V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce.

Lukáš vypráví příběh o požehnání. Když Maria s Josefem přinesli své dítě do chrámu, setkali se tam se starcem Simeonem. Ten vzal dítě do náručí, aby je požehnal. A tím, že chválil Boha, vyslovil i podivuhodná slova o tomto dítěti. Nejhlubším určením každého člověka je to, že slouží druhým ke spáse, aby tak skrze něho mohli dojít uzdravení a dospět k celistvosti.

Pověření hlásat radostnou se nemůže vyčerpat v pouhém vyslání několika kněží či laiků na misie, nýbrž musí zahrnout veškerou činnost místní církve. Proto vyžaduje neustálé přizpůsobování životního stylu a diecézních pastoračních plánů této zásadní dimenzi církve v dnešním překotně se měnícím světě. (Benedikt XVI.)

Druhého února se slaví svátek Hromnic - prastarý církevní svátek. Jeho bezprostředním podnětem je připomínka toho, že Maria a Josef donesli Ježíše čtyřicátý den po narození do chrámu v Jeruzalémě k předepsané oběti očišťování.

Ve středu 25.1.2012 na svátek Obrácení svatého Pavla byla spuštěna nová verze portálu pastorace.cz. Předchozí verze byla v provozu již od roku 2000.

„Za evangelium se nestydím  Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchranu každému,  kdo věří …" (apoštol Pavel, Řím 1,16)

Pavel byl v mládí zapřisáhlým nepřítelem nového hnutí založeného jako Kristova církev. Byl jejím nepřítelem, protože v ní viděl ohrožení věrnosti (židovské) tradici Božího lidu, vedeného vírou v jediného Boha. Izraelité platili tuto věrnost krví...

Už nyní je církev jen jedna. Jsou však různé stupně, kterými je s ní kdo spojen. Duch svatý totiž proniká do lidí ponenáhlu a postupně, a proto také ti, kteří jej přijmou, se ponenáhlu a postupně s církví sjednocují.

Povstávám dnes
skrze Kristovo narození i jeho křest,
skrze jeho ukřižování i pohřeb,
skrze jeho zmrtvýchvstání i nanebevstoupení,
skrze je návrat při posledním soudu.
 

Dvacet dva hodin, malá restaurace v Bruselu. Restaurace je plná lidí. Naproti nám sedí na barových židličkách tři muži, evidentně dost sebejistí, obklopení několika ženami. Jsou velmi elegantní, mají na sobě oblečení v módních barvách, ale střídmého střihu, což naznačuje jasně, že jsou z „dobré společnosti“.