Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

30. 8. 2001 , Petr Kolář

Kdo mezi vámi je největší..., aneb boj o moc

Čím to vlastně je, že člověk touží vládnout ostatním lidem, jaký konkrétní užitek mu plyne z výkonu moci? Zdá se, že důvody jsou v podstatě dva: První, snadno pochopitelná motivace, je materialistická a spočívá v konkrétních, hmatatelných požitcích, které z mocenského postavení plynou: V přednostním přísunu vybraných služeb a konzumních možností od kuchyně až po lékařskou péči, za naprosté hmotné bezstarostnosti, protože peněz je dost a většinou už jich ani není zapotřebí. Druhou, daleko častější a přitom tajemnější motivací je moc samotná.
V této motivaci je něco sveřepého a barbarského, vždyť co konkrétně užitečného může poskytovat takto pojatá moc těm, kdo se k ní všemi silami a často všemi prostředky derou? Ani ve světě zvířat, kde opravdu vládne boj o místo vůdce smečky, nenajdeme nic podobného. Tam je totiž zřejmé, že cílem je zachování rodu nebo druhu. Ve světě lidí nelze nic takového doložit - spíše naopak! Propojenost mocných a vzájemné sňatky mezi nimi vedou, jak známo, k degeneraci!

V České republice se už dnes, skoro rok před volbami, rozpoutala předvolební kampaň. Boj o moc, týkající se několika jedinců, zaplavuje už media, zatím co věc veřejná, res publica v pravém slova smyslu, to je starost o obec, je zcela ponechána stranou. Dokládá to hloubku dekristianizace naší společnosti. Dnešním arogantním nafoukancům, dychtícím po moci, je k smíchu Ježíšův výrok "Ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak ...." (Lk 22,26n). Kdo z nich vůbec aspoň pomyslí na službu něčemu jinému než sobě samému??

Prvním úkolem křesťanů je za těchto okolností právě ta opomíjená 'politická' služba. Ten výraz patří k nejzkompromitovanějším v našem slovníku - který z našich samozvaných dobrodinců myslí na to, že politický znamená 'spojený s obcí', dnes bychom měli říci komunální, usilující o blaho místních občanů? Našim úkolem je neustále jim to skutkem připomínat - kdo jiný má v sobě najít odvahu, které je u nás k tomu zapotřebí, než křesťané, kterým to Ježíš tak jednoznačně přikázal právě v okamžiku, kdy se i ve skupině jeho učedníků objevily mocenské choutky?


Petr Kolář, Praha 29. srpna 2001
pro RaVat/ceco

Autor: Petr Kolář

Témata: politika | Společnost

Čtení z dnešního dne: Sobota 25.11.

1 Mak 6,1-13; Lk 20,27-40

Komentář k 1 Mak 6,1-13: Král Antioch, který šířil násilí, umírá v zoufalství. Na konci církevního roku mohu vzpomenout na všechny pronásledovatele církve. Ne s pocitem msty a zadostiučinění, ale spíš s lítostí…

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Don Giacomo Jakub Alberione (svátek 26.11.)

(25. 11. 2017) První systematický apoštol médií ve XX. století

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace KAAD poskytuje mladým křesťanským akademikům ze zahraničí studijní a badatelská...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...