Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

4. 6. 2014 , IMA (Foto: Wikimedia Commons)

Není zapotřebí jen lidí odvážných, chytrých a silných?

Není zapotřebí jen lidí odvážných, chytrých a silných?

Četl jsem knížku, která mě velice oslovila. Jmenuje se Invaze a pojednává o vylodění spojeneckých vojsk v Normandii v červnu 1944. Nejde ale o román, spíše o literaturu faktu. A důležité na knížce je skutečnost, že autor nepopsal pouze samotný akt vylodění spojenců, ale pojednal o celé události v souvislostech, včetně několikaletých obsáhlých příprav.

Šlo totiž o nejrozsáhlejší vyloďovací vojenskou akci v dějinách. Zapojeni byli jak politici, tak i vojevůdci, špióni, letci, námořníci, pěšáci, spojaři, duchovní, zdravotníci, vědci, vývojáři, ekonomové, dělníci, pekaři... Muži, ženy, otcové, matky... Tlustí, hubení, pohlední, nepohlední, šikovní i nešikovní. Odvážní i bázliví, šťastní i zklamaní, atd. atd. Pro invazi v Normandii byly vyvinuty i zcela nové technické prostředky, nové taktické postupy. Invaze spotřebovala nesmírné množství prostředků a… bohužel i lidských životů.

Pro většinu těch, kdo byli do invaze zapojeni, byla motivací touha po osvobození od hitlerovského útlaku v Evropě. Pro úspěch celé akce nebylo zapotřebí jen lidí „odvážných“, „chytrých“ a „silných“. Bylo zapotřebí i všech ostatních… V podstatě všech, kteří měli ochotu přijmout své jedinečné místo v onom obrovském celku. Neboť bez odvahy, vytrvalosti a věrnosti těchto zástupů nesčetných a bezejmenných jednotlivců by se nakonec vylodění v Normandii vůbec nekonalo a nepodařilo.

V dějinách, ale i kolem sebe nalezneme spoustu lidí,  kteří – každý na svém místě  a svým nepatrným dílem – spolupracují na té největší „Invazi“ v dějinách. Na Invazi Boží záchrany, která směřuje do srdce každého člověka… Tato invaze se připravovala tisíce let a bude trvat až do konce časů. Je dílem velikého celku Kristovy církve, ale i každého jednotlivce, a to za pomoci jak starých osvědčených, tak i nových postupů a prostředků. Její součástí jsou i osobní ztráty, oběti a bolesti. Jedno je ale již jisté: v první linii této invaze stojí, stál a bude stát její Vítěz, který svůj život již položil a přemohl nepřítele. A na jeho díle, boji, utrpení i vítězství se může podílet každý z nás. 

Se svolením převzato z knížky Ve víru víry,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knížky.

 

Čtení z dnešního dne: Sobota 25.11.

1 Mak 6,1-13; Lk 20,27-40

Komentář k 1 Mak 6,1-13: Král Antioch, který šířil násilí, umírá v zoufalství. Na konci církevního roku mohu vzpomenout na všechny pronásledovatele církve. Ne s pocitem msty a zadostiučinění, ale spíš s lítostí…

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Don Giacomo Jakub Alberione (svátek 26.11.)

(25. 11. 2017) První systematický apoštol médií ve XX. století

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace KAAD poskytuje mladým křesťanským akademikům ze zahraničí studijní a badatelská...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...