27. 9. 2004 , Emerich Coreth

Má prvenství teorie nebo praxe?

Řecké myšlení dalo přednost "theória" - intelektuálnímu poznání; tou je pak vedena "praxis" - mravní jednání. Je to zřejmé např. už v Sókratově "etickém intelektualismu", ale kromě jiného i v Platónově a Aristotélově filosofii. V křesťanském prostoru zvláště Augustin zdůrazňuje prvenství vůle a lásky. Ve středověké scholastice to vede ke sporu mezi intelektualismem a voluntarismem.
V raném novověku vystupuje opět zřetelně do popředí teoretický prvek (racionalismus: Descartes, Spinoza aj.). Naproti tomu Kant omezuje teoretické (vědecké) poznání na pouhý jev v rámci možné zkušenosti. Kde končí vědění, tam je prostor pro mravní chtění. Co překračuje hranice teoretického "vědění", to postihuje praktická "víra" v postulátech praktického rozumu. Kantův následovník Fichte zdůrazňuje primát praktického jednání. Konec teoretického vědění prostředkuje svobodu mravníno jednání v "nekonečném snažení". Hegel tento poměr obrací potud, že chce ve "Fenomenologii ducha" zrušit vše praktické (morálku, právo a náboženství) v "absolutním vědění".

V novější filosofii stojí v popředí většinou praktické jednání. Tak je tomu u Marxe až do novomarxismu, u Nietzscheho a v existenciální filosofii, ve filosofii hodnot od Lotze až k Schelerovi aj.

Naproti tomu se ukázalo, že obojí, vědění i chtění, jsou způsoby realizace ducha, jež postihují jsoucno v jeho bytí, a proto v horizontu bytí. Neliší se svou předmětnou oblastí. Tak jako chtění, už i vědění se může vztahovat ke všemu, co "je".


***

Ukázku z knihy Základy metafyziky uveřejňujeme se svolením nakladatelství Trinitas, které knihu vydalo.


Další texty k tématu věda.
Témata: filozofie | teorie

Čtení z dnešního dne: Neděle 22. 7.

Jer 23,1-6; Žalm 23; Ef 2,13-18
Mk 6,30-34

Učedníci jsou v plné práci, obsluhují zástup, hovoří s lidmi, obhajují mistra, naslouchají mu. Dokonce byli na první misijní cestě po dvojicích a zažili, že Boží moc byla s nimi. Ale Pán nevidí především výkon, ale je samotné. Bůh si všímá nás, výkon je až na nějakém druhém či dalším místě. První je člověk. A stejně Kristus reaguje, když uvidí zástup, který touží po Bohu. Řecké slovo, které zde zazní, označuje slitování či soucit. Bůh je soucitný a není lhostejný. Jak ale vyřešit nouzi všech? Brzy učedníci zažijí zázrak Božího soucitu. Nyní především vidí, že Ježíš je hluboce lidský!

Zdroj: Nedělní liturgie

Skauting prochází obdobím rozkvětu

Skauting prochází obdobím rozkvětu
(20. 7. 2018) Zdálo se, že skauting vyšel z módy. V posledním desetiletí však zažívá dynamický rozvoj. Skauting se...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2018) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.