20. 7. 2015 , Jacques Philippe (Foto: IMA)

Nepokoj nám přináší více škod než užitku

Nepokoj nám přináší více škod než užitku
Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností.

Není to lehké, ale když budeme žít v naději v Boha, v odevzdanosti a v pokoře, když budeme přijímat své vlastní ubohosti v neochvějné důvěře v Boží milosrdenství, bude se nám to dařit stále lépe. Tuto skutečnost musím zdůraznit, protože když se nebudeme snažit „setrvat v pokoji“ za všech okolností, které by nás o něj mohly připravit (a je jich mnoho!), těžko uslyšíme hlas Ducha svatého, až bude chtít mluvit k našemu srdci: neklid, který v něm necháme vládnout, tomu téměř jistě zabrání. Prožíváme-li těžké okamžiky, je velmi prospěšné snažit se i tak zůstat v pokoji. Když totiž v sobě uchováme pokoj, máme maximum šancí, že naší reakcí na situaci nebude neklid a překotnost (jimiž mnoho zkazíme), ale zpozornění k možnému podnětu od Ducha svatého. A to bude samozřejmě  mnohem blahodárnější. V životě se tedy řiďme slovy svatého Jana od Kříže: „Snažte se uchovávat srdce v míru; ať vás neznepokojí žádná událost tohoto světa, protože tento nepokoj by nám přinesl více škod než užitku.“ Největší z těchto škod by bylo, že by nám nepokoj v srdci znemožnil všímat si impulsů od Ducha svatého. 
 
Se snahou o pokoj je spjata i snaha o ticho. Ne o ticho prázdné, ale o ticho, které je pokojem, pozorností k Boží přítomnosti a pozorností k druhému, důvěřivým očekáváním a nadějí v Boha. Přemíra hluku- ne ve smyslu fyzickém, ale ve smyslu ustavičného víru myšlenek, představ, slyšených či sdělovaných slov, do kterého se občas necháme zatáhnout a který jen udržuje naše starosti, strachy a nespokojenost- samozřejmě nechává Duchu svatému jen málo šancí, aby se mohl projevit. Ticho není žádné „prázdno“, ale celkový sestup do hloubky, který dovoluje uchránit si v srdci „vnitřní celu“ (jak říká svatá Kateřina Sienská), v níž jsme v přítomnosti Boha a rozmlouváme s ním. Ticho je opak rozptýlenosti duše, opak zvědavosti a povídavosti. Je to schopnost navracet se, jakoby přirozeně, do svého nitra, kdy jsme přitahováni přítomností Boha, který v nás přebývá.
 
Se svolením zpracováno podle knihy:
Ve škole Ducha svatého,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Sobota 21.7.

Mich 2,1-5; Mt 12,14-21

Komentář k Mich 2,1-5: Touhu zmocnit se všeho, nač si vzpomenou, „zprivatizovat“ si i Boží věci vidíme i dnes u mocných. Toto vede i dnes k neštěstí. Když to vím, dokážu se proti tomu dle svých skromných možností postavit?

Zdroj: Nedělní liturgie

Skauting prochází obdobím rozkvětu

Skauting prochází obdobím rozkvětu
(20. 7. 2018) Zdálo se, že skauting vyšel z módy. V posledním desetiletí však zažívá dynamický rozvoj. Skauting se...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2018) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.