… Bůh pro Martinovi není Bohem vzdáleným, právě naopak. Osobně to dosvědčují: „Když si pomyslím, co Pán Bůh, v něhož jsem vložila všechnu důvěru a do jehož rukou jsem svěřila péči o své záležitosti, udělal pro mě a mého manžela, nemohu pochybovat o tom, že jeho božská Prozřetelnost se se zvláštní péčí stará o své děti.“
Nebo také: „Vím, že Pán Bůh se o mě stará.“ Bůh je pro ně „dobrým Otcem“, který opravdu patří do rodiny: spoléhají na něho a i uprostřed těch nejbolestnějších zkoušek vědí, že pod jeho ochranou se jim nemůže přihodit nic zlého. „Ten, kdo doufá v Boha, nebude nikdy zahanben“ se stává rodinným rčením, stejně jako „Bůh sesílá jenom to, co člověk může snést“, jak se tehdy běžně říkalo a později bylo poopraveno na: utrpení Bůh „nesesílá“, on je „dopouští“. A právě tak manželé Martinovi vědí, že Bůh zdaleka není uražený, rozhněvaný a mstivý, je to naopak Bůh, který se o ně s láskou stará a jehož působení poznávají ve velkých milostech svého života: v manželství, v dětech, v pracovním úspěchu. Ale také ve svých vlastních rozhodnutích: když se nějaká jejich volba ukáže řízením Prozřetelnosti jako velmi moudrá, vzdávají Bohu díky v přesvědčení, že On je inspiruje a vede. Bůh je příliš blízko, nemůže se o ně nezajímat, nenechá je padnout…

Z knihy: Rodiče Terezie z Lisieux, kterou napsala Hélene Monginová, vydalo Karmelitánské nakladatelství.

***

Od pátku 24.6.2011 do středy 29.6. se na několika místech v ČR uskuteční program k poctě blahoslavených manželů Ludvíka a Zelie Martinových – rodičů sv. Terezie z Lisieux, kteří byli blahořečeni v roce 2008 (jako druhý manželský pár v historii). Součástí programu bude relikviář blahoslavených manželů Martinových. Místa, kde program bude probíhat: Praha, Poličany, Slaný, Dačice, Zlín, Olomouc.