(Z úvodu k nedělním biblickým textům)
Potíž je v tom, že hřích převrátil náš vztah k Bohu: sloužit mu není pro nás něčím ”přirozeným”, ale ”trochu vyjímečným”. A pokud mu přece jen projevujeme tu velkou laskavost, že mu sloužíme, tak si často o sobě myslíme, kdovíjak nejsme skvělí: vždyť ostatní lidé přece tak nežijí nebo nekonají toho tolik pro Boha.
Potíž je v tom, že hřích převrátil náš vztah k Bohu: sloužit mu není pro nás něčím ”přirozeným”, ale ”trochu vyjímečným”. A pokud mu přece jen projevujeme tu velkou laskavost, že mu sloužíme, tak si často o sobě myslíme, kdovíjak nejsme skvělí: vždyť ostatní lidé přece tak nežijí nebo nekonají toho tolik pro Boha.
Někdy si v duchu myslíme (třeba podvědomě), že tato naše služba nám dává zvláštní statut před Bohem, nárok na zvláštní milosti a privilegia. A tu Ježíš přichází a boří tyto naše falešné představy, zámky postavené na písku: sloužit Bohu není ”milostí”, ale povinností. A Bůh nám není ničím povinen ani zavázán: že však ”odměňuje” a bohatě dává, není z povinnosti, ale z milosti. Nemusel by odměňovat naši službu, ale on ji chce odměnit. Protože je tak dobrý.
(Z úvodu k nedělním biblickým textům 27. neděle)
(Z úvodu k nedělním biblickým textům 27. neděle)
