Na žádost MF Dnes pražský arcibiskup Dominik Duka OP přispěl svou vzpomínkou do speciálního vydání, které vyšlo 19. prosince 2011, tedy den po smrti prezidenta Havla.

 

Myslím, že je to příliš krátká doba na ucelenou vzpomínku. Mohu spíše hovořit o tom, jaký obraz už dlouho nosím ve své paměti a ve svém srdci. Vždy jsem slýchal jméno Václava Havla vyslovovat s respektem a úctou. Byl to on, kdo měl odvahu vzpřímit se a vzít vážně slova Písma: Napřimte se, zvedněte hlavy! On zvedl hlavu našeho národa, ale také pomohl zvednout hlavu mnohým lidem v církvi. Vždyť prohlášení Charty 77 za měsíc poté vyprovokovalo prohlášení řeholních představených, aby protestovali proti útisku církve. Vliv jeho postojů jsem mohl sledovat zevnitř církve, ale i na pracovišti plzeňské škodovky, kde se nepodařilo podepsat tzv. antichartu. Ono prohlášení bylo podvodem, na dílnách se dělníci postavili proti, a byli tedy na straně Václava Havla. Není pravda, že lidé nevěděli, kdo je Václav Havel. To jen někteří nechtěli vědět, co se vlastně v naší zemi dělo a děje.

Jelikož naše přátelství vzniklo tam, kde se lámou anebo rostou charaktery, zůstane Václav Havel vždy v mém vědomí jako člověk, který vrátil naší zemi čest a důstojnost. Přiznám se, že mě opravdu zraňuje hledání chyb a obviňování. Neprávem obviňujeme Boha za lidská selhání a jsme zvyklí obviňovat představitele své země za vše špatné, co se nám přihodí, jako kdyby neexistovala také naše zodpovědnost za druhé. Životní příběh Václava Havla je příběh muže, který si této lidské odpovědnosti byl hluboce vědom. V ní zakotvil ne svou kariéru, ale svůj životní postoj. Osobně jsem mohl poznat Václava Havla 17. února 1978, jeho jméno jsem však znal již od roku 1968. I já jsem vždy vyslovoval jeho jméno s úctou. S vděčností budu na toto jméno myslet i v závěru svého života, jehož jedna etapa dnes pro mne skončila.

Václav Havel je pro mě nejen morální autoritou, ale také prototypem věřícího člověka, který tak, jako myslel vážně svůj vztah k člověku, myslel vážně i svůj vztah k Bohu, a proto se musel poprat a prokousat všemi falešnými obrazy, které se staví člověku před oči, vyslovíme-li slovo Bůh. Bůh je ten, který je. S Václavem Havlem je to naše společné vyznání, které jsme si potvrdili i při našich posledních společných setkáních. Právě kvůli tomuto společnému vyznání vím, že život Václava Havla smrtí neskončil.

Mons. Dominik Duka OP