Víra v Krista, která se zakládá na svědectvích Nového zákona, nebyla nikdy dětinskou ani naivní vírou. Byla to vždy víra hledající, tázající se, která chtěla Ježíšovu tajemství také "porozumět". Takovou víru zjevně chtěl sám Ježíš, když se svých učedníků zeptal: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Odpovědi, které učedníci přednesli jakožto mínění "lidí", zněly velmi rozdílně: jedni jej pokládají za znovu přišlého Jana Křtitele, jiní za nového Eliáše anebo některého jiného z řady velkých proroků.

Na druhé straně bylo již záhy jasné, že Ježíš neodpovídá schématu velkých proroků. Již v evangeliích čteme: "Zde je někdo víc než Jonáš", "zde je někdo víc než Šalamoun" (Mt 12,41n). Ježíš se ve skutečnosti od proroků podstatně liší. Nikdy kupř. nehovoří o svém povolání od Boha, nezpravuje nás o podobném zážitku, jak činili starozákonní proroci, aby prokázali své zplnomocnění.

Velmi specifický je rovněž jeho postoj k Zákonu, jehož splnění pro věřícího Žida rozhodovalo o spáse. Ježíš Zákon pouze nevykládá, nýbrž prohlašuje ho ve svém příchodu a ve své osobě za naplněný (Mt 5,17). Podle apoštola Pavla je proto Ježíš "konec Zákona" (Řím. 4). V mnoha případech se Ježíš rovněž staví nad literu Zákona. Může říci: "Syn člověka je Pánem i nad sobotou" (Mk 2,28). On sám je "více než jeruzalémský chrám" (Mt 12,6), což je neslýchané tvrzení.


***

Delší ukázku z knihy Leo Scheffczyka: Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk naleznete zde.

***

Další texty k tématu Ježíš naleznete zde