Naše křehkost není překážkou působení Boží milosti, naopak... - archív citátů

27. 2. 2012 , Aleš Opatrný (Foto: Karel Lojka, kkvys.cz)

Ota Mádr: připomínka jeho samizdatové činnosti

Ota Mádr: připomínka jeho samizdatové činnosti

Dnes, 27.2.2012, uplynul rok od smrti význačného českého teologa a nepřehlédnutelné postavy katolické církve v naší zemi v druhé polovině dvacátého a první dekády jednadvacátého století Th.D. Oty Mádra. Jeho význam a zásluhy jsou mnohostranné. Připomeňme si dnes aspoň stručně jeho roli v oblasti tzv. samizdatu, čili (pro nejmladší) neoficiálního vydávání literatury v době totality.

Začněme od konce. Když se po pádu komunismu otevřely možnosti svobodného publikování jakékoliv, tedy i náboženské literatury, propukla u nás (podobně jako před tím v Polsku) tak trochu „vydavatelská horečka“. Kde kdo chtěl vydat kde co - protože se mu věc líbila, protože ji měl někdo přeloženou, protože to byla kniha úspěšná ve čtyřicátých létech, atd. S tím kontrastuje situace katolického samizdatu v osmdesátých létech, která byla v římském exilovém časopisu Studie charakterizována takto: „Od roku 1978 došlo k novému vývoji: začaly vycházet cyklostylované časopisy a od roku 1980 se objevuje promyšleně diferencovaná vydavatelská činnost. Charakteristická je pro ní snaha o redakční i tiskařskou úroveň a velký čtenářský okruh.“( Studie, trojčíslo 104-106, Řím 1986, str. 241). A to je právě, zejména pokud jde o „pražskou větev“ samizdatu, zásluha ThDr. Oty Mádra. Ten odešel roku 1978 ze služby ve farnosti  Žandov na Chebsku , kam byl státními úřady „vystrčen“,  do důchodu do Prahy, a plně se organizování samizdatu věnoval. Promyšlena nebyla jen technická stránka vydávání a kolportace, ale hlavně ediční záměry, zajištění odborné teologické i vydavatelské úrovně  a skladba jednotlivých řad a titulů, která se postupně rozvíjela.

Z přehledu (zatím nejúplněji ve sborníku Oto Mádr: Slovo o této době, Zvon 1992, str. 295-296) a tématického rozboru samizdatových publikací, vydaných v létech 1980-1989, které vycházely pod Mádrovým vedením, lze vyčíst, že doktor Mádr jakožto hlavní organizátor, editor a redaktor, měl na mysli následující úlohy, které měl samizdat naplnit: Přispívat k teologickému vzdělání, informovat o teologickém dění v Evropě, informovat o situaci církve v naší zemi, zejména o křivdách a pronásledování, přibližovat postavy světců, poskytovat materiál pro základní náboženské znalosti a rozvoj osobní spirituality, posílit odbornou kompetenci katolíků v některých hraničních oblastech, zejména pokud jde o medicínu a psychologii, a reagovat odborně na některé vnitrocírkevní aktuální problémy. Byť tak není pokryto celé spektrum potřeb, byl a je to úctyhodný rozsah oblastí a témat, rozvíjený v přísné konspiraci. Byl to rozsah rozhodně mnohonásobně větší, než jaký zahrnovaly oficiálně vydávané publikace - Katolické noviny, Duchovní pastýř a dva-tři tituly ročně vydávané Českou katolickou charitou v Ústředním církevním nakladatelství, jejichž náklad v zásadě nepokrýval poptávku.

Jakýmsi „předkolem“ vydávání náboženského samizdatu, o kterém zde pojednáváme, byl Teologický sborník, jehož pět čísel vyšlo v létech 1978-1979. Jeho iniciátorem byl zejména ThDr. Zvěřina, tiskla ho skupina pana Adámka v Brně. Byly to skutečně sborníky a to zejména přeložených textů, nikoliv časopis. Od roku 1979 začíná ale Ota Mádr tvořit, redigovat a vydávat samizdatový cyklostylovaný časopis nejprve s názvem „Texty“ (prvá tři čísla), potom už s dodnes známým a existujícím titulem Teologické texty. Jednotlivá čísla obsahovala v tématických blocích řazeny studie velmi dobrých odborníků v jednotlivých teologických oblastech, informace o dění v teologii ve světě, něco z praxe a pokud to šlo (a bylo to ovšem obtížné) i nějakou diskusi. Většinu statí tvořily překlady, menší část byla domácího původu, zpravidla ovšem od autorů, vystupujících pod pseudonymem. Do konce roku 1989 vyšlo 17 čísel. Náklad se vyšplhal z tisíce na úctyhodných dva tisíce výtisků. Dalším časopisem, který zřejmě patřil pod Mádrovu „supervizi“, ale jeho autoři byli jiní, byl časopis pro rodinu „Vzkříšení“.  Později začal pod Mádrovým vedením vycházet v delších intervalech časopis pro otázky psychologie „Psí“ ( v létech 1985-1989 5 čísel), časopis pro lékaře „Salus“ a pro přírodovědce „Universum“. Jejich rozsah i frekvence vydávání byly menší než Teologických textů, jejich obsah ale na domácí scéně lze označit za zcela jedinečný. V edici Duch a život, rozčleněné do několika edičních řad, vyšly práce zahraničních i domácích autorů, mající zpravidla rozsah menších knížek. Byly to tituly podstatně orientující v určité problematice (např. Bocheňski: Cesty k filosofickému myšlení, Sudbrack: Duchovní vedení, Tilmann: Život z hloubky) nebo moderní „nevyumělkované“ portréty světců (např. portréty Kateřiny Sienské, Dona Bosca, Terezie z Lisieux) a teologické práce (např. Häring: Bioetika, Thurian: Maria, Matka Páně). Kromě těchto domácích samizdatových publikací Mádr povětšinou k vydání připravil a přes různé kontakty v zahraničí zajistil vydání publikací, které byly tajně dováženy. Připomeňme zde reedici základního titulu uvedení do víry Naše víra, svěží modlitební knížečku pro mladé Pereira: Myšlenky a modlitby, nebo Úvod do filozofie Arna Anzenbachra.   

Velmi důležitá byla řada nepříliš rozsáhlých ale spolehlivě orientujících titulů z edice Orientace. Přinášely informace jak ze současnosti české i evropské, tak i z historie.

Výběr témat i autorů odpovídal Mádrovu „teologickému krédu“: nikoliv věci senzační nebo krátkodobé, i při reagování na aktuality (např. charismatika nebo nové otázky bioetiky) vždy solidní teologické studie a to vše v oblasti pověstného Mádrova „středu“ (tedy ani extrémně konservativní, ani extrémně progresivní). Že se v jeho nebo jím redigovaných textech nikomu nenadávalo nebo nenasazovala „psi hlava“ bylo jaksi samozřejmé.  A redakční práce byla - při vší jednoduchosti až primitivnosti techniky, která byla k dispozici, mádrovsky pečlivá a perfektní, jakoby se nad vším vznášelo jeho pověstné „dotahovat, dotahovat!“.

Tyto řádky nejsou a nemohou být pojednáním o celém katolickém samizdatu v České republice ani o těch, kteří se na „Mádrově“ větvi samizdatu podíleli – z nichž jmenujme aspoň neúnavnou, nenápadnou a vytrvalou spolupracovnici při výrobě a distribuci titulů, tehdy zdravotní sestru, později důchodkyni Květu Kuželovou. Tyto řádky chtějí u příležitosti prvého výročí úmrtí ThDr. Oty Mádra pamětníkům připomenout jeho práci pro samizdat a „nepamětníky“ upozornit na velké a nenápadné dílo, jehož plody sklízíme dodnes. 


Aleš Opatrný

Slova pronesená v rámci Vzpomínkového večera na kanovníka Mons. Otu Mádra v pondělí 27. února 2012 v prostorách Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Viz: 27. 2. 2011 zemřel Oto Mádr, přední český teolog a jeden z nejdéle vězněných kněží u nás...

Čtení z dnešního dne: Pátek 19.1.

1 Sam 24,3-21; Mk 3,13-19

Komentář k Mk 3,13-19: Jak rozdílné povahy byli apoštolové! Výzva pro dnešní vztahy v církvi. Společný úkol – kázat a vyhánět zlo – má nástupce apoštolů spojovat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci
(18. 1. 2018) Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů,...

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...

Svátek Křtu Páně

(9. 1. 2018) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.