Člověk, který se o Boží vůli pro svůj život nezajímá, se vydává v nebezpečí, že prosupí svou pozemskou pouť jako parní lokomotiva. Ta sice táhne a na chvíli po sobě zanechá i jiné výrazné stopy (produkuje totiž notný rámus a čmoud), ale její účinnost je údajně něco kolem pouhých pěti procent. Na pohyb vpřed spotřebuje jen nepatrné množství energie, zbytek jde nevyužitý do vzduchu.
 
Něco podobného se nám může stát v životě, a dokonce i v životě vědomě zasvěceném službě Bohu a lidem. Přesněji řečeno, s námi to bývá ještě horší: parní lokomotiva se alespoň pohybuje směrem, kterým má – ale u nás lidí to nebývá tak jisté. Můžeme vykazovat nízkou účinnost, a navíc jet špatným směrem. Snad bude ku prospěchu ocitovat poněkud drsná slova sv. Jana od Kříže o přehnané aktivitě v duchovní službě. Je třeba předeslat, že se tento světec nevznášel v neustálé levitaci někde u stropu klášterní kaple, jak by si někdo mohl myslet, když jde o uznávaného mystika; byl velice pracovitý a činný v církvi své doby:

„Ti, kdo jsou velice aktivní a chtěli by obsáhnout celý svět svými kázáními a svými podniky (vnějšími skutky) ať pamatují, že by byli církvi k většímu užitku a Bohu mnohem přijatelnější kdyby alespoň polovinu svého času zůstávali s ním v modlitbě. Tehdy by určitě s menší námahou dosáhli jedním podnikem více než skrze tisíc podniků, pro zásluhu své modlitby a skrze duchovní sílu v ní získanou; jinak se všechno omezí na marné bušení kladivem a vykoná se jen o málo více než nic, někdy dokonce nic, a navíc škoda.“

Parní lokomotiva by se rozhodně mohla stát zajímavým námětem k rozjímání pro všechny tzv. osobnosti, ať už politické, kulturní nebo církevní scény: ‚rámus‘, který dotyčný nadělá, a z něho plynoucí popularita nejsou nutně úměrné jeho skutečnému přínosu pro lidstvo.
 
 
Se svolením převzato z knihy
Kateřiny Lachmanové: Dvojí tvář lenosti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knihy naleznete zde.