Ježíšovo „obraťte se“ (Mk 1,15) není výzva, abychom se začali dívat ještě víc sami na sebe. On ani neřekl „zpytujte se, obraťte pozornost na své slabosti, jděte do sebe a vnořte se do svého svědomí“… Nic takového! Ježíšova prosba a výzva zní: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Obraťte se ke mně, ke svému Bohu! Věřte radostné zvěsti, že Bůh je váš milující Otec.

Ano, je jen jediné skutečné obrácení: obrátit se k Bohu, který dosud stál v našem životě možná stranou. Podívat se mu do očí, najít si na něj čas. Až tváří v tvář našemu Bohu, v setkání s ním uvidíme a nově pochopíme sami sebe a náš život…

Pro mnohé křesťany tato Ježíšova prosba možná zní jako další nárok k mnoha životním nárokům, další úkol k mnoha úkolům. Přitom jde o to přijmout, co pro nás Bůh dělá. Dát mu důvěru a neodvracet se od jeho lásky.

Tak praví Hospodin, stvořitel nebes:
"Já jsem Hospodin, a nikdo jiný!
Bez rozumu jsou ti, kdo nosí své dřevěné modly
a modlí se k nějakému bohu, jenž nemůže spasit.
Mimo mne není jiný Bůh!
Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne!
Obraťte se ke mně a dejte se spasit,
všechny končiny země!
Neboť já jsem Bůh, a nikdo jiný!"
(srov. Iz 45, 1525)