Seděli jsme okolo stolu a mluvili o víře, lásce, Bohu. Někteří mluvili více, jiní byli spíše ostýchaví. Jeden muž však neříkal vůbec nic. Měl krásné modré oči. Říkal jsem si, co se mu asi honí hlavou? Staví se snad k tomu, o čem mluvíme, nepřátelsky? Měl zcela neproniknutelný výraz. Myslel jsem, že nepromluví. Že se rozloučíme a rozejdeme, aniž bychom měli možnost slyšet jeho hlas.

Najednou si ale vzal slovo a začal vyprávět svůj příběh. Dlouhou dobou byl úspěšným, naplněným člověkem. Jeho život byl možná až přeplněný úspěchem, zodpovědností. Peníze, rodina, každodenní starosti a všechny ty neodkladné schůzky…

Jednoho dne už toho měl dost. Jeho život byl tak naplněný, že se vlastně úplně vyprázdnil. Ten muž zakusil vlastní prázdnotu.

Vyjednal si tedy tzv. „sabatický rok“. Sen přetíženého pracovníka! Vzít si volno, dlouhé prázdniny, naučit se radovat z odpočinku, konečně vydechnout, dýchat, přemýšlet, a přitom mít pořád možnost vrátit se na stejné místo a za stejných podmínek jako předtím…

Vydal se s rodinou na cesty. Své prázdné nitro zavedl téměř všude, kam to šlo, konfrontoval ho s jinými kulturami, s jinými krajinami, s nečinností, kterou si dovolil.

A učinil objev, jednoduchý objev, o který se s námi chtěl podělit:

„Pochopil jsem, že se všichni rodíme s prázdnotou v srdci, s obrovským nedostatkem lásky, s nekonečnou žízní po něze. Snažíme se tu žízeň utišit láskou, kterou dáváme svým nejbližším, usilováním o to, aby nám společnost byla vděčná. Snažíme se tu žízeň, která nás spaluje až do morku kostí, zahnat požitkářstvím, penězi, ale uhasit se nám ji nikdy nepodaří. Pochopil jsem tedy, že pokud ve mně přirozeně existuje taková žízeň, taková prázdnota, pak existuje také zdroj, který mě může naplnit. A že tento zdroj není z tohoto světa.“

Což mi připomíná list svatého Pavla Římanům (8,35-39): „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? (…) Jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“