13.7.2014, 0:00

Jan Hus byl provázen nepochopením

Jan Hus je dnes považován za součást křesťanství nerozdělené západní církve, konstatuje kardinál Dominik Duka v pravidelné sobotní glose na Radiožurnálu.

 

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, vystavuji se určitému nebezpečí, že můj příspěvek o mistru Janu Husovi bude označen za pochybný. Na jedné straně katolický kardinál, na straně druhé oprávce zlořádů církve, bezmála revolucionář. A přece si myslím, že se mohu jako kardinál vyjádřit o člověku, který byl katolickým knězem. 

Dlouholetá práce takzvané husovské komise za pontifikátu Jana Pavla II. ukázala, že náš pohled na Husa je na katolické i protestantské straně značně schematický, dobově podmíněný, zkrátka málo pravdivý. 

 

Čtěte také: Jana Husa si 599 let po jeho smrti v Kostnici připomněli Češi i Němci

 

Dnes je pohled na Jana Husa změněný. Je považován a součást křesťanství nerozdělené západní církve. Velký protestantský teolog a historik Amedeo Molnár odděluje Husa od husitské revoluce. 

Mistr Jan Hus před koncilem v Kostnici na obraze Václava Brožíka.

Hus je součást obrodného procesu, který je tu za Karla IV., prohlubuje se s Husovými předchůdci, jako byl Arnošt z Pardubic, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, Milíč z Kroměříže nebo Jindřich z Bitterfeldu, který proslul teologickým propracováním eucharistické úcty a pojednáním o svátosti manželství, nebo jako byl Jan z Jenštějna, Kuneš z Třebovle a bez diskuze i Jan Nepomucký. 

 

Husův tragický osud z něj učinil nejznámější postavu té doby provázenou nepochopením i při vystoupení a posuzování v Kostnici. Snad k nevýstižnějším interpretacím patří kniha Jiřího Kejře Mistr Jan Hus známý i neznámý, která zakládá nové pochopení této velké postavy našich národních i církevních dějin v duchu učení české ekumeny. 

Je nasnadě, že po velkofilmu Otakara Vávry, kde je podán osud i postava Jana Husa velmi schematicky a v duchu předepsané ideologie minulého režimu, budou snahy pojmout husovské výročí v příštím roce jako příležitost k novému promýšlení jeho významu. Ať už budou tato umělecká díla jakákoliv, doufám, že přispějí k dialogu, možná i bouřlivým debatám o této postavě. To vše ukáže, zda nám naše minulost není lhostejná. 

 

Autor:  Dominik Duka

 

Témata: Duka Dominik

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.2.

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26

Komentář k Mt 5,20-26: Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...