28. 3. 2018 , Józef Augustyn (Foto: ima)

Mnohdy odkládáme svátost smíření, protože se bojíme…

svátost smíření, zpověď, cedule, sacramento della penitenza, sacrament of penance, busssakrament, confesion, sign, Zeichen / foto -ima-

Ve svátosti smíření je prvořadé zakoušení Boží lásky

Svátost smíření (zpověď) je cestou vedoucí k Božímu milosrdenství: je srdečným setkáním dobrého Otce s marnotratným synem prosícím o odpuštění, jakým je každým z nás.  Zpověď je velkým darem dobrého Boha, protože díky ní jsme osvobozeni od tíhy vin a obdarováni čistotou srdce.

Pokoření před Bohem nás nikdy neponižuje

Nezřídka odkládáme svátost smíření na neurčito, protože se bojíme pokoření. Při zpytování svědomí i ve svátosti smíření je třeba rozlišovat „pokoření“ před Bohem od „ponížení“ ve vlastních očích před zpovědníkem. Pokoření před Bohem nás nikdy neponižuje. Také zpovědník nás nemůže a nesmí ponižovat a urážet. Když před Bohem vyznáváme své hříchy, působí v nás Duch pravdy. Díky jemu získáváme pocit vlastní ceny a důstojnost dítěte Božího. Pravda nás osvobozuje – plná pravda o naší morální křehkosti stejně jako pravda o nekonečné dobrotě Boha k hříšníkovi.  

Zpytování svědomí není „dohadováním se“ podřízeného s přísným nadřízeným

Zpytování svědomí není „dohadováním se“ obžalovaného se soudcem, podřízeného s přísným nadřízeným. Je zkoumáním postoje vlastního srdce vůči Bohu, bližnímu i vlastnímu životu, dialogem o vzájemné lásce Boha a člověka; „zodpovídáme se“, jak jsme Boží lásku přijímali a jak jsme se o ni dělili se svými bratry.  Zpytování svědomí předpokládá hlubokou víru v to, že Bůh miluje člověka „od věků“. Neporozumíme smyslu a cíli zpytování svědomí, nepřijmeme-li lásku Boha k člověku.

I když jsme ve svém životě ztratili cestu, zpytování svědomí nebude zkušeností pokořující a trapnou, když uvidíme celý život ve světle nekonečné lásky Boží k člověku a ujistíme se, že láska Otce se nemění podle postoje syna vůči ní.

Neptejme se nejprve na naše hříchy

Svátost smíření předpokládá hlubokou víru v lásku Boží k nám a v přijetí jeho působení v našem životě. Když se připravujeme ke svátosti smíření, netažme se nejprve na spáchané hříchy, ale na své každodenní prožívání lásky Boží.

Zpytování o vině, pokud má být pravdivé, musí předcházet rozjímání o lásce. Proto než začneme předkládat Bohu svá provinění, povězme mu nejprve, jak prožíváme jeho lásku. Ve svátosti smíření musí být zakoušení lásky Boží na prvním místě a má být významnější než naše skutky. Jenom tehdy budeme schopni milovat Boha i lidi, budeme-li mu naslouchat.

Zpytování svědomí je rozmluvou s Bohem o jeho pozváních a výzvách a o našich odpovědích. Když se připravujeme ke svátosti smíření, musíme se sami sebe tázat.

  • Otvírám se Bohu a jeho slovu?
  • Jak odpovídám na jeho volání?
  • Jaké jsou plody Božího působení v mém každodenním životě?

Zpytování svědomí se má opírat o přikázání lásky

Zpytování svědomí není pouhým vypočítáváním našich hříchů. Je modlitbou: stojíme v upřímnosti a pravdě před Bohem jako nejlepším Otcem. Proto také všechny návody na zpytování svědomí budou vždycky druhořadé a vnější ve srovnání s důvěrným, osobním otevřením srdce raněného hříchem před milujícím Otcem.

Když se připravujeme na svátost smíření, berme v úvahu nejen přikázání Boží a církevní, ale nechme se ovlivnit též intuicí vlastního srdce, oživeného láskou Boží.

Zpytování svědomí se má opírat o přikázání lásky:

Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou … Miluj svého bližního jako sám sebe. Žádné jiné přikázání není větší než toto (Mk 12, 30-31).

Toto přikázání je základem všech přikázání Božích i církevních. Pokud by přikázání lásky nebylo v našem životě prvním a zásadním, všechna ostatní přikázání by ztratila smysl.  Přikázání Boží a církevní vyplývají totiž z lásky Boha k člověku a k ní i vedou.

Bůh je větší než naše srdce

Svátost smíření je zvláštním místem, kde člověk zraněný vlastním hříchem může zcela otevřít svoje srdce uzdravující síle lásky Boží; místem, kde může vypovědět v úplnosti, co ho nejvíc bolí a trápí.

Vždycky nás nejvíc bolí zlo, které jsme způsobili jiným, a zlo, které jsme způsobili sami sobě svými hříchy. Velmi trpíme, když nás druzí obžalovávají, i když vyčítáme jen sami sobě.  To srdce, které je obžalované a žalující, může nalézt uspokojení v Bohu. I když nás naše srdce obžalovává, Bůh je větší než naše srdce (srov. 1 Jan 3,20).

Se svolením zpracováno podle knihy
Józef Augustyn, Příprava na svátost smíření
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
 

Čtení z dnešního dne: Pátek 17.8.

Ez 16,1-15.60.63 nebo Ez 16,59-63; Mt 19,3-12

Komentář k Mt 19,3-12: Věrnost a nerozlučitelnost manželství je obrazem věrnosti Boha člověku. On také „trpí“, když vidí moje nevěry a nestálost.

Zdroj: Nedělní liturgie

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora

Tip na mariánskou pouť: Maková Hora
(15. 8. 2018) Při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie upozoňuejeme na krásné a ne příliš známé poutní místo Maková Hora

Modlitba v době sucha

(14. 8. 2018) Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i...

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2018) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2018) K čemu nám slouží tento svátek?

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2018) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2018) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…