Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

30. 4. 2010 , Kateřina Lachmanová

Nadějná snídaně

Někdy se pokouším vcítit do situace učedníků na břehu jezera po vzkříšení (Jan 21). Prožili si v posledních dnech nepředstavitelné trauma: ten, kterého milovali, jemuž bezmezně důvěřovali, na kterého „vsadili všechny karty“, byl ukřižován a pohřben. Zhroutilo se jim naprosto všechno.
Z bezradnosti a možná i z jistého pudu sebezáchovy Petr navrhne, aby se vrátili k činnosti, kterou přece umějí ze všeho nejlépe, která jim, obrazně řečeno, pomůže najít půdu pod nohama: „Půjdu lovit ryby!“ A oni mu s úlevou odpověděli: „I my půjdeme s tebou!“ (srov. Jan 21,3)

Po únavné noci bez úlovku, kdy se prokřehlí a hladoví pomalu smiřují s myšlenkou, že to asi nebyl úplně geniální nápad, se na břehu objeví zvláštní postava: „Dítky, máte tu něco k jídlu?“ Na cizího chlapa je oslovuje nezvykle důvěrně, ale zároveň jim nechtěně jitří ránu: vždyť za celou noc nic nechytili, nemají nic ani pro sebe! A nejednomu se přitom asi vkrádá vyčítavá myšlenka, že Ježíš je přece povolal, aby se stali rybáři lidí, přičemž oni se teď svévolně vrátili ke svým původním sítím, ke svému „malému jistému“.

Na pokyn neznámého však následuje nový zázračný rybolov, tak jako kdysi, na počátku jejich povolání. Teď už Janovi dochází – je to Pán! Petr to nevydrží a skočí do vody, aby byl na břehu první. A zanedlouho už všichni sedí okolo něj a snídají pečenou rybu, kterou jim přichystal. Stěží si představíme ten tichý úžas, který se jich zmocňuje, a tu překypující radost: tak je to přece jen pravda, on vstal z mrtvých… To ale znamená, že už nezemře – smrt nad ním nemá žádnou moc, žije na věky!

***

Se svolením převzato z knihy: Kotva naděje, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...