6. 4. 2018 , (Foto: Vyb)

Chceme se cítit lépe. A tak se srovnáváme s druhými.

kanoe, soutěž, řeka, porovnávání, srovnávání, dvojice, fofo: vyb

Podobenství o marnotratném synu

Podobenství o marnotratném synu (nebo spíše „O soucitném otci“ – srov. Lk 15,11-32) představuje nevyčerpatelné bohatství, které každá doba znovu pro sebe objevuje.

Starší bratr dělá, co se mu řekne.
Jeho srdce ale vychladlo.

Starší bratr, který zůstal doma a nikam neodešel, ale nakonec doma se svým otcem vůbec není. Odmítá svého mladšího bratra, který se s potupou vrátil ze světa a pociťuje zášť, když se tomuto mladšímu bratrovi prokazuje jakákoliv láska nebo náklonnost. Starší bratr touží po otcově uznání a požehnání, ale zdá se, že netouží po jeho srdci. Ztratil radost ze života a jeho srdce se stalo sebestředné a pyšné. V našem podobenství nakonec stojí venku před domem, zatímco jeho bratr se raduje uvnitř.

Starším bratrem je ten, kdo vidí všechno, co „vykonal“, ale nemá ponětí o tom, co mu chybí vnitřně. „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil“ (Lk 15,29). Je to nenápadná past – zamilovat se do toho, co Bůh učinil, namísto toho, abychom milovali jeho samého, který v našich životech znovu a znovu jedná. Zapomenout na svou prvotní lásku, ať už nenápadně nebo nevědomky, znamená padnout do pasti syndromu staršího bratra. Ten nám jako jednotlivcům klade nástrahy a celá hnutí, komunity i církve vyčerpává.

Starší bratr v našem podobenství zůstává doma a dělá, co se mu řekne. Jeho srdce ale vychladlo. Ze života se mu stává rutina. Naše rutinní a zakořeněné hříchy nám brání v důvěrném vztahu s Otcem. Drží nás v postoji staršího bratra – žijeme v otcově domácnosti, ale nemáme účast na teple jeho objetí.

Chceme se cítit lépe.
A tak své chyby srovnáváme s druhými.

Tím, že se srovnáváme s druhými, se sami snažíme ospravedlnit. Chceme se cítit lépe a tak své chyby srovnáváme s druhými. Úzkostlivě se staráme o to, abychom se ospravedlnili a tak získali „právo“ odsuzovat druhé lidi.

Podívejme se znovu na staršího bratra z Lukášova podobenství. Očividně porovnává vlastní spravedlnost s bratrovým bezstarostným a zjevně hříšným způsobem života. Soudí na základě porovnávání. Neskrývají se ve skutečnosti v jeho srdci stejné hříchy? Odchází ze scény, odpírá otci svou přítomnost v domě, trápí jeho srdce, je sobecký, nezralý, vzdorovitý a zahleděný sám do sebe.

Když soudím,
odsuzuji sebe.

Naše odsuzování svědčí také o tom, že si neuvědomujeme, jak milosrdný je k nám Bůh. Když soudím, odsuzuji sebe. Dokazuji tím, že stále ještě žiji v hříchu, stále jsem zavržený. Pokud by takový hřích už v mém srdci nebyl, stalo by se tak milostí Boží, protože jeho láska tento hřích přikryla. On jej očistil svou krví a osvobodil mě. Jsem-li od něj skutečně osvobozen, pak z mého srdce bude proudit milosrdenství, a ne odsudek, protože i mně bylo prokázáno milosrdenství. Když ale soudím, pak dokazuji ostatním i sobě, že nejsem od svých hříchů osvobozen, že v nich stále ještě žiji.

Myslím si, že naše odsuzování druhých má kořeny v tom, že sami žijeme v zavržení, a ne v milosti. Boží milost jsme do svých životů ještě plně nepřijali. Nedívejme se ani na ostatní prizmatem jejich hříchů. Pohleďme na to, co Bůh stvořil. Zkoumejme své povolání, svůj potenciál v Kristu. Buďme si vědomi toho, že sám Kristus nám dal svůj život. V něm jsme byli ospravedlněni. Nemusíme žít v odsouzení. A protože už nad námi odsouzení nemá vládu, nemáme ani my odsuzovat druhé. Poznali jsme milosrdenství a tak i my můžeme prokázat milosrdenství. Boží srdce můžeme odhalit druhým jen tehdy, pokud nejdříve dovolíme Bohu, aby jednal v našem životě a vylil své milosrdenství na ty oblasti, ve kterých máme tendenci soudit druhé.

„Ať jsi kdokoliv, nemáš výmluvu, jestliže ze sebe děláš soudce! Tím totiž, že soudíš druhého, sám sebe odsuzuješ. A my víme, že Boží soud právem postihuje ty, kdo takové věci dělají. Soudíš ty, kdo něco takového páchají, a myslíš si, že unikneš Božímu soudu, ačkoliv sám děláš totéž?“ (Řím 2,1–3).

Když tedy odsuzujeme někoho jiného, odsuzujeme sebe, protože stejný hřích je v nás.

Mesiáš nebude soudit
podle toho, co vidí oči…

Naše soudy se někdy podobají soudům farizeů, kteří chtěli ukamenovat ženu – jsou založeny na klamu a sebeospravedlňování. Izaiáš nás informuje o tom, že Mesiáš nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit spravedlivě a rozhodovat bude podle práva (srov. Iz 11,3).

Se svolením zpracováno (a redakčně upreaveno) 
podle knihy: Neal Lozano, Návrat staršího bratra,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Čtení z dnešního dne: Sobota 18.8.

Ez 18,1-10.13b.30-32; Mt 19,13-15

Komentář k Mt 19,13-15: Ježíš vkládáním rukou na děti dává najevo svoji sounáležitost s nimi. Kéž dovedu Jeho velikost brát prostě, jako dítě…

Zdroj: Nedělní liturgie

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora
(15. 8. 2018) Při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie upozoňuejeme na krásné a ne příliš známé poutní místo Maková Hora

Modlitba v době sucha

(14. 8. 2018) Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2018) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2018) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2018) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2018) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…