Ačkoliv zanedlouho začne advent, sugerují nám prospekty vkládané do poštovních schránek, že už jsou téměř Vánoce. V obchodech se objevují vánoční nabídky, vánoční výzdoba, a dříve (v adventu) zakázané koledy budou dobré dva týdny před vánočními svátky znít ve městech ze všech koutů tak často, že se nám mohou až protivit jako odrhovačky.
 
Hezké a ušlechtilé adventní koncerty mají většinou vánoční náplň, a tak se zpívá jeden či dva týdny před slavností Narození Páně Narodil se Kristus Pán ostošest. Jsou to malicherné výtky? Může se to tak jevit. Ale „vánoční mánie“ zakrývající advent, vyvolávaná zejména obchodními podniky, prozrazuje něco podstatnějšího. Advent je časem čekání. Očistného čekání před slavností jeho narození a připomenutím, že tento svět nemá cíl sám v sobě, ale až v Kristově druhém příchodu. Jenže čekání není populárním tématem této doby a vůbec se nehodí společnosti, která chce mít vše ihned. Není třeba čekat, až něco dozraje nebo až našetřím, je možné si vše koupit a to hned. Nemám peníze? Nevadí, prodáme na splátky. Ale kupuj a měj, kupuj a měj víc, na nic nečekej, kupuj a užívej si – a budeš šťastnější?

Nevyzývám k revoluci, která bude bořit výlohy, strhávat reklamní plakáty, stříhat dráty, vedoucí k reproduktorům, z nichž se v adventě linou koledy. Jen si myslím, že bychom si my, křesťané, mohli říci docela klidně mezi sebou, že si advent ukrást nenecháme. Ten krásný čas čekání, vnitřního ztišení, šťastného čekání na Pána, jehož příchod známe, vyznáváme, a přece očekáváme.

Další texty k tématu advent naleznete zde