13. 4. 2001 , Petr Kolář

Postmoderní zacházení s náboženskými symboly,

aneb trnová koruna nad pražským Rudolfinem.
 
Neonová trnová koruna nad pražským Rudolfinem označovala už dlouho před velikonocemi místo, kde probíhala fotografická výstava s názvem INRI. Na mnoha místech se v Praze objevil také reklamní plakát výstavy s křížem, na kterém nevisí Ježíš, ale leží nedospělá dívka.
 
Ve Svatém týdnu, tedy ve stejnou dobu, jsem byl v Českém rozhlase dvakrát přizván do vysílání, abych odpovídal na otázky redaktorů v rámci jejich "velikonočních" pořadů. Stěžejní otázka v prvním z nich zněla "Proč je Zelený čtvrtek zelený?", ve druhém vyzvídal redaktor "Co vlastně pojídal Ježíš s apoštoly při poslední večeři v den svého zatčení?"

Křesťanům v Evropě nezbylo než si zvyknout na postmodernu a její zacházení s náboženskými symboly, přitom je ovšem nadále mnozí z nás pociťují jako zlehčující a urážející. Vývoj evropské civilizace vyústil ve 20. století do hromadného zpochybňování vlastních jednotících symbolů; napříště jako by existovaly už jen symboly místní a s provizorní, dočasnou platností. Celospolečenská komunikace se tak stává stále větším problémem, zatím co se samozvaní mistři postmoderního umění a postmoderní kultury v jakémsi postmoderním amoku vrhají na zbylé systémy symbolů, které z civilizačních zřícenin ještě ční k nebi a poutají na sebe pohledy lidí.

Dovede postmoderní člověk vůbec ještě něco celým srdcem slavit, mít k něčemu úctu, při které se tají dech a zrychluje tep srdce? Dovede se ještě pro něco bezpodmínečně nadchnout? Zároveň ale narůstají počty dospělých katechumenů, křtěných v průběhu velikonoční Vigilie - jdou už do tisíců - a naznačují, že je stále nesnadnější žít v tomto smysluprázdném vakuu, kde už nic nemobilizuje lidi víc, než fronty pod lanovkami v zimě a přeplněná přímořská letoviska v létě. V mezisezóně se čeká, zatím co hloučky věřících slaví cosi, čemu většina už nerozumí. Jen ti zvídavější a otevřenější se zeptají na okrajové věci, které přitom z dálky zahlédnou. Trnová koruna v modře neonovém provedení, Zelený čtvrtek a hlavně karneval - to vše bez hlubších souvislostí. Co se to děje s evropským křesťanstvím?


Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 11. dubna 2001
 

Čtení z dnešního dne: Neděle 22. 7.

Jer 23,1-6; Žalm 23; Ef 2,13-18
Mk 6,30-34

Učedníci jsou v plné práci, obsluhují zástup, hovoří s lidmi, obhajují mistra, naslouchají mu. Dokonce byli na první misijní cestě po dvojicích a zažili, že Boží moc byla s nimi. Ale Pán nevidí především výkon, ale je samotné. Bůh si všímá nás, výkon je až na nějakém druhém či dalším místě. První je člověk. A stejně Kristus reaguje, když uvidí zástup, který touží po Bohu. Řecké slovo, které zde zazní, označuje slitování či soucit. Bůh je soucitný a není lhostejný. Jak ale vyřešit nouzi všech? Brzy učedníci zažijí zázrak Božího soucitu. Nyní především vidí, že Ježíš je hluboce lidský!

Zdroj: Nedělní liturgie

Skauting prochází obdobím rozkvětu

Skauting prochází obdobím rozkvětu
(20. 7. 2018) Zdálo se, že skauting vyšel z módy. V posledním desetiletí však zažívá dynamický rozvoj. Skauting se...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2018) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2018) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.