Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

24. 7. 2014 , Petr Šabaka (Foto: IMA)

Vojáci ve válce nemají jména. Doma ale ano...

Vojáci ve válce nemají jména. Doma ale ano...

PROSLOV V NOVÉM BORU
u památníčku na vzpouru českých vojáků která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk.

Památníky na první světovou válku mají jedno společné. Jsou na nich uvedena jména padlých. Nejsou to anonymní oběti války. Ačkoliv na frontách umírali po stovkách a tisících, ačkoliv se na bojových liniích váleli části jejich těl jedna přes druhou, doma tito mladí lidé měli svá jména. Ve statistikách, strategických plánech velitelů a politiků to byly hodnosti, kusy, počty, čísla, zde doma byli milováni. S konkrétními vlastními jmény, která tu čteme, se vynořuje hrůznost války.

Bohužel se tak děje dodnes. Jsme krmeni slovy jako nepřítel, teroristé, separatisté, opoziční síly, pro-něčí síly, domobrana, žoldáci, fundamentalisté, koaliční jednotky… Tito muži a ženy ať už té či oné strany konfliktu mají svá jména. A je opravdovou tragedií, že vůbec bojují, že je někdo proti někomu jinému poštval.

Podobně je tomu i v případě nešťastné Rumburské vzpoury, kterou si dnes také připomínáme. Měl jsem tu čest přečíst si podrobnou studii doktora Jindřicha Marka, ve které mne, vojáka, zaujala následující slova:

„(Monarchie) potřebovala na válečná jatka na italské frontě každého jenom trochu použitelného vojáka. Ale z řad navrátilců z fronty získávala ,vojenský materiál‘ opravdu nebezpečného charakteru, protože udělat z ,hajmkérů‘ poslušné vojáky, kteří bez přemýšlení budou na rozkaz znovu nasazovat životy za neživotaschopnou monarchii, byla jen naivní a zrádná iluze.“ (Zšeřelá strana hvězdy zvané Pelyněk)

Tato vzpoura mi přibližuje hořkost, jakou v sobě nese voják – válečný veterán. Nejsem kompetentní soudit, zda jejich „válka proti válce“ měla ospravedlnění nebo ne. Okolnosti, vojenská pravidla, etické pozadí, konkrétní lidské charaktery, to všechno by bylo potřeba vzít v úvahu. Chtěl bych však nás všechny poprosit o „mateřské objetí“ každého vojáka, který neměl, nemá a nikdy nebude mít ve svém nitru pokoj. Taková marnost, hořkost, bolest, zoufalství nad bezmocí uvnitř drtivé mašinérie nenávisti a násilí, utrpení a smrti se dá vyhnat jen chápající láskou a pochopením, které za každou cenu nepotřebuje soudit a odsoudit.

P. Petr Šabaka, vojenský kaplan

Související texty k tématu:

Čtení z dnešního dne: Pátek 17.11.

Mdr 13,1-9; Lk 17,26-37

Komentář k Lk 17,26-37: Nejsem snad příliš ve světě zabydlený? Pozor, aby mi rychlý příchod Pána – na který se těší ti, kdo žijí vnitřním životem – vlastně nepřekážel!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...