Jsem šťastný, že patřím do té legrační rodiny církve - archív citátů

7. 5. 2018 , (Foto: ima)

Svátek matek - když nemůžu být matkou?

kočárek, plyšák / foto  -ima-

Každoročně se slaví svátek matek. Ale ne pro každého je to důvod k oslavám. Zvláště pro ty, kteří by chtěli být rodiči, ale z nějakých důvodů nemohou… Nabízíme vám svědectví jedněch manželů, kteří si tuto situaci prožívají…

Byla jsem naštvaná, že jsem věřící

Bavit se o neplodnosti teoreticky a zaujmout stanovisko ve chvíli, když se vám IVF („početí ve zkumavce“) nabízí jako jedna z možností, je jako mluvit v míru o válce a zažít to, že vedle vás něco vybouchne. Dlouho jsme věřili a pořád věříme, že přijde vlastní děťátko. Situaci, že dítě nepřichází, jsme zpracovávali dlouho a ta cesta byla bolestivá. Asi nejvíce nám pomohly rozhovory s jinými páry, které měly stejný problém. Během nich vyšlo najevo, že si klademe podobné otázky. Při takových setkáních člověk dokáže vyslovit, co má hluboko v sobě. Někdy jsou to právě ty okolnosti, které některým párům brání i několik let situaci řešit např. adopcí. Žádná otázka není hloupá, mluvit o tom je potřeba.

Zhruba po roce od svatby jsme to začali řešit. Kromě PPR („přirozené plánování rodičovství“), cvičení a úpravy životního stylu jsme podstoupili vyšetření, které ukázalo, že evidentní překážka není ani u jednoho z nás. Žili jsme jako na houpačce, v plodných dnech i po nich jsme všechno podřizovali možnému těhotenství, ale s každou menstruací přišel pláč, týden beznaděje a nový start. Pořád žijete v naději a zároveň zklamání.

Po roce pokusů bez výsledku vás lékaři berou automaticky jako neplodné a jako „nejsnazší“ řešení se nabízí IVF. To pro mě osobně bylo velmi zraňující. Po třicítce se mnou hormony skutečně mávaly a ostatní kolegyně a kamarádky děti začaly mít. Byl to těžký boj. Kdybych nebyla věřící, do IVF jdu okamžitě. Byla jsem dokonce naštvaná, že věřící jsem. Prožívala jsem to hodně silně. Postupem času člověk zraje, moudří a získává nadhled. Měla jsem ale i zkušenosti ze svého okolí, kdy kamarádka po IVF třikrát potratila, neskutečně jí to zamávalo s organismem a poznamenalo to vlastně i celý pár. Při těch pokusech a naději, že vlastní dítě přijít může, jsem se stala nesmírně citlivou vůči dětem celkově. Když jsem si zjistila detaily ohledně zamrazování embryí, měla jsem jasno, že do toho jít nemůžu, protože riskovat, že mé dítě zlikvidují jako biologický materiál, když ho ze zdravotních důvodů nebudu moct donosit je pro mě strašná. Návštěvy kliniky asistované reprodukce jsme museli po určité době ukončit, abychom zachránili náš milostný život a možná i manželství.

V určité chvíli jsme přišli i o přátele, protože už nám nešlo gratulovat jim k dalším potomkům

Když po prvním roce gynekolog připustil, že možná dítě mít nebudeme, byla jsem z toho tak zaskočená, že jsem se nebyla schopná ani modlit, a to několik týdnů. Upřímně, kněží moc nechápou, že to u ženy muže vyvolat i krizi víry. Chodila jsem na mše, ale byla jsem jak opařená, nic jsem nevnímala a vím, že v té době to držel hlavně manžel. Ta houpačka naděje a zklamání se projevila i ve víře… plodné dny – Pane, Ty víš, zklamání – Bože, co jsem Ti udělala? V čem jsme horší než o deset let mladší známí, kteří se jenom potkali na zábavě, vyspali se spolu a teď „to řeší“? Když dodržujeme Tvá přikázání, v čem jsme horší než ti, kteří po vysazení antikoncepce do měsíce otěhotní? Zaskočilo mě to, ale opravdu jsem si připadala, jako ty neplodné starozákonní ženy… jako by ta vina páru byla na mě. Nezvládla jsem kázání o rodině, přijetí dětí, opakovaně jsem odešla ze mše svaté a vrátit se bylo těžké. Spoustu mší jsem probrečela. A úplně nejhorší bylo prožívat Vánoce, narození Ježíše, poznámky od rodiny, jak chybí ty jiskřičky v dětských očích… Tak jsme v určité chvíli přišli i o přátele, protože už nešlo k nim jezdit gratulovat k dalšímu potomkovi, dívat se na ty jejich děti, natož je brát do rukou. Už nemůžete sedět ani vedle těhotné kolegyně. Moc jí to přejete, ale ta bolest je tak silná, že to prostě nejde. Nejhorší byly rady: „To musíš odevzdat Bohu…“ Nemůžete se na Boha ani podívat, ale máte mu to odevzdat! „Nesmíš na to pořád myslet, to přijde, musíš to pustit.“ Jak? Nebo otázky typu: „A vy neplánujete mít dítě?“ „Jak dlouho jste spolu?“

S tímto se nesvěřujete rodině ani přátelům, to prostě nejde. Bez ohledu na jinak dobré vztahy. V tomto ohledu nás opravdu zachránil přesun do anonymity velkoměsta a změna zaměstnání. Pomáhalo, když k tomu okolí mlčelo. Modlitba a tichá podpora. Podržel nás známý kněz. Když se za nás kamarádka modlila „Bože, ukaž svoji vůli pro tyto manžele“, uvědomila jsem si, že opravdu nechci, aby ta vůle byla jiná než naše, ale neuměla jsem si představit jinou cestu.

Dítě zachraňuje vás a vy jeho

Dlouho jsme přemýšleli o adopci každý sám, a neřekli si to. Důvod byl jednoduchý: neranit toho druhého tím, že přestáváte věřit v to vlastní. Když jsme to i přes obavy prolomili, v té chvíli jsme se opravdu srdcem potkali. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, jsme se za to dítě začali modlit. Nepřestali jsme prosit o vlastní, ale modlili jsme se za to adoptované. Vlastního bychom se dočkat nemuseli, adopce se stala světlem na konci tunelu. Rozhodně to ale musí být rozhodnutí obou. Nesmí to být jednostranná záchrana vztahu nebo snaha vyhovět druhému. Zajeli jsme ke kamarádům, kteří tím prošli, a do dvou měsíců jsme měli podanou žádost. Dodali nám odvahu a především ukázali, jak jsou na té cestě šťastní, nepochybují, že je to tak dobře, a své děti milují. Je tam především obava, jestli k dítěti, které není z vašeho těla, ta láska „naskočí“. Ale i na kurzech nás ujišťovali, že to přijde. A přišlo. Na úřadech jsme se setkali se vstřícným přístupem, všechno nám vysvětlili. Odevzdáním formulářů začíná běžet asi tříletá čekací doba, i když ještě nejste schváleni. Proto se doporučuje jít do toho co nejdříve a mapovat si to postupně, protože vystoupit z toho můžete kdykoliv. Když otěhotníte, žádost musíte přerušit.

Zákon stanovuje absolvování školení. Bylo to pro nás zásadní. Přednášeli nám fakt odborníci, lidi na svém místě. Dozvěděli jsme se třeba, jaké děti jdou do adopce, jaké je zázemí těch matek, co se stane, že žena dá dítě do adopce, co prožívá… Přiznám se, že jsem se pak na ně dívala mnohem shovívavěji. Ty ženy mohou jít na potrat, ale neudělají to. Ony to dítě donosí a dají ho k adopci. Je to neuvěřitelně statečný krok. Opravdu si vážím biologické maminky našeho syna. Porodila nádherného kluka, svěřila ho páru, který mu zajistí to, co ona mu dát nemůže. Je to pro nás obrovské svědectví lásky. Nevíme, jaké pro ni bylo vzdát se ho, ale jsme ji neskutečně vděční. Okolí si může myslet, že jste úžasně altruističtí a nevím co všechno, ale ve skutečnosti je to jinak. Jsou tu tři zraněné bytosti: pár, který si nesmírně přeje mít dítě a tím, že ho nemá, prožívá obrovskou bolest, a na druhé straně děťátko, které nemá rodiče. A ono to zapadne k sobě a drží to. Takže to dítě zachraňuje vás a vy jeho. Pomáháme si navzájem.

Se svolením převzato z časopisu Rodinný život
Vyšlo v RŽ 1/2018, s. 11-15, zkráceno

Časopis Rodinný život vydává Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc. 
Časopis je orientován na rodinu a rodinný život. Zaměřuje se na problematiku výchovy dětí, vztahy mezi manžely, na duchovní život rodiny, život v neúplné rodině, seniorský věk apod. Časopis přináší informace o různých akcích a prorodinných aktivitách. Vychází pětkrát ročně.

 

Čtení z dnešního dne: Středa 23.5.

Jak 4,13-17; Mk 9,38-40

Komentář k Jak 4,13-17: Při svém plánování si chci uvědomit svoji vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(23. 5. 2018) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2018) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Slavnost Nejsvětější Trojice

(22. 5. 2018) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2018) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce...

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu

Slezská lilie zve 8. - 10. června do Ostravy na 8. ročník mezinárodního křesťanského festivalu
(21. 5. 2018) Těšit se můžete na kapely různých žánrů, přednášky i chvály. Letošní ročník má zaměření na rodinu a děti.

Noc kostelů

Noc kostelů
(21. 5. 2018) V pátek 25. května 2018 večer se na mnoha místech otevřou dveře a brány kostelů. Nabízíme vám základní informace o...