Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

11.4.2013, 16:39

O čem píší Studia theologica 15/1

Výběr z témat nového čísla Studia theologica 15/1

„Protestant, to je katolík, který vyletěl z kůže.“ Tak zní jedna z celé sbírky metafor, o níž se podělil Jaroslav Vokoun, aby nám pomohl vidět problém rozdělení církve v úplnosti a zakusit i „určitý aha-efekt“.

Jaroslav Vokoun, „Metafory církevního rozkolu“

 

Jde v teologii ještě o Boha, nebo už nás zajímá jen naše víra? To je jedna z otázek, k nimž čtenáře vybízí zamyšlení Ctirada Václava Pospíšila nad novým dokumentem Mezinárodní teologické komise Teologie dnes.

Ctirad Václav Pospíšil, „Inspirace a otazníky obsažené v dokumentu MTK Teologie dnes“

 

Vznik Amerického fundamentalismu bývá spojován s rokem 1895 a s Biblickou konferencí v Niagaře. Na začátku následujícího století se objevila knižní řada Fundamenty: Svědectví pravdy, která později dala celému hnutí jméno. Dnes se ale označení „fundamentalismus“ rozšířilo za hranice protestantismu a vedle katolických, židovských, hinduistických fundamentalistů se nejvíce mluví o těch islámských. Důvody vzniku fundamentalismu, jeho vymezení a potřebnou prevenci popisuje ve svém článku Miloš Lichner.

Miloš Lichner, „Povaha a riziká fundamentalizmu“

 

„Bůh někdy koná i na můj popud.“ - „Bůh mě nabádá stále k většímu úsilí.“ - „Někdy se trápím nad tím, zda mě ještě Bůh miluje.“ To je několik ukázek představ o Bohu, jejichž zastoupení ve slovenské populaci zkoumal Marek Forgáč a závěry výzkumu teď prezentuje na stránkách Studia theologica.

Marek Forgáč, „Psychometrické zisťovanie predstavy o Bohu v slovenských podmienkach“

 

Česká religiozita bývá popisována jako hledání (M. Kaplánek), nevíra (A. Opatrný) nebo jako plachá zbožnost (T. Halík). Nad malým zastoupením katolíků ve společnosti můžeme buď naříkat, nebo můžeme tento fakt vzít jako své poslání, žít mezi nekřesťany a pro nekřesťany, zvláště pro lidi izolované a bezmocné, jak to ve své studii ukazuje Michal Opatrný.

Michal Opatrný, „Pastorace přítomností v prostředí pohanství a nevíry“

 

Panna Maria se po Ježíšově narození podrobila podle Mojžíšova zákona obřadu očištění rodičky (Lk 2,22-24; srov. Lv 12). Podobný obřad vznikl i v křesťanství. Jeho prvotní očišťovací charakter postupně ustoupil momentu díkůvzdání. Přehled vývoje a zamyšlení nad budoucností tohoto obřadu přináší článek Michaly Vlčkové.

Michaela Vlčková, „Význam obřadu žehnání matky po porodu“
(Ukázka k přečtení zde.)

 

Oravský rodák a později spišský biskup Ján Vojtaššák (1877-1965) během druhé světové války podporoval Hlinkovu slovenskou lidovou stranu a působil jako místopředseda Stádní rady. Připočteme-li ještě důrazné protikomunistické postoje, není divu, že již po roce 1945 začala československá vláda usilovat o jeho odstranění. Vatikán přímé odvolání odmítl s tím, že by to bylo proti církevní tradici. Historická studie Petra Olexáka detailně popisuje strategie vlády, Vatikánu i Vojtaššáka ve sporu, který po šesti letech marného jednání skončil politickým procesem a odsouzením biskupa k 24 letům vězení.

Peter Olexák, „Snahy Československa a Vatikánu odvolať biskupa Jána Vojtaššáka v rokoch 1945-1950.

 

Sobotou vrcholí stvoření, sobota je znamením Hospodinovy smlouvy. V sobotu ale nepadá mana a Izraelita má naopak od Boha zvláštní povinnosti vůči zemi a vůči chudákovi. Stanislav Pacner se ve svém příspěvku zamýšlí nad tím, zda sobota, šabat, člověka spíše omezuje, nebo mu nabízí prostor svobody.

Stanislav Pacner, „Šabat jako znamení svobody“

 

Jsou některé obrazy z Ježíšova života, které utkví v paměti snad každému: povolání kolaboranta Leviho přímo z celnice, uzdravení křičícího slepce u Jericha nebo Zacheův neuvážený slib nahradit každou krádež čtyřikrát. Ladislav Tichý na těchto třech příbězích ukazuje, jak evangelisté Marek s Lukášem dovedně propojovali vyprávění a teologii.

Ladislav Tichý, „Narativita a teologie u Marka a Lukáše“

 

Olivier Clément byl francouzský pravoslavný konvertita, Jürgen Moltmann německý protestant. Přesto oba spojoval pohled na člověka jako na bytost žijící ve vztazích, ať už s lidmi, nebo s Bohem. Kristýna Obrdlíková z porovnání obou autorů vyvozuje, že „člověk je povolán k tomu, aby tvořil a naplňoval vztahy; člověk je sám v sobě vztahem, který je ze své povahy dynamický a směřuje k sebenaplnění v Bohu, ve zbožštění.

Kristýna Obrdlíková, „Vztahová antropologie u Oliviera Clémenta a Jürgena Moltmanna“

 

Viktor Frankl přežil Osvětim, založil psychoanalytickou školu stavící na hledání životního smyslu a v křesťanských kruzích se stal jedním z nejpopulárnějších psychologů. Karel Říha s ním vede dialog z pozice filosofa a formuluje tezi, podle níž je naše existence úkolem, jehož se ujímáme základním rozhodnutím, jež „skrze úplné odpoutání se od sebe vede k novému zrození ducha v jednotě oddanosti a nazírání.“

Karel Říha, „Nevědomý duch, jeho probuzení nebo nové zrození?“

 

Recenze:

Kevin T. Kelly, Rozvod a druhý sňatek: Tváří v tvář výzvě (I. A. Hrdina)

Bernard z Clairvaux, Kázání na Píseň písní I a II, překlad M. Koronthályová (C. V. Pospíšil)

Monika Ulrichová, Různé tváře smrti - vybrané kapitoly z thanatologie (C. V. Pospíšil)

Jiří Hanuš (ed.), Eseje o povaze církevní historiografie (Z. Duda)

Peter Caban, Dejiny kresťanskej liturgie v staroveku (M. Sekerák)

Wolf B. Oerter (ed.), Rukopisy z Nag Hammádí 3: Kodex III/3-4, kodex V/1 a 5 (J. Pavelčík)

Jaroslav Vokoun, Číst Bibli zase jako Bibli: Úvod do teologické interpretace Písma (D. Opatrný)

 

www.studiatheologica.eu

Ukázka z čísla zde.

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...