aneb o symbolice čísel.
O zvláště bohaté rozvinutí číselné symboliky v řecké oblasti se zasloužil především známý filozof Pythagoras a jeho žáci. Při studiu akustiky, hudby a zvuků objevil vztah čísla k tónu. Však se žáčci ve fyzice učí dodnes, že struna o polovinu kratší dává tón o oktávu vyšší. Pythagoras z toho udělal závěr filozofický: číslo je mu metafyzickou potencí, nadsvětnou silou, principem a základem celého vesmíru, a ovšem i duchovního života, původce harmonie sfér.
To byla představa ve starověku rozšířená obecně a v novověku citovaná například ještě Goethem v úvodním předzpěvu k Faustovi, že nebeská tělesa vydávají při svém pohybu zvuky, které jsou navzájem v božském souladu. Pythagorova učení se pak ujali novoplatonici. Čísla považovali za prostředníky mezi božskou a lidskou oblastí, za zjevovatele božských tajemství. Novoplatonik Jamblichos napsal spis Theologúmena tés arithmétikés.


***

Ukázka z publikace Symbolika čísel a její původ (text v plném znění zde), kterou vydalo Pastorační středisko.


***

Další texty k tématu: Bible, naleznete zde.