž aktivním členem být můžeme, ale také nemusíme. Být údem Církve znamená mnohem více! „K němu (ke Kristu) přistupujíce jako k živému kameni, který sice lidé zavrhli, ale Bůh jej vyvolil a poctil, také sami sebe stavíte jako živé kameny v duchovní chrám, v svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti Bohu“ (1 Petr 2,4-5). Tedy všechny tyto kameny tvoří navzájem živé společenství, kde jednomu z nich nemůže být lhostejný život druhých.“ Nicméně list nevyzývá jen k zahleděnosti do nitra církve ani do nitra člověka, ale vyzývá i k postoji služby vůči všem a k vydávání svědectví světu: „Pravý křesťan projevuje opravdový zájem o svého bližního a snaží se mu být skutečným bratrem. Nebude přitom v žádném směru rozlišovat mezi tím a oním člověkem, neboť věřící má ve společenství, v němž žije, uskutečňovat důsledně příkazy Kristovy. Bude mít zejména na paměti jeho výzvu: „Tak sviť světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce, jenž je v nebesích.“ (Mt 5,16).“

Během Pražského jara byl tento projekt poněkud zastíněn aktuálními událostmi a novými možnostmi, probíhal však formou tzv. jubilejních promluv, jejichž texty byly postupně rozesílány s Oběžníkem, aby byly čteny při nedělních bohoslužbách. Od roku 1971 byla však státními úřady příprava jubilea systematicky znemožňována a jeho oslavy redukovány na minimum, takže se jubileum projevilo v životě arcidiecéze jen nepatrně.

Tento ve své době ojedinělý projekt, nemající obdobu v jiné diecézi v Československu, bohužel upadl téměř v zapomenutí. Desetiletí duchovní obnovy na něj ani skrytě ani výslovně nenavázalo a není zmiňován ani ve vzpomínkách na Tomáška, vydaných již v období svobody.


***

Se svolením převzato z knihy "Kardinál Tomášek a pokoncilní proměna pražské arcidiecéze", kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


Témata: Liturgie

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...