20. 4. 2013 , František Lukeš (Foto: IMa)

Jak jsem se chtěl trochu blýsknout a vytáhnout

Jak jsem se chtěl trochu blýsknout a vytáhnout

Telefonovali mi z hradeckého biskupství, abych se připravil na televizní natáčení, které bude na Libici nad Cidlinou, v rodišti svatého Vojtěcha. O něco později mi volali z pražské televize. Oznámili mi, kdy přesně jejich štáb přijede, a dohodli jsme se, že ve stanovenou hodinu a den tam na ně počkám a budeme natáčet.

Nevěděl jsem, nač se budou ptát, co všechno budou chtít vědět, a tak jsem se musel připravit.

Přečetl jsem si rozsáhlé pojednání o Libici od dr. Rudolfa Turka, četl jsem knihu o svatém Vojtěchovi od Scholleho a pak i Jaroslava Durycha, který napsal Cestu svatého Vojtěcha. Dalo to moc práce, četl jsem i v noci. Na jedné straně jsem se chtěl trochu „vytáhnout“, jak Libici a její dějiny znám, čemu všemu rozumím, když se tolik lidí bude na mne dívat. Že mne, byť již na moje stará kolena, budou znát... Určitá ctižádost je základem každého působení. A tak jsem se hodiny dřel, abych něco věděl a nějak zazářil... Ani jsem to všechno nedočetl, a pak jsem s velkou obavou jel na domluvené natáčení.

Na Libici jsem přijel včas.

Bylo hodně chladno. Abychom vše prohovořili, sedli jsme si do hostince. Představil se mi vynikající člověk a režisér František Filip. Jak usedl, hned mi dal základní pokyn: „Pane probošte, máte nanejvýš dvakrát dvě minuty a nic víc. Jak vás tak znám nebo o vás vím, musím vám to povědět.“

Potom pokračoval: „Jedná se o dva krátké šoty, které budou vysílány při bohoslužbě papeže Jana Pavla II.  V Praze (1997) v nějakém televizně hluchém místě, aby se nemusely stále snímat jen tváře, domy na náměstí a podobně. Vy prostě nyní ve dvou minutách povíte asi toto: Dnes je Libice nad Cidlinou malou obcí, ale v dějinách mnoho znamenala. Proto Jan Pavel II., který poletí v helikoptéře z Prahy na mši svatou do Hradce Králové, poletí nad Libicí a zakrouží nad bývalým hradištěm, a tak se pokloní svatému Vojtěchovi, který se v Libici narodil.“

Potom jsme vyšli z hostince a podívali se po Libici. Zastavili jsme se v chrámu sv. Vojtěcha, projeli jsme obcí a dojeli na hradiště. Tam mi pan režisér Filip řekl, že na tomto místě povím: „A tady byl chrám, kde byli vyvražděni Slavníkovci, tady stával u oltáře svatý Vojtěch, tady tekla krev slavného rodu. Přemyslovci se tady krvavě zbavili svých protivníků.“

Tak to bylo stanoveno, a pak jsem stál uprostřed obce a na kameru pověděl, co mi František Filip poradil. Netrvalo to ani dvě minuty.

Pan režisér byl spokojený a řekl mi ještě, na co a kam se musím dívat, jak se mám tvářit a jak se otočit a přitom říci: „Tady stojí fara, na místě bývalého chrámu Panny Marie, kde byl svatý Vojtěch pokřtěn a kde byl ve své nemoci zaslíben Bohu.“ A abych nezapomněl zdůraznit, že dnes malá Libice je středem pozornosti, neboť její dějiny byly v desátém století rozhodující.

A jeli jsme na hradiště, kde jsem skutečně začal: „A tady jsou základy dávného chrámu, kde byli Slavníkovci vyvražděni...“ Pověděl jsem to a pan režisér mne pochválil, jak moudře jsem to řekl a jak dobře jsem všechno udělal.

Přijal jsem to, ač chvála patřila jemu. Jen jsem si v duchu říkal, co všechno jsem musel nastudovat, abych toto pověděl. Ale těšilo mne, že jsem za dvakrát dvě minuty naplnil zcela své poslání a to byla náplň onoho celého dne... A po vysílání mi mnozí psali a telefonovali, že to bylo krásné, že jsem se ukázal jako moudrý člověk. Nejkrásnější bylo, že to bylo krátké a že to vůbec nerušilo nádhernou návštěvu Svatého otce. V tom jsem jasně poznal, jak bych všechno krásně pokazil, kdybych se snažil vypovědět mnohé z toho, co jsem pracně nastudoval.

A tak jsem večer mohl jít klidně spát, do žádné knihy jsem se už nepodíval a řekl si, že v knihách je toho příliš moc, ale nakonec je rozhodující, co je v srdci...

 

 

Se svolením zpracováno podle knihy
František Lukeš: „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

František Lukeš (1921 – 1998) byl oblíbený český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů. Texty Františka Lukeše na webu pastorace.cz

Čtení z dnešního dne: Neděle 21. 1.

Jon 3,1-5.10 ; Žalm 25; 1 Kor 7,29-31
Mk 1,14-20

Velmi podobný text povolání jsme slyšeli minulou neděli, jen ho vyprávěl sv. Jan. Lze tedy srovnávat pohled dvou autorů. Co je společné? U sv. Jana je vidět více aktivita učedníků, Marek zdůrazňuje, že Ježíš oslovil následovníky jako první. V realitě života je to velmi podobně. Nelze jasně odlišit, jak moc to byl nejprve Pán a do jaké míry hledání učedníka. Ale jasné je, že následovník je ochoten hledat Boha a za Kristem jít. A Bůh toto hledání nenechá bez reakce.

Zdroj: Nedělní liturgie

21.1.2014 zemřel P. Karel Fořt - ´Otec Karel z RFE´

(21. 1. 2018) Dlouholetý oblíbený redaktor náboženského vysílání Radia Svobodná Evropa.

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci
(18. 1. 2018) Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů,...

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...