27. 4. 2014 o neděli Božího milosrdenství byl ve Vatikánu svatořečen papež Jan Pavel II. (* 18. května 1920 + 2. dubna 2005).

Papež krátce před smrtíJan Pavel II. 
stručný životopis

Karol Józef Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích u Krakova (Polsko). Jeho otec byl důstojník, matka v domácnosti. Karolův bratr Edmund byl o čtrnáct let starší. Jeho mladší sestra Olga zemřela jako malinká šest let předtím.

Roku 1929 mu zemřela matka, 1932 zemřel i jeho bratr, který byl lékařem a nakazil se při epidemii. 1938 se Karol Wojtyla zapsal na Filozofickou fakultu Jagellonské univerzity v Krakově. Roku 1940 začal pracovat v kamenolomu Zakrzówek. 1941 mu zemřel otec. Během jara 1942 byl přeložen do továrny Solvay.

V říjnu 1942 začal navštěvovat tajné kurzy Teologické fakulty Jagellonské univerzity. 1944 ho porazil nákladní automobil a byl hospitalizován. 1. listopadu 1946 byl vysvěcen na kněze a odjel do Říma, aby pokračoval ve studiích na papežské univerzitě Angelicum. 1949 obhájil doktorskou práci a vrátil se do Krakova, kde působil jako kněz – kaplan. V říjnu 1953 začal přednášet katolickou sociální etiku na Teologické fakultě Jagellonské univerzity, byl habilitován a stal se docentem. V roce 1954 se stal profesorem v Krakovském semináři a na Katolické univerzitě v Lublinu. 28. září 1958 přijal biskupské svěcení. Od roku 1962 se v Římě účastnil zasedání 2. vatikánského koncilu. 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem. 1969 přijal od Pavla VI. titul „kardinála“.

Kardinál Karol Wojtyla byl zvolen papežem 16. října 1978. Přijal jméno Jan Pavel II. Ihned po zvolení začal podnikat apoštolské cesty po celém světě.  13. května 1981 na náměstí sv. Petra spáchal na Jana Pavla II. atentát Turek Ali Agca. Po náročné operaci byl hospitalizován na poliklinice Gemelli. 25. 3. 1984 zasvětil a odevzdal svět a Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. 30. ledna 2005 naposledy veřejně vedl tradiční nedělní modlitbu Anděl Páně. 1. února 2005 byl hospitalizován, kde s přestávkami zůstal až do 10. března. 30. března 2005 se při generální audienci naposled ukázal v okně Apoštolského paláce. Nebyl schopen promluvit, ale přesto požehnal tisícům poutníků, kteří se shromáždili na náměstí svatého Petra. Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005 ve 21:37. Byla to první sobota v měsíci a zároveň předvečer svátku Božího milosrdenství.

Jan Pavel II.  žil necelých 85 let, papežem byl skoro 27 let.

Zpracováno podle knihy:
Slawomir Oder, Saverio Gaeta: Proč svatý? 

Odkazy k tématu:

 

Co je to blahořečení?

Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. 

Co je to svatořečení?

Veřejné uctívání mučedníka nebo vynikajícího křesťana uznává římskokatolická a pravoslavná církev po podrobném zkoumání. Uctívání svatých v dřívějších dobách potvrzovala církev někdy i dodatečně bez dalšího formálního zkoumání. Papežské schvalování kultu svatých bylo kodifikováno za papeže Alexandra III. v r. 1181 a rozpracováno Řehořem IX. (1227-1241). Od r. 1555 převzala kanonizační procesy Kongregace posvátných obřadů, která od r. 1625 provádí i beatifikační procesy (blahořečení, do té doby v pravomoci sídelních biskupů). Nejnověji je problematika zpracována v církevním právu (viz Codex iuris canonici) a konstitucí Jana Pavla II. Divinus perfectionis Magister z. r. 1983. Kanonizační proces zkoumá život kandidáta (vita), ctnosti (virtuta), případně mučednictví a zázraky (martyrium a miracula). Konečné rozhodnutí záleží na papeži.

(Převzato z iencyklopedie.cz)