20. 7. 2015 , Jacques Philippe (Foto: IMA)

Nepokoj nám přináší více škod než užitku

Nepokoj nám přináší více škod než užitku
Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností.

Není to lehké, ale když budeme žít v naději v Boha, v odevzdanosti a v pokoře, když budeme přijímat své vlastní ubohosti v neochvějné důvěře v Boží milosrdenství, bude se nám to dařit stále lépe. Tuto skutečnost musím zdůraznit, protože když se nebudeme snažit „setrvat v pokoji“ za všech okolností, které by nás o něj mohly připravit (a je jich mnoho!), těžko uslyšíme hlas Ducha svatého, až bude chtít mluvit k našemu srdci: neklid, který v něm necháme vládnout, tomu téměř jistě zabrání. Prožíváme-li těžké okamžiky, je velmi prospěšné snažit se i tak zůstat v pokoji. Když totiž v sobě uchováme pokoj, máme maximum šancí, že naší reakcí na situaci nebude neklid a překotnost (jimiž mnoho zkazíme), ale zpozornění k možnému podnětu od Ducha svatého. A to bude samozřejmě  mnohem blahodárnější. V životě se tedy řiďme slovy svatého Jana od Kříže: „Snažte se uchovávat srdce v míru; ať vás neznepokojí žádná událost tohoto světa, protože tento nepokoj by nám přinesl více škod než užitku.“ Největší z těchto škod by bylo, že by nám nepokoj v srdci znemožnil všímat si impulsů od Ducha svatého. 
 
Se snahou o pokoj je spjata i snaha o ticho. Ne o ticho prázdné, ale o ticho, které je pokojem, pozorností k Boží přítomnosti a pozorností k druhému, důvěřivým očekáváním a nadějí v Boha. Přemíra hluku- ne ve smyslu fyzickém, ale ve smyslu ustavičného víru myšlenek, představ, slyšených či sdělovaných slov, do kterého se občas necháme zatáhnout a který jen udržuje naše starosti, strachy a nespokojenost- samozřejmě nechává Duchu svatému jen málo šancí, aby se mohl projevit. Ticho není žádné „prázdno“, ale celkový sestup do hloubky, který dovoluje uchránit si v srdci „vnitřní celu“ (jak říká svatá Kateřina Sienská), v níž jsme v přítomnosti Boha a rozmlouváme s ním. Ticho je opak rozptýlenosti duše, opak zvědavosti a povídavosti. Je to schopnost navracet se, jakoby přirozeně, do svého nitra, kdy jsme přitahováni přítomností Boha, který v nás přebývá.
 
Se svolením zpracováno podle knihy:
Ve škole Ducha svatého,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Úterý 12.11.

Iz 40,1-11; Mt 18,12-14

Komentář k Iz 40,1-11: I já jsem vyzván, abych volal! Okolí mám beze strachu upozornit: můj Bůh je šetrný ke slabým, jako pastýř k březí ovečce.

Zdroj: Nedělní liturgie

Když Bůh mlčí – nyní i jako audiokniha

Když Bůh mlčí – nyní i jako audiokniha
(12. 12. 2017) Když naše modlitby narážejí jakoby na zavřené nebe….

Jan od Kříže (svátek 14.12.)

(10. 12. 2017) Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy... Zemřel 14. 12....

Jak obdarovat, aby se nejednalo o další věc do šuplíku?

(7. 12. 2017) Přemýšlíte, jaký dárek k Vánocům vybrat nejbližším? Katolický týdeník přinesl několik zajiíavých tipů.

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni

Eucharistie ve výtvarném umění - jedinečná výstava v Plzni
(5. 12. 2017) Nabízíme vám zajímavý tip - jako jeden z důvodů navštívit západočeskou metropoli...

Adoptuj si politika

(4. 12. 2017) Modlitební iniciativa, která místo neustálé kritiky a odmítání politiky chce podpořit postoj, který bude odrážet...

Mikuláš (6.12.)

(4. 12. 2017) Mikulášova velikost nebyla v hrdinství, které se nechává mučit, zavřít a popravit. Jeho velikostí byla každodenní...