Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

19. 12. 2011 , Elias Vella

Dej Ježíšovi příležitost, aby tě skrze zpověď uzdravil...

Ten, kdo se nesnaží usmířit sám se sebou, s Pánem i s druhými lidmi, je člověkem „rozbitým“. Svátost smíření či jiným slovem svátost pokání nebo také zpověď nemocným umožňuje, aby znovu získali ztracenou úplnost a to, co se rozbilo, opravili. Spolu s pomazáním nemocných patří tato svátost ke svátostem uzdravování.

Zatímco pomazání nemocných se zaměřuje více na uzdravení tělesné, svátost smíření směřuje spíše k uzdravení duchovnímu a duševnímu. Odpuštění hříchů obnovuje vztah s Pánem, a tak uzdravuje duši. Ke smíření dochází skrze Ježíše Krista a mocí Ducha svatého. Tato svátost tedy posiluje důvěrný vztah s Bohem.

Nesmíme ale zapomínat na to, že každý hřích poškozuje i rovinu duševní. Hřích vytváří prázdnotu, vyvolává strach, napětí a smutek. Často je přitom jen důsledkem vážných zranění. Nestačí proto hřích vyznat, ale je nutné hledat jeho kořeny. Jen pro příklad: Proč lidé často upadají do hříchu masturbace? Proč se často cítí puzeni, aby byli nevěrní své ženě? Každý hřích je pouze viditelnou částí něčeho, co má kořeny mnohem hlouběji.

Svátost smíření má moc nejen odpouštět hříchy, ale také nacházet a ničit jejich kořeny. Není tedy jen svátostí smíření, ale také svátostí uzdravování. Hledat kořeny svých hříchů se každému člověku vřele doporučuje a právě v tom může velmi pomoci kněz. Kajícník se nesmí bát požádat kněze o to, aby se během slavení svátosti smíření modlil k Ježíši za zničení kořenů hříchu. Kromě rozhřešení tak může zaznít i modlitba za uzdravení ran, které hřích způsobil, a za zničení jeho kořenů.

Hřích hluboce narušuje respekt k druhému člověku, vyvolává nenávist, úzkost, vědomí viny, předsudky, žárlivost a mnoho dalších problémů. Svátost smíření proto nejen odpouští hříchy, ale také dává pokoj duši a uzdravuje mnohá zranění.

Luther tuto svátost nazýval „svátostí trýzně“. Každý, kdo ji však zakusil a prožil v plnosti, ji považuje za jeden z nejkrásnějších darů, které Ježíš svěřil své církvi. Je to svátost pokoje, naděje, zakoušení Ježíšovy lásky k nám, svátost úplného uzdravení celé bytosti.

Mnoho lidí ji dnes opouští, protože nedokážou pochopit její uzdravující sílu. Je to ovšem škoda, protože pokoj, který tato svátost nabízí, nelze najít nikde jinde.


Dej Ježíšovi příležitost, aby tě skrze tuto svátost uzdravil.

Neutíkej od ní.

Žádný hřích tě nemůže učinit šťastným.

Se svolením zpracováno z knihy
Eliase Velly: Uzdrav mě, Pane,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Sobota 25.11.

1 Mak 6,1-13; Lk 20,27-40

Komentář k 1 Mak 6,1-13: Král Antioch, který šířil násilí, umírá v zoufalství. Na konci církevního roku mohu vzpomenout na všechny pronásledovatele církve. Ne s pocitem msty a zadostiučinění, ale spíš s lítostí…

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Don Giacomo Jakub Alberione (svátek 26.11.)

(25. 11. 2017) První systematický apoštol médií ve XX. století

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace KAAD poskytuje mladým křesťanským akademikům ze zahraničí studijní a badatelská...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...