V Káhiře se připravuje na kněžství seminarista pražské arcidiecéze Lukáš Nosek. Pražskou katolickou teologickou fakultu už má za sebou, nyní se studiem arabštiny připravuje na svou službu v církvi, která by se v budoucnu měla týkat mezináboženského dialogu.

Egypt je v našich očích pouze jednou z muslimských, a tedy životu nebezpečných, zemí, zvláště po převzetí vlády fundamentalistickým Muslimským bratrstvem. Když už slyšíme o zde žijících křesťanech, většinou jen v rámci zmínek o jejich pronásledování. Když už připustíme i jiné zmínky o křesťanství v Egyptě, pak jen v historických souvislostech.

Egypt ovšem není Bohem opuštěnou zemí, ba spíše naopak. V Egyptě křesťanství stále žije. Stále tu existují skupinky a komunity křesťanů všech možných církví a ritů, cizinců i místních. Jistě, vždy jde o menšiny, často roztroušené, často pronásledované. Ale nikoliv bez chuti žít evangelium a za Krista položit třebas i život. Staří i mladí, rodiny i mniši, starodávné, ale i stále se rozšiřující kláštery, zbrusu nové katedrály i malé kostelíčky a modlitebny. Káhira je městem tisíců minaretů, ale zrovna tak je i městem stovek kostelů a tisíců křížů na jejich kupolích a věžích.

Jak jste se dostal do Káhiry?

Vše začalo ofi ciálním přijetím mezi kandidáty kněžství v r. 2011. Z určitých důvodů, jsem byl k duchovní formaci poslán do římského Nepomucena, kde jsem měl přitom začít studovat na Papežském institutu pro arabistiku a islamologii. Tento institut ovšem klade důraz na to, aby student již před započetím svých studií uměl velmi dobře arabsky. Proto otevírá svůj první ročník v Káhiře ve dvouletém studijním institutu Dar Comboni for Arabic Studies, který je veden misionáři comboniány (lat. Missionarii Comboniani Cordis Iesu, zkr. MCCJ). Zde dokáží potencionální adepty římských studií během jednoho či dvou let velmi dobře uvést do egyptské hovorové arabštiny i do klasické arabštiny.

Můžete více přiblížit – čím vás láká právě arabistika a islám?

Již od střední školy mne zajímala orientalistika. Hltal jsem všechny možné knihy o Mongolsku, Tibetu, Číně, Střední Asii… tyto země nelze pochopit bez znalosti základů islámu. A islám zase nelze pochopit bez znalosti arabštiny. Když jsem úspěšně obhájil doktorát z teologie na KTF UK, byla mi nabídnuta – z důvodu chybějící duchovní formace – možnost doplnit si vzdělání v Římě oborem uplatnitelným v české církvi. Islám je celosvětově na vzestupu a v české církvi máme pramálo lidí s jeho znalostí.

Kdo a jak na tomto institutu studuje?

Institut Dar Comboni for Arabic Studies je ofi ciálně schválen Svatým stolcem. Je zaměřen na výchovu budoucích misionářů, kteří budou působit v arabsky mluvících zemí, nebo těch kněží a laiků, kteří se budou věnovat mezináboženskému dialogu. Studenti jsou převážně kněží z afrických zemí, jak z misionářských kongregací (tzv. Bílí otcové, Společnost afrických misionářů, comboniáni), tak i jednotlivých diecézí. V současné době je zde silně zastoupena i Asie kapucíny a salesiány z Vietnamu, Indie a Indonésie. Silná je zde i protestantská komunita z Jižní Koreje. Je tu každoročně i několik studujících laiků. Studuje se v pětičlenných třídách, jichž je celkem šest. Řádných studentů je tedy cca třicet. Institut však nabízí i soukromé hodiny arabštiny pro diplomaty, pracující, studenty univerzit. Celkově má tedy institut přes sto studentů. Učitelů je tu celkem deset, z nichž jsou dva koptští křesťané. Zbývajících pět žen a tři muži jsou muslimové. Výuka pokrývá dvacet šest hodin týdně, z čehož jsou dvě hodiny věnovány mezináboženskému dialogu a tři hodiny islamologii. Ostatních dvacet jedna hodin je věnováno čistě arabštině. Výuka v prvním ročníku je zaměřena na klasickou arabštinu. Jsou zde samostatné hodiny gramatiky, konverzace, lingvistiky, frazeologie, četby arabských křesťanských textů, četby islámských textů, četby obecného textu, výkladu textu, diktátu a základů kaligrafi e. Druhý ročník je pak více zaměřen na egyptskou hovorovou arabštinu. Každý týden v pátek zde máme také studentskou mši svatou v arabštině.

Zmínil jste se, že institut provozují bratři comboniáni, kdo to je, co je jejich posláním?

Comboniáni jsou misionáři, kteří následují Krista po vzoru svého zakladatele sv. Daniela Comboni (1831-1881). Do celé comboniánské rodiny patří kněží a laičtí bratři
(od r. 1867), pak comboniánské sestry (od r. 1872) a konečně laičtí spolupracovníci. Tato početná misionářská rodina dnes působí na všech kontinentech. Ovšem prvotním cílem byla Afrika. Sv. Daniel Comboni v polovině 19. století přišel totiž se smělým plánem zaměřeným na obnovu Afriky pomocí Afriky samé. Jeho záměr bylo vychovat generaci Afričanů, kteří se později jako kněží, misionáři či jako řeholní sestry stanou pilíři v obnovení celé Afriky. Dokonce detailně tento svůj plán předložil i na Prvním vatikánském koncilu (ten se ovšem již nestačil tématu věnovat). Slib chudoby, čistoty a poslušnosti chtějí comboniánští misionáři naplňovat převážně přinášením radostné zvěsti evangelia těm nejchudším a nejopuštěnějším. Jejich cílem je také hlásat evangelium těm, kteří o Kristu ještě neslyšeli. Chtějí také podporovat spravedlnost, mír a lidský rozvoj v rámci evangelijních hodnot. Snaží se také pomoci mladým místním církvím v Africe, ale i Asii a Latinské Americe v jejich růstu a zrání. Důrazně též podporují misijní úkol celé církve a všech jejích členů, velmi se angažují v mezináboženském dialogu, a to převážně s islámem. Jejich velkým tématem ve všech těchto oblastech je Boží láska ke konkrétnímu člověku.

Jak vypadá vaše duchovní formace jako budoucího kněze, žijete v semináři?

Má zdejší duchovní formace se uskutečňuje s plným vědomím pražských církevních představených pod vedením otců misionářů comboniánů, ofi ciálně pak pod vedením mého zdejšího otce představeného Richarda Johna Kyankaagy, comboniána z Ugandy, který je zároveň ředitelem studijního institutu. Jsem součástí malé komunity, kterou ještě doplňuje pětaosmdesátiletý bratr Aldo Benetti, italský combonián a historik egyptské provincie. V Egyptě žije úctyhodných šedesát let. Dalším členem komunity je seminarista, osmadvacetiletý Brighton Multiply ze Zambie. Po studiu fi losofi e v Zambii a teologie v Neapoli se nyní připravuje na jáhenské a kněžské svěcení. Přitom se začíná věnovat arabštině. Nejedná se tedy o klasický seminář, tak jako ho známe z našich končin. To ovšem neznamená, že by to byl život bez regulí, bez denního řádu, bez duchovního vedení, bez práce na duchovním a lidském zrání. Je sice pravda, že jde o klasickou formaci budoucích kněží misionářů comboniánů, ale troufám si říci, že mi to je a bude k užitku. Vždyť Česká republika se dostává do podobné situace, kdy čím dál častěji potřebujeme zapálené misionáře.

Jak vypadá váš den v comboniánské komunitě?

V 7 hod. se všichni scházíme v naší kapli na modlitbu ranních chval, která je vedena v italštině. Následuje mše svatá v arabštině. V 8 hod. začíná škola, která končí ve 13 hod. (kromě pondělí, kdy škola končí až v 16 hod.). Naše komunita se schází ve 13:15 k obědu. Odpoledne následuje v káhirském horku nutná siesta a poté studium. Po šesté hodině večerní se s Brightonem setkáváme v kapli při rozjímání. V 19 hod. se opět všichni scházíme k modlitbě nešpor (dvojjazyčně, obdobně jako ranní chvály), po nichž následuje dobrovolná večeře. Tento program se mění o víkendu, kdy mši svatou v komunitě nemáme a zapojujeme se do života zdejší farnosti při kostele sv. Josefa. Pravidelně jednou do měsíce máme také komunitní mše svaté v italštině, komunitní setkání s modlitbou nešpor, po nichž řešíme vesměs praktické otázky zdejšího života; hodinový eucharistický výstav... První sobotu v měsíci pak jsou pořádány celou komunitou káhirských comboniánů duchovní obnovy v jednom z jejich center v Káhiře.

Máte tedy kontakty s káhirskými křesťany?

Jak jsem již naznačil, naše čtyřčlenná komunita je úzce svázána s početnější komunitou comboniánských kněží v blízké farnosti u kostela sv. Josefa. Věřící této farnosti jsou převážně cizinci, kteří v Káhiře studují, pracují nebo zde žijí. Tuto mnohajazyčnou farní správu vede p. Ghislain Amoussou z Beninu a p. Giuseppe Scattolin z Itálie, který patří mezi největší světové znalce islámské mystiky. Součástí této farnosti je také škola sv. Josefa vedená početnou komunitou sester comboniánek (mimochodem škola má cca tisíc žáků, z nichž je asi 80-90% muslimského vyznání). S koptskými křesťany máme kontakty spíše na individuální rovině. Dva z našich učitelů a náš údržbář jsou koptové, setkáváme se také na velkých slavnostech našich církví. Před pár dny proběhly ortodoxní velikonoce, byl jsem u comboniánů v Asuánu, na jihu Egypta. Zde jsem se sešel s početnou farností koptské katolické církve, které vypomáhají liturgicky i pastoračně otcové comboniáni, kteří jsou znalí latinského i koptského ritu. Také jsem navštívil nádhernou moderní asuánskou katedrálu koptské ortodoxní církve. V obou koptských církvích se to hemžilo malými dětmi, mladými rodinami, náctiletými, ale i početnou střední i nejstarší generací. Nabyl jsem jistoty, že koptská církev rozhodně neumírá.

Co děláte ve svém volném čase?

Volného času moc není. V týdnu si volné chvilky snažím vyplnit četbou knih. Máme tu poměrně dobře zásobenou islamologickou knihovnu, v komunitě zase máme vynikající knihovnu ke comboniánské spiritualitě. Protože je můj zdejší domov umístěn na jednom z nilských ostrovů az-Zamálek, víkendy vybízejí k pěší turistice. Třebas jen kolem Nilu. Za slabou hodinu chůze jsem v islámské starobylé čtvrti, s použitím metra jsem za 45 minut v koptské čtvrti. Procházky spletitými i dost špinavými káhirskými uličkami s růžencem v ruce – to je asi ten nejlepší aktivní odpočinek.

A slůvko na závěr, jaký je Váš pohled na Egypt?

Bůh požehnal této zemi; útěkem do Egypta před Herodovým běsněním byli zachráněni Josef s Marií i malým Ježíšem (srov. Mt 2,15). Dodnes je Egypt hrdý na to, že tu Svatá rodina pobývala. Při pohledu na celou oblast blízkovýchodních civilizací mne napadá, kéž by se náš často příliš do sebe zahleděný evropský kontinent občas podíval přes moře k jihovýchodu. Vždyť tam jsou kořeny naší civilizace i našich dějin spásy. Je úchvatné, že ty tisícileté kořeny jsou stále vidět a jsou stále živé. To asi proto, že se tam dodnes křesťanská víra žije z celého srdce a až do morku kostí, až třeba k mučednictví. Evropa se má co učit!

Milý bratře Lukáši, děkujeme za rozhovor! (ek)