Místo s celebritou jsem se setkala se samotným Bohem
Do naší komunity v Tijuaně přišla jedna mladá žena, jež před mnoha lety odložila svoji víru. Doufala, že se tam poprvé setká s Matkou Terezou. Očekávala, že se tam setká s nositelkou Nobelovy ceny, místo toho však ke svému překvapení náhle zakusila přítomnost Boží. Svůj zážitek popsala takto:
Uviděla jsem to, když jsem se s ní setkala – uviděla jsem Jeho. To mě navždy proměnilo. Viděla jsem na ní to, čím bych mohla být i já – místem, kde ve stvoření svobodně přebývá Bůh, může se svobodně pohybovat a projevovat. Ona to místo pro Boha v sobě vytvořila a dala je poznat i jiným. Ukázala nám, čím bychom mohli být. Když hovořila, lidé umlkli. Přicházeli naplněni obavami a zvědavostí, trpící a unavení, a její přítomnost prosycená modlitbou je uklidnila. Viděli v ní Boha a ona viděla Boha v nich.
Co proměňovalo její život, proměňuje i ten náš: modlitba
Kolik lidí po celém světě Matka Tereza – během svého života i po smrti – přivedla až na práh důvěrného spojení s Bohem a nového života: „Když jsem se s ní setkala, uviděla jsem Jeho. To mě navždy proměnilo.“ Matka Tereza byla přesvědčena, že modlitba je jednoduchá a snadno dostupná, že dává život a že nás proměňuje tak, jak to nikdy nedokáže žádná snaha o sebezdokonalení.
Měla zkušenost, že jediným požadavkem úspěšné modlitby je udělat si čas, udělat si více času na skutečnou modlitbu. Jako se člověk učí plavat nebo jezdit na kole procvičováním této dovednosti, tedy spíše praxí než učením, tak je to také s modlitbou: Chcete-li se lépe modlit, musíte se modlit více.
Následujme ji do Božího náručí
Tajemství Matky Terezy je pouze tajemstvím schopnosti proniknout k hlubinám božství, kterou nám dal Bůh, schopností spočinout tváří v tvář Bohu tím, že se vnoříme do hlubin své duše. Právě tam se nám dostane téhož světla, jehož se dostalo jí, a budeme ji následovat do Božího náručí, neboť pokaždé, když se ponoříme do modlitby, „jsou jeho paže připravené k objetí. Jeho srdce je otevřeno dokořán, aby nás mohlo přijmout“.
