Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

29. 9. 2009

SYSTEMATICKÁ TEOLOGIE PAULA TILLICHA (1886-1965)

JEŽÍŠ KRISTUS ? NOVÉ BYTÍ ČLOVĚKA
Německo-americký teolog Paul Tillich je světově uznávanou osobností, jíž si vážíme nejen pro vynikající filosofickou a teologickou erudovanost, ale také pro aktuálnost jeho odkazu a díla v oblasti dialogu s kulturou a s intelektuálním světem mimo církevní půdu. Přesto není jeho osobnost v českém katolickém teologickém prostředí příliš známa. Tím méně pak jeho ?Systematic Theology?, která představuje pozdní dílo a v níž autor zpracovává stěžejní teologická témata.
Právě proto je užitečné se jí více zabývat, abychom mohli zjistit, nakolik Tillich harmonizuje svůj důraz na kulturu s kérygmatem, nakolik je tedy jeho koncepce nosná z pohledu ortodoxie. (...)

?Systematická teologie? představuje Tillichovo nejrozsáhlejší a v oblasti teologie nejvýznamnější dílo. Zahrnuje všechna základní témata teologické vědy, čímž ?ukazuje jako podstatný rys Tillichova myšlení myšlenkový univerzalismus až Tomášovského širokého dechu.? Zasahuje do oblasti sociologie, psychologie, religionistiky, etiky, lingvistiky aj. Své dílo Tillich vydal ve třech svazcích (postupně 1951, 1957, 1963) a rozčlenil do pěti dílů: I. svazek: 1. Rozum a zjevení 2. Bytí a Bůh; II. svazek: 3. Existence a Kristus; III. svazek: 4. Život a Duch; 5. Dějiny a Boží království. Jádro tvoří ty díly, které se vztahují ke třem Osobám Trojice (2., 3. a 4. díl), k těmto jsou pak připojeny další: ?Rozum a zjevení? objasňuje podstatu lidského rozumu v jeho vztahu ke zjevení; poslední, pátá část ?Dějiny a Boží království? je věnována dimenzi dějin spásy.

Z názvů jednotlivých dílů je patrno, že Tillich vždy k sobě klade jeden filosofický a jeden teologický pojem. Každý díl totiž obsahuje jednu část, v níž se analýzou existence obecně rozvíjí otázka, a druhou část, ve které je podána teologická odpověď. Tak je už předznamenána metoda celého díla: Autor volí specifický přístup, který nazývá apologetickou teologií. Sám ji charakterizuje jako ?teologii odpovědí? ? tu, která dává odpověď na otázky vyplývající z obecně lidských a speciálně historických situací v síle poselství věčnosti a ve významu, který dává situace, na jejíž otázku se odpovídá. V základu stojí přesvědčení, že křesťanské poselství může plodně zaznít do situace dnešního člověka, je-li vysloveno jeho řečí. Určující podobu tohoto apologetického elementu vtiskuje autor svému systému díky metodě korelace. V ní spojil originálním způsobem naturální a supranaturální teologii, které jako samostatné přístupy odmítá. Člověk má přirozenou schopnost ?v hloubce svého rozumu? zachytit a přijmout Boží zjevení. Takto je schopen vnímat Boží odpovědi na své otázky, které si klade, a ve světle těchto odpovědí si klást otázky nové. Systematická teologie pak zpracovává a formuluje otázky i odpovědi: Z pozice naturální teologie provádí filosofickou analýzu lidské existence jako existenciální otázku a z pozice supranaturální teologie dává výkladem křesťanské tradice esenciální odpověď. Tento princip Tillich nazývá teologickým kruhem: Teologická odpověď musí být řečena do situace objasněné filosofií.

Jen takové výpovědi jsou teologické, které se zabývají svým objektem, nakolik on se může stát záležitostí našeho ?nejzazšího zaujetí? ? to je termín, který abstraktně vyjadřuje biblické hlavní přikázání (srov. Mk 12,29); je to uchvácení tím krajním, nejvyšším, nepodmíněným, úplným a nekonečným. Odkazuje na existenciální povahu náboženské zkušenosti. Toto zaujetí nacházíme všude, kde zaznamenáváme rozměr ?hloubky?, který Tillich užívá pro vyjádření přítomnosti Boha.

Normou systematické teologie je nové bytí v Ježíši Kristu jako naše ?nejzazší zaujetí?. Norma je výsledkem setkávání církve s biblickým poselstvím. Ona pak hodnotí médium, z něhož vyrůstá: kolektivní a individuální zkušenosti. Tillich ukazuje v tomto směru na dva extrémy: Zkušenost teologa může být tak malá, že výsledkem je pouze opakování namísto proměny, nebo tak výrazná, že výsledkem je nová tvorba namísto proměny. Nutno podotknout, že autor má ve svém díle tendenci k druhému extrému. Sám přiznává, že se ?odchyluje od běžného užití biblického jazyka v systematické teologii ? Namísto toho jsou upřednostňovány filosofické a psychologické koncepty a často se objevují odkazy na sociologické a přírodovědecké teorie.? Nebezpečí, která z toho plynou, však pro něj nejsou důvodem pro vyhnutí se vážnému požadavku: nutnost reinterpretace tradičních náboženských symbolů a teologických pojetí ve světle vědeckých poznatků dnešní doby. Zůstává ožehavou otázkou, zda potom, jak říká Maritain, není taková teologie spíše ?pouhá aplikace filosofie na zjevená témata. To je vskutku monstrózní představa a jejím důsledkem by bylo podřízení zjevených pravd čistě lidskému náhledu, podřazení teologické moudrosti filosofii.? Musíme přiznat, při vší úctě ke geniálnímu Tillichovu systému, že toto nebezpečí je v něm vskutku reálné.

Z článku Vojtěcha Janšty, ?Ježíš Kristus ? nové bytí člověka: Christologie Paula Tillicha v jeho ?Systematic Theology?? (Studia theologica 36, č. 2 [2009]: s. 36?38).

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...