Jestliže se děsíte pozemské bídy, proč nemáte strach z bídy na věčnosti?  - archív citátů

10. 9. 2001 , Angelo Scarano

Marnotratný otec...

Podobenství o "marnotratném synu" by se spíš mělo nazývat podobenstvím o "marnotratném otci": důraz se totiž klade na velikost otcova obdarování, převyšující všechny představy. Otec je víc než milosrdný: nejen že odpouští, ale dává s nadbytkem, prostě rozmařile. Dalšími hlavními postavami jsou oba synové, kteří mají jeden společný rys: nejsou schopni přijmout otce, přijmout, že je vůči nim skutečně dobrý.
Mladší syn

Mladší syn si nejprve vyžádá svůj podíl: zajímá ho teď jen majetek, otec přestal pro něj existovat. Poté začíná žít “rozmařile”: nespořádaně, pošetilým způsobem, prostě “v plné svobodě”. Avšak tato “pohoda” není trvalá: prožívá postupnou degradaci - musí pracovat, a to dokonce u vepřů (židé je považovali za nečistá a odporná zvířata). A nejen to: zaměstnavatel se zajímá spíš o vepře než o něj, vždyť na rozdíl od vepřů nemá nic k jídlu. A tato bída ho přivede k zamyšlení. Nemá “nejvznešenější” pohnutky, jde mu spíš o vlastní kůži, o jídlo, proto se chce vrátit k otci. Není “vzorným kajícníkem” a modelem pro naše obrácení! On kalkuluje: na tomto pozadí vyniká “nezištné” jednání otce, který nekalkuluje! A vzdor očekávání otec ho přijímá ne jako otroka, ale jako syna!


Starší syn a jeho výčitky

Starší syn mluví jen zákonicky: poslušnost a odměna. On, syn, žil jako otrok! Nepotřebuje také on obrácení? I on potřebuje přijmout otcův dar: není otrok, ale syn. Nedokáže říct “otče” (narozdíl od mladšího), neříká “můj bratr” (“tento tvůj syn”). Připomíná chování farizeje v chrámu (Lk 18,11): “nikdy jsem nic nepřestoupil”. Otec ho však považuje za svého syna, dokonce ho oslovuje “mé dítě”. Navíc mu připomíná, že “ten druhý” je stále jeho bratrem. Starší syn proto potřebuje obrácení k otci a k svému bratru: jeho zkreslený obraz otce mu brání přijmout skutečného otce.


Společné rysy obou synů

1) Mají špatnou představu o otci: nemají představu “dobrého” otce (první utíká pryč od něj, druhý mu vytýká, že nebyl na něj “štědrý”)

2) “Utíkají” od otce, nechtějí mít nic společného s ním: první jde pryč, druhý nepoužívá oslovení “otče” a nechce dovnitř

3) Bez otce jsou v krizi: mladší syn zakouší hlad a pokoření, druhý je vnitřně nešťastný, proto reptá, je rozhněvaný

4) Oběma jde o “majetek”, o vlastnictví, nejde jim o otce: první si bere svůj podíl, druhý vyčítá, že dostal málo

5) Ani jeden nemá skutečně synovský vztah k otci – první otce opouští, druhý je spíš služebník (či pracovník za mzdu), kterému jde o odplatu

6) Mají stejné smýšlení: uvažují zákonicky, oba uvažují v kategoriích ”odměna-trest”.

Jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Mladší je pokornější, starší je arogantní, nepřístupný. První se vrací k otci, druhý ne.




Převzato z "Myšlenky ke kázání" ke 24. neděli v mezidobí (celý text zde) z tématické sekce "Kázání, promluvy" na tomto webu...
 

Související texty k tématu:

Čtení z dnešního dne: Středa 18.7.

Iz 10,5-7.13-16; Mt 11,25-27

Komentář k Iz 10,5-7.13-16: Tak, jak mluví Izaiáš ve jménu Boha, tak má být pevný hlas církve! Ona dnes na sebe musí vzít prorockou úlohu hlasatele pravdy!

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Katolická charismatická konference 2018

(4. 7. 2018) Začátek prázdnin je v Brně již neodmyslitelně spojen se začátkem charismatické konference, která se letos uskuteční od...

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2018) svátek 5.7.