Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

17. 9. 2014 , Petr Goldmann (Foto: IMA)

Respektování vlastních hranic ve službě bližnímu...

Respektování vlastních hranic ve službě bližnímu...
"Respektování vlastních hranic ve službě bližnímu" - poznámky k přednášče ze setkání křesťanských zdravotníků...
 
Struktura příspěvku:
  • K čemu jsou hranice
  • zdravá symbióza a autonomie
  • kvalita hranic
  • hranice a zdravotník
  • hranice zdravotníka křesťana
  • hranice zaměstnavatele – křesťana
  • obrana

K čemu jsou hranice

? hranice v přírodě (ohraničení živé jednotky vůči jiným; hranice teritoria…)
? egocentrismus pomáhá přežití

paradoxy hranic
? bez hranice nemůže být samostatně definovaná existence (důsledkem je rozpuštění se v jiném prostoru)
? bez hranice není bezpečí
? důsledkem je ohrožení a obava z pohlcení, ze smrti
? bez zrušení hranice není svobody
? obavy : nebudu přijímán, milován tím, se kterým jsem tvořil jednotu – někdy až symbiotickou

zdravá symbióza a autonomie

symbióza
? poskytuje bezpečí a pohodlí = vyplavuje endorfiny
autonomie
? poskytuje svobodu a vzrušení = vyplavuje adrenalin

historie osobních hranic
? symbióza matka – dítě (in utero = faktická, v prvním roce reálně žitá, ve druhém a třetím roce = vytváření pojmu Já a Ne-já („já nechci !“)
? puberta
? zamilovanost, láska, přátelství
? dospělost
? stáří

kvalita hranic

optimální hranice
? dostatečně pevná, ale propustná – v dialogu změnitelná

hranice příliš pevné
? obrana proti ztrátě (nedovolím uniknout, opustit vztah: matka + dítě; partneři; terapeut, pomáhající + klient)
? obrana proti nepříteli (sektáři všech možných názorů – rasisté, nacionalisté, ekologové, makrobiotici, křesťané a vůbec všelijak věřící)

hranice příliš volné
? nedovolují dozrát a převzít odpovědnost (dítě se nemůže stát dospělým)

hranice měnlivé
? nedovolují orientovat se ve vztahu a vedou k chaosu = nedovolí dozrát k umění vytvářet zdravé hranice

rezignace na vlastní hranice – asymetrický vztah
? dospělého a dítěte
? vztah mravného a provinilého (zodpovědného a nezodpovědného) – specifika vztahu křesťanských partnerů
? schopného a neschopného
? zdravého a nemocného
? vztah pečujícího a pečovaného
(v některých fázích vztahu může jít ale o zralé řešení !)

jak poznáme existenci hranic ?
? v lepším případě je nepoznáme a přitom budeme všichni dospělí a spokojení ?

hranice a zdravotník

terapeutický vztah
? terapeutický vztah není běžný lidský vztah – to by mělo být pro obě strany zřejmé
? autenticita (ale omezená)
? empatie = vcítění, ne soucit a lítost
? osobní zralost jako předpoklad dobrých hranic (zakotvení ve vztazích a ve světě)

nebezpečí hranic vztahu
? soucit místo empatie
? obětování se pro pacienta (pro „dobrou“ věc)
? pocit sebepotvrzení probíhajícím vztahem zdravotníka s pacientem
? pocit splácení dluhu
? hranice autentičnosti : jaké své projevy máme tlumit ?
? jistě nenáladu, otrávenost, vztek…
? humor může odlehčit, ale i zranit nebo znevážit; pro vztahovačného klienta může být zdrojem nedůvěry
? otevřeně vyjádřený vyjasněný (zrale pozitivní) vztah ke smrti zdravotníka může být pro pacienta nepochopitelný a proto nevěrohodný
? nevhodná míra sebeotevření
? poznání svých schopností – s jakým klientem dokážeme a nedokážeme pracovat 

hranice zdravotníka křesťana

? jsme manipulovatelní sami sebou : „…láska k bližnímu je, v naší životní praxi, přece to nejdůležitější !...“
? častěji než u nekřesťanů prožíváme případný neúspěch v práci nebo ve vztahu s pacientem jako neúspěch aplikace našeho křesťanství
? někdy také jako důkaz toho, že „…na tomto světě musí křesťané trpět, ale uvidíme jednou v nebi !...“
? manipulujeme svým kolegou křesťanem – „…obraťte se na něj, ten je náš, ten vám pomůže ( mimo pořadník, ve svém volnu…)…“ – vzniká tím křesťanská zdravotnická mafie = společenství, kde určující dynamikou není prožívaná síla světonázoru, láska k bližnímu, ani profesionalita, ale příslušnost ke skupině – tak jako kdysi soudružství nespojovalo proletáře všech zemí silou myšlenky, ale členy místní stranické organizace silou výměnného obchodu
? manipuluje pacientem – pacient je v oslabeném postavení ve vztahu se zdravotníkem a může být zároveň i blízko své smrti – to je příhodný terén pro zdravotníka, který chce pacienta zachránit pro věčné království i proti pacientově vůli

hranice zaměstnavatele – křesťana

? manipuluje křesťanem zaměstnancem – buď vyžaduje profesionální práci za neprofesionální odměnu
? nebo naopak toleruje neprofesionalitu, vyváženou žádoucím světonázorem
? nárokuje si práci v oblasti, kterou považuje za doménu křesťanů zdravotnictví vůbec, a některé její okruhy zvlášť – např. péče o umírající– naše křesťanství nenahradí profesionalitu (kéž by se nám podařilo obojí spojit) – je třeba vědět, kdy mám povinost být zdravotníkem a zda vůbec vznikne prostor otevřeně vystoupit jako křesťan

obrana

? porozumění situaci: znát své meze a rozpoznat nebezpečí
? naučit se říkat ne – tím, že někomu poskytnu svojí péči, tak jí neposkytnu někomu jinému; tím jiným může být jiný pacient, který mne potřebuje, ale může to být také moje rodina, moji přátelé, ale především já sám – nevěnuji se sobě, chátrám tělesně, psychicky i duchovně a skončím jako špatně vyždímaný hadr – co s ním se dozvídáme v podobenství o soli ?

závěr s evangelistou:

…miluj svého bližního – ne více a ne méně, než sebe sama – prostě tak akorát…
 
Poznámky k přednášče
ze setkání křesťanských zdravotníků,
Praha, 20.5.2006

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...