Jsem šťastný, že patřím do té legrační rodiny církve - archív citátů

15. 9. 2002 , Siegfried Hübner

Můžeme vidět svátost biřmování nově?

Tuto svátost vnímáme především samu o sobě, jako by to byla jedna přesně ohraničená událost v našem křesťanském životě. To má hodně do sebe. Kdo takto začne, může tak velmi prohloubit svůj dosavadní pohled víry. Můžeme však jít i jinou cestou.
Ve všech jednotlivých pravdách víry a ve všech požadavcích křesťanského života jde o něco jednoduchého a velkého - o jednotu a celek našeho života, který byl Bohem přijat a který je již teď naplňován jeho vlastním životem, jeho Duchem svatým…

Jak souvisí každá jednotlivá svátost s jednotou a celkem našeho života a se spásou, kterou ve víře prožíváme a vyznáváme?

Církev je "v Kristu jako svátost neboli znamení a nástroj niterného spojení s Bohem a jednoty celého lidského pokolení" (LG 1). Tato slova Druhého vatikánského koncilu na začátku konstituce o církvi upozorňují na souvislost mezi jednotlivými svátostmi a církví.

Výraz svátost zde není použit ve smyslu nám důvěrně známého technického termínu, nýbrž v jiném významu. Je zde použit jako přirovnání, které má svým způsobem říci, že jednotlivé svátosti naznačují a působí vše, co jim ve víře připisujeme, protože již církev, v jejímž životě jsou tyto svátosti viditelnými událostmi, je sakramentální (svátostná).

Proto také teologové označují církev jako základní svátost (Grundsakrament; Wurzelsakrament). A protože touto svátostí může být církev, jak řekl koncil, jen v Kristu, označují Krista jako prasvátost (Ursakrament).

Slova koncilu nás však vedou ještě o krok dále. Jako svátost spásy pro celé lidské pokolení slouží církev jako znamení a nástroj nejen spáse těch, kteří k ní patří. Nemá svůj význam a cíl sama v sobě.

V ní a skrze ni po všechny časy mají uprostřed lidstva zůstávat činné a přítomné slovo a skutek, které Bůh vyslovil a učinil ve svém synu Ježíši Kristu…


***

Text celé publikace, kterou tiskem vydalo Pastorační středisko, naleznete zde.

Související texty k tématu:

Čtení z dnešního dne: Neděle 20. 5.

Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13
JAN 15,26-27; 16,12-15

Praxe křesťanů není postavena jen na jejich osobních schopnostech, vytrvalosti či snažení se. Bůh jim dává zvláštní sílu. Nejde o vitamíny ani vesmírnou energii, ale o někoho! Duch svatý chce a může s člověkem úzce spolupracovat. Duch Boží člověka posiluje, dává mu moudrost, odvahu či sílu. V jeho moci mohou lidé konat velké věci, i když jsou obyčejní a slabí. Podmínkou je přijetí Ježíše do svého života a otevřenost pro působení Ducha.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Život plný překážek, protivenství a hledání: Klement Maria Hofbauer Dvořák (svátek 20.5.)

(19. 5. 2018) * 1751, Tasovice u Znojma + 1820, Vídeň, Rakousko

Letnice, Svatodušní svátky...

(16. 5. 2018) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Svatý Jan Nepomucký (16. 5.)

(14. 5. 2018) Jan Nepomucký - v černých vodách času naše hvězda...

´Pobožný lenoch´sv. Izidor (svátek 15.května)

(14. 5. 2018) Svatý Izidor rolník (1080-1130)

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(13. 5. 2018) Ježíš, Boží Syn, se stal člověkem v rodině. Základem dobré rodiny je dobré manželství.

Svatý Pankrác (svátek 12.5.)

(11. 5. 2018) Svatý Pankrác zemřel mučednickou smrtí pro Krista, když mu bylo pouhých čtrnáct let. Stalo se tak 12. května roku 304