Jsem šťastný, že patřím do té legrační rodiny církve - archív citátů

11. 12. 2000 , Petr Plaňanský

Život na Marsu?

Je druhá adventní neděle a já jsem si v příloze Lidovek právě přečetl, že na Marsu s největší pravděpodobností kdysi existovaly řeky s tekoucí vodou. A kde je (byla) voda, je (byl) pravděpodobně i život.
A existoval-li někdy v minulosti život na Marsu, pak mají vědci zase jeden pořádný klacek na křesťany, ty tmáře, co si myslí, že stvořitelem a dárcem života je Bůh (jehož vtělení si v těchto dnech právě připomínáme).
Opět na nás tedy bude vytažen onen starý dobrý argument, který má v podstatě dvě mutace: (1) je-li život, jakožto určitý fenomén, naprosto ojedinělý, pak je vše věcí náhody a nikoli stvoření; (2) není-li život ojedinělý, pak jde o věc náhody, která má určitou statistickou pravděpodobnost replikace a tudíž opět nejde o akt stvoření.
Zdá se mi, že vědci patrně nečtou klasiky. Nebo přesněji: jednoho konkrétního klasika právě završeného tisíciletí ? C. S. Lewise. On se s jejich ?novým problémem? brilantně vypořádal před více jak třiceti roky v eseji Náboženství a vesmírné lety.
To, že jej nečtou neodarwinističtí vědci mi nevadí. Řečeno jejich slovy: asi se zastavili ve svém vývoji (zamrzli v evolučním skoku) a zřejmě tedy nemají potřebu se seznamovat s novými myšlenkami mimo svůj obor.
Je mi však líto, že se podobně chovají i křesťané. Nečtou své moudré klasiky a proto se neustále vracejí k dávno vyřešeným problémům, jako onen pověstný pes z Přísloví, co se tak rád navrací k vlastnímu vývratku.
A proto nejenže neznají odpovědi na otázky, které si kladou lidé kolem nich, nýbrž neznají a nezajímají se ani o ty otázky. To je škoda. Protože by byli jinak schopni dát nejenom odpověď na případný život na Marsu, ale i odpověď na smysluplný život na zemi. Nu, snad nám to třetí tisíciletí poskytne ještě alespoň ždibec času?

Ze zápisníku Petra Plaňanského

Čtení z dnešního dne: Neděle 20. 5.

Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13
JAN 15,26-27; 16,12-15

Praxe křesťanů není postavena jen na jejich osobních schopnostech, vytrvalosti či snažení se. Bůh jim dává zvláštní sílu. Nejde o vitamíny ani vesmírnou energii, ale o někoho! Duch svatý chce a může s člověkem úzce spolupracovat. Duch Boží člověka posiluje, dává mu moudrost, odvahu či sílu. V jeho moci mohou lidé konat velké věci, i když jsou obyčejní a slabí. Podmínkou je přijetí Ježíše do svého života a otevřenost pro působení Ducha.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Život plný překážek, protivenství a hledání: Klement Maria Hofbauer Dvořák (svátek 20.5.)

(19. 5. 2018) * 1751, Tasovice u Znojma + 1820, Vídeň, Rakousko

Letnice, Svatodušní svátky...

(16. 5. 2018) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Svatý Jan Nepomucký (16. 5.)

(14. 5. 2018) Jan Nepomucký - v černých vodách času naše hvězda...

´Pobožný lenoch´sv. Izidor (svátek 15.května)

(14. 5. 2018) Svatý Izidor rolník (1080-1130)

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(13. 5. 2018) Ježíš, Boží Syn, se stal člověkem v rodině. Základem dobré rodiny je dobré manželství.

Svatý Pankrác (svátek 12.5.)

(11. 5. 2018) Svatý Pankrác zemřel mučednickou smrtí pro Krista, když mu bylo pouhých čtrnáct let. Stalo se tak 12. května roku 304