Láska se neutužuje, když za ní není třeba bojovat. - archív citátů

3. 8. 2007 , Aleš Opatrný

Kdo v naší zemi požaduje předkoncilní liturgii ?

/Latinská mše II./
Pokusme se uvažovat o tom, kdo v naší zemi předkoncilní liturgii požaduje.
 
Na první pohled by se zdálo, že to budou především pamětníci staré liturgie, kteří si na obnovenou liturgii (za čtyřicet let!) nezvykli. Nepochybně i tito lidé existují, ale přinejmenším v naší zemi netvoří významnou část těch, kteří starou liturgii požadují a opěvují.
 
Prefekt kongregace pro svátosti kardinál Knox rozeslal roku 1980 biskupům celého světa list, ve kterém se dotazoval, zda v jejich diecézích existují skupiny, trvající na staré liturgii. Tehdejší pražský arcibiskup a předseda interdiecézní liturgické komise kardinál Tomášek Tomášek s jistou hrdostí odpověděl, že liturgie v latinském jazyku (podle misálu Pavla VI.) se v jeho diecézi na mnoha místech slouží, ale skupiny, trvající na užívání staré liturgie žádné nejsou. Odůvodňuje to mimo jiné tím, že reforma byla zavedena jednotně a s řádnou přípravou věřících (koncept dopisu kardinálu Knoxovi je uložen v archivu Arcibiskupství pražského). Zda tato skutečnost byla dána pouze dávnou náklonností našich katolíků k užití lidového jazyka v liturgii která teď byla naplněna, nebo zda také určitou roli hrála státní mocí způsobená nemožnost sdružovat se do zájmových skupin a konat nějaké „veřejné církevní disidentství“, můžeme dnes těžko rozsoudit.



Zastánci staré liturgie jsou zřejmě lidé, kteří se od liturgie a způsobu života církve, v kterém vyrostli, nechtějí odloučit, a také ti, kteří, ač starou praxi liturgického života neznají z vlastní zkušenosti, starou liturgií vyzdvihují a prezentují ji jako lepší. V naší zemi jsou dnes vlastně vehementními zastánci staré liturgie z největší části lidé, kteří v ní nevyrostli.

Dejme stranou v těchto úvahách některé halasné výkřiky odpůrců nové liturgie, když jejímu užívání souhrnně připisují nekázeň, svévoli a nevkus. Tyto všechny věci se jistě vyskytovaly a vyskytují, ale je to záležitost osob, vedoucích na určitém místě bohoslužbu, nikoliv vlastnost liturgie samotné. Ta, je-li řádně slavena, k svévoli nevede. A tvrzení, že jen starou liturgii lze hluboce prožívat, vyvrací například zkušenost každého, kdo zažil novou liturgii při bohoslužbách Jana Pavla II., kardinála Špidlíka, Jana Ev. Urbana a mnoha dalších.

Je také nepochybné, že kněží vzdělaní, kteří svou věrnost církvi a evangeliu osvědčili dlouholetým statečným pobytem v žaláři, byli vesměs koncilovými změnami a obnovenou liturgií nadšeni, ač (nebo právě proto), že vyrostli a byli vzdělání v předkoncilní liturgii i teologii (například kněží Pilík, Zvěřina, Mandl, Mádr, Bouše, Dvořák, Jan. Event. Urban) a také řada velmi vzdělaných katolických laiků (Myslivec, Vaško, Neradová, a mnozí další). Považovat tyto lidi za nějaké svévolné uličníky, kteří si s radostí začali dělat s liturgií, co je napadlo, může snad jen ten, kdo je neznal a nic seriozního se o nich nechce dozvědět.



V debatách o předkoncilní a pokoncilní liturgii se méně hovoří o tom, že zásadní odpůrci nové liturgie, tedy například Bratrstvo Pia X., neodmítají jen pokoncilní liturgii, ale 2. vatikánský koncil jako takový a zejména pak jeho učení o ekumenismu a náboženské svobodě. Na rozdíl od takzvaných sedisvakantistů neodmítají zastánci staré liturgie, jsou-li odpůrci koncilu, koncilové a pokoncilní papeže, ale odmítají důležité body legitimních rozhodnutí koncilu, která byla vykonána v jednotě s papežem a jím stvrzena. Otázkou potom je, jaký je skutečný postoj k celému učení církve i u těch, kteří zdánlivě „pouze“ odmítají pokoncilní liturgii, kterou nynější papež v Motu proprio označuje jako řádnou. Je prostě něčím jiným chce-li člověk k novému přiřadit také něco z minulého (to je postoj Benedikta XVI., který nechce ztratit nic z úctyhodné liturgické tradice), nebo je-li v podstatě vše po koncilu odmítnuto a dotyčný křesťan chce žít pouze v tom, co v církvi existovalo do 60. let dvacátého století. Těmito otázkami se ovšem dostáváme chtě-nechtě na pole nauky o církvi, na pole eklesiologie. Nejen liturgie je výrazem života a teologie církve, ale také vnímání změn v církvi souvisí s jejím teologickým chápáním. Vidí křesťan církev jako „Boží lid, putující dějinami“, nebo jako jakýsi kamenný hrad, do kterého vstoupí a tak se izoluje od vlivu světa? Počítá křesťan s trvalou působností Ducha svatého v církvi, která sice nezabrání jednotlivým chybám či omylům, ale která je přesto zárukou věrného putování církve k trvalému naplnění jejího úkolu? Proč by měl být Duch svatý u díla jen do poloviny 20. století a potom už ne?

Pokračování příští týden.

Latinská mše I. zde

 

Čtení z dnešního dne: Středa 20.6.

2 Král 2,1.6-14; Mt 6,1-6.16-18

Komentář k Mt 6,1-6.16-18: Můj vztah k Bohu je maximálně intimní a důvěrný. Právě ve skrytosti se mohu připravit na společné slavení s celou církví! Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2018) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se...

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

(17. 6. 2018) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal prvním americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými světy: syn Němce...

Příprava na manželství - osvědčená publikace

Příprava na manželství - osvědčená publikace
(13. 6. 2018) Zkušenost ukazuje, že řada mladých lidí dnes nenachází odvahu k rozhodnutí pro manželství. Tato knížka chce...

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2018) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily

V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily
(11. 6. 2018) Svatá Ludmila je první česká žena známá jménem, první pokřtěná panovnice, zakladatelka Přemyslovské dynastie, babička a...

Nejsvětější srdce Ježíšovo - slavnost

(8. 6. 2018) Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Co je obsahem tohoto...