Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

11. 12. 2009 , Tomáš Špidlík

Tomáš Špidlík se dožívá devadesáti let

Ve čtvrtek 17. prosince se dožívá devadesáti let kardinál Tomáš Špidlík SJ. Oslav, které se k tomuto významnému jubileu konají, se v Římě zúčastnil také pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk, který si kardinála Špidlíka vybral jako kazatele při oslavách svých 75. narozenin.
Na počest 90. narozenin kardinála Tomáše Špidlíka bude v Římě uspořádána slavnostní recepce. Hostem pořadatelů Pavla Vošalíka, velvyslance České republiky u Svatého stolce, Vladimíra Zavázala, velvyslance České republiky v Itálii a Papežské koleje svatého Jana Nepomuckého v Římě bude kromě mnoha dalších významných osobností také kardinál Miloslav Vlk.

Prof. Tomáš Josef kardinál Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v Boskovicích. Je považován za nejvšestrannějšího žijícího křesťanského orientalistu. Špidlík se zaměřoval na teologii křesťanského východu. Mnozí oceňují hloubku, poctivost i umělecký cit jeho bádání, jeho porozumění historii i současnosti a schopnost učinit dávné myšlenky inspirativními i pro současnost.

Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby.

Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1954 zde obhájil doktorskou práci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russeo (Josef Volokolamský. Úvod do ruské spirituality) pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase (Zaire). V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků.

Papež Jan Pavel II. jmenoval 21. října 2003 prof. Špidlíka kardinálem. Do svého kardinálského erbu si Špidlík vložil heslo Ex toto corde (z celého srdce). Titulární baziliku Sant’Agata dei Goti převzal 5. února 2004, v den její památky. V březnu 1995 vedl duchovní cvičení (exercicie) papeže Jana Pavla II. a římské kurie. Kardinálské kolegium jej vybralo, aby 18. dubna 2005 v Sixtínské kapli pronesl poslední promluvu ke konkláve před volbou papeže, v níž byl nakonec zvolen Benedikt XVI. Od roku 1990 přednášel již jako emeritní profesor na Papežském Východním Institutu, a od roku 1991 žije a pracuje v Centro Ezio Aletti v Římě.

Dne 28. října 1998 jej český prezident Václav Havel za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva vyznamenal Řádem T. G. Masaryka. V roce 1989 jej American Bibliographical Institute of Raleigh (North Carolina) zvolil „Mužem roku“, roku 1990 mu týž institut udělí titul „Nejobdivuhodnější muž desetiletí“ jako ocenění významného vlivu na americkou společnost. Italský prezident Carlo Azeglio Ciampi 22. listopadu 2003 Špidlíkovi předal nejvyšší vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury a umění.

U příležitosti 600. výročí úmrtí Sergeje Radoněžského (1314–1392) byl v roce 1992 přijat moskevským patriarchou Pimenem i sovětským exprezidentem Michailem Gorbačovem. V roce 1993 byl jmenován čestným členem Společnosti byzantských studií v Petrohradě.

V roce 1997 dostal dva čestné doktoráty. V květnu od rumunské univerzity v Cluj-Napoca, která v něm ocenila jednoho z největších znalců východní teologie a spirituality, a v prosinci od teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V květnu 1999 obdržel čestný doktorát od Karlovy univerzity v Praze. V roce 2002 udělila Česká biskupská konference Tomáši Špidlíkovi Řád sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní dílo. (apha.cz)


---


Nevím už kolikátého to bylo listopadu, když na dveře našeho pokojíku v Sušilově koleji někdo nehorázně zabušil. S mým spolubydlícím jsem vyskočili, ale to už se dveře rozlétly a v nich se objevil v uniformě německý voják, který pak zase zavřel a nepouštěl nikoho ven. Za nějakou dobu se dveře znovu rozlétly a stál tam pán v civilu: “Geheime deutsche Staatspolizei. Offen lassen!” Pak vešel, bez pozvání se posadil za stůl, zatímco my jsme jakž takž oblečení zůstali vestoje. Začal výslech, na který jsme odpovídali lámanou němčinou. Zajímal se, co děláme, nakolik se zabýváme politikou a podobně. Nakonec se začal přebírat v mých papírech a našel tam také dopis od dominikána P. Habáně, který byl hodně soukromý – o záležitostech mého srdce. Zpozoroval jsem, že gestapák rozumí dobře česky. Celé psaní si přečetl dvakrát, pak kýchnul a stal se div prozřetelnosti Boží – nějak to na něho zapůsobilo. Vstal celkem klidně a u dveří mě napomenul, abych počkal, co se mnou bude. Ten div spočíval v tom, že zatímco většina mých kolegů z koleje byla odvezena do koncentračního tábora, já jsem zůstal s malým hloučkem studentů pod dozorem německých vojáků. Hlídali nás takto ještě i příští noc a pak přišel rozkaz vyklidit kolej a jet domů. Teprve doma jsem se dočetl, že jsou zavřeny všechny české vysoké školy. Skončila jedna fáze životní pouti. Kde a jak začne jiná? (Zpracováno podle knihy: Duše poutníka - Tomáš Špidlík v rozhovoru s Janem Paulasem).

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...