Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

23.2.2015, 0:00

Noví kardinálové

Vážení posluchači Radia Proglas.

            Minulý týden jsem pobýval v Římě na pozvání papeže Františka, který ustanovil dvacet nových kardinálů. Sám mám ještě v živé paměti své vlastní jmenování a ustanovení, to je v církevním jazyce vlastně vytvoření a vím, že nejde o titul, ale o službu, která člověka zavazuje. Kardinál má být poradcem a blízkým spolupracovníkem papeže, purpur, barva, do níž se obléká, je znamením, že je ochoten za víru v Ježíše Krista prolít i vlastní krev.

         V této souvislosti jistě bylo zajímavé, co vše novým kardinálům, ale i nám z dřívějších dob, papež František připomenul. Ve své řeči vyšel z oné známé velepísně lásky, kterou čítáme při svatbách z epištoly Korintským, z 13. kapitoly a jejímž autorem je svatý Pavel. Papež připomíná, že kardinálové mají být příkladem lásky, která znamená, že biskup či kardinál předsedá místní církvi v lásce. Láska je shovívavá, což znamená, že je to umění mít rád bez omezení. Papež varoval před závistí a vychloubačností, protože ten, kdo má vysokou hodnost si má být vědom, že láska přetváří srdce a že v něm žije Kristus. Kardinálové nemají myslet na sebe, mít vlastní zájmy, ale hledět na dobro druhých. Kontakt s lidmi sice dává příležitost k momentálnímu rozčilení, které ale nesmí přerůst v nevraživost. Služba kardinála pak musí být ve znamení smyslu pro spravedlnost, ale také znamená být trpělivým.

         Byla to vlastně už druhá konsistoř papeže Františka, z níž přibylo mezi kardinály nových dvacet členů. Z toho 15 může volit v konkláve nového papeže. Zdá se, jakoby Svatý Otec posiloval počet kardinálů, kteří nepracují přímo v římské kurii a tak se vytváří vyváženější obraz kardinálů odpovídající poměrům ve světě. Už dříve bylo dáno najevo, že kardinálové nebudou automaticky jmenováni z metropolí, jako tomu bývalo dosud. Papež František skutečně zvolil překvapivě i osobnosti z okraje církevního dění – uruguayský i panamský představitel jsou blízcí papežově přístupu k chudým lidem. Také v samotné Itálii papež pominul Benátky či Turín a kardinály se stali arcibiskupové z Ancony a ze Sicílie, známí svou péčí o imigranty, ale také pokorou. V každém případě se ukazuje, že když za Benedikta XVI. byla posílena jmenováním nových kardinálů italská část kurie, dnes papež František víc dbá na zastoupení regionů v kardinálském sboru.

         Papež zdůraznil svou volbou univerzalitu církve, Evropa má dnes 57 kardinálů volitelů, severní Amerika 18, Jižní Amerika 12, Afrika 15, Asie 14 a Oceánie 3. Důraz se tak evidentně posunuje k těm kontinentům, kde je křesťanství na vzestupu.

         Myslím, že to je i signál pro nás, že jakkoli zamýšlená reforma církevních úřadů má před sebou podle posledních zpráv ještě dlouhou cestu, papežovy kroky výrazně přispívají k církevním proměnám. Určitě ovšem reforma kurie neznamená, že se ve Vatikánu vytvoří druhý Brusel se zástupy úředníků. Spíše půjde o stanovení nových kompetencí biskupů i biskupských konferencí, při prosazování subsidiarity. Kurie tedy bude decentralizována. Také ovšem musíme mít na zřeteli skutečnost, že kurie existuje v téměř nezměněné podobě ještě z doby papeže Pavla VI., kdy na světě bylo jen 680 milionů katolíků. Právě proto ji určitě nelze jen početně zvětšovat, spíše hledat mechanismy, jak řídit církev efektivně.

         Osobně si uvědomuji, jak těžko se prosazují v církevních strukturách větší změny už proto, že u nás jsme tyto struktury museli po roce 1989 pracně znovu vybudovat. Lidé v církvi se často děsí toho, že by se mělo opět měnit něco, do čeho vložili tolik sil a práce. Varuje-li papež František před aktivismem, je právě toto místo, kde bychom si měli uvědomit, že církev je skutečně v rukou Božích a ne lidských. Naše snahy jsou chvályhodné, ale přílišný důraz na vnější projevy a úspěchy možná trochu odvádějí od spolehnutí se na Pána Boha. Stále zřetelněji vidím, že pořádáme mnoho akcí, na které ve skutečnosti nemáme dost sil a že bychom se měli soustředit na ono skutečně podstatné, na službu lásky Lásce s velkým „L“, tedy Bohu.

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

 

Témata: Duka Dominik

Čtení z dnešního dne: Sobota 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31; Mt 14,22-33

Komentář k Mt 14,22-33: Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...