5. 11. 2015 , Anthony Surožskij / Bloom (Foto: IMA)

Co se na zemi nepodařilo, může být později uzdraveno

Co se na zemi nepodařilo, může být později uzdraveno

Pamatování na smrt činí náš život intenzivním

Pamatovat na smrt, připomínat si vlastní smrtelnost a pomíjivost pozemského způsobu života patří od nejstarších dob ke křesťanské tradici. Když budeme pamatovat na smrt, můžeme žít tak, abychom se nikdy nemuseli konfrontovat s bolestným vědomím, že je příliš pozdě. Slova, která mohla být vyřčena, už vyslovena být nemohou, skutky, které mohly vztah naplnit, už vykonány být nemohou. Neznamená to, že toho nakonec nelze dosáhnout, ale jiným způsobem, leckdy za cenu velkého trápení.

Prosit o odpuštění můžeme kdykoli

Před pár lety za mnou přišel jeden asi pětaosmdesátiletý muž. Chtěl ode mne radu, protože už nedokázal dát žít s trápením, které ho sužovalo nějakých šedesát let. Za občanské války v Rusku zabil dívku, kterou miloval a která velmi milovala jeho. Chtěli se brát, ale jednou, když se střílelo, mu najednou přeběhla před puškou a on nemohl svůj výstřel odvrátit. Šedesát let nemohl dojít klidu. Nejen proto, že ukončil život, který byl nekonečně drahocenný pro něj samého, ale také proto, že to byl život v rozpuku, nekonečně drahocenný pro dívku, kterou miloval.

Řekl mi, že se modlil, prosil Pána o odpuštění, vyzpovídal se, činil pokání, dostal rozhřešení  – dělal všechno, co napadlo jeho i ty, na něž se obracel – ale nikdy nenašel pokoj. Inspirován intenzivní, naléhavou sympatií a soucitem, jsem mu řekl: „Jste schopen se obracet na Krista, kterého jste nezavraždil, i na kněze, jimž jste neublížil. Proč vás nikdy nenapadlo obrátit se na dívku, kterou jste zabil?“ Překvapilo ho to. Což neodpouští Bůh? Není On jediný, kdo může lidem na zemi odpouštět hříchy? Samozřejmě to tak je. Vnukl jsem mu však myšlenku, že kdyby mu odpustila dívka, kterou zastřelil, kdyby se za něj přimlouvala, ani Bůh by její prosbu nemohl přehlédnout.

Po odpuštění přichází pokoj

Navrhl jsem mu, ať si večer po modlitbě sedne a řekne té dívce o šedesáti letech svého duševního utrpení, o chřadnoucím srdci, o bolesti, kterou prožil, ať ji poprosí o odpuštění a pak ať ji také poprosí, aby se za něj přimluvila. A kdyby mu odpustila, aby poprosila Pána, ať sešle do jeho srdce pokoj. Udělal to a pokoj přišel. Co zůstalo na zemi nedokončeno, může tedy být naplněno. Co se na zemi nepodařilo, může být později uzdraveno. 

 

Se svolením zpracováno podle knihy 
Antonyj Surožskij, Smrt není zlá,
kterou vydalo Karmelitándké nakladatelství.
Redakčně upraveno.

 

Čtení z dnešního dne: Úterý 20.2.

Iz 55,10-11; Mt 6,7-15

Komentář k Mt 6,7-15: Můj vztah k blízkým je odrazem mého vztahu k Bohu. Jsem připraven k odpouštění, jako ON?

Zdroj: Nedělní liturgie

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"

Přijímací řízení KTF - do konce února

Přijímací řízení KTF - do konce února
(20. 2. 2018) Přemýšlíte, kam se vydat po střední škole? Rádi byste rozšířili obzory možností studia svých dětí? Anebo Vaši potomci...

Když děti nepřicházejí

Když děti nepřicházejí
(20. 2. 2018) Nové číslo časopisu Rodinný život nese téma opředené mnoha otazníky, jež se ovšem dotýká stále většího počtu...

Křížové cesty

(16. 2. 2018) Propojit vše těžké v našem životě s Kristem... Soubor různých Křížových cest.

sv. Valentin z Terni (14. února)

(12. 2. 2018) Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil...

Popeleční středou začíná Postní doba

(11. 2. 2018) Je důležité, aby se křesťan v postní době nezabýval sám sebou, ale především Bohem samotným... Postní doba, půst,...