Všichni dobře víte, že téměř celých uplynulých 10 let byla KTF často zdrojem diskusí v médiích i při různých setkáních mezi příznivci i odpůrci jejího vedení a zaměření. Bylo by možné napsat o tom velmi rozsáhlou disertační práci, ve které by se zračil i vývoj situace v církvi i ve společnosti v uplynulých létech. Zde však nepůjdu do detailů.
Pro informaci, kterou chci dát, nejprve několik základních údajů, ze kterých je nutno vycházet, abychom porozuměli:
KTF je katolickou fakultou ve svazku university Karlovy, kam se po čtyřicetileté komunistické "exkomunikaci" z university ráda vrátila. Takovýto právní stav je ve světě častý. Z toho vyplývá, že podléhá ze strany církevní Kongregaci pro katolickou výchovu v Římě, kterou na fakultě representuje Velký kancléř fakulty, jímž je zpravidla biskup té diecéze, v níž se fakulta nalézá, případně jeho stanovený zástupce. Ten má své kompetence stanovené platnými církevními normami, totiž konstitucí Sapientia Christiana z r. 1979, a platnými stanovami fakulty. Jeho pravomoci jsou zakotveny v obou dokumentech. Z druhé strany podléhá vysokoškolskému zákonu této země, totiž zákonu č. 111/98 Sb. Před zákonem a před rektorem university odpovídá za fakultu děkan fakulty, která má ještě dva další akademické orgány: akademický senát, zvolený celou akademickou obcí, tj. tzv. studentskou komorou (všemi studenty denního i dálkového studia) i učitelskou komorou. Senát volí děkana. Ten musí obdržet nihil obstat od Kongregace na doporučení Velkého kancléře a pak ho jmenuje rektor university. Děkan si jmenuje vědeckou radu. To jsou akademické orgány fakulty. Každý učitel na fakultě učí jménem Velkého kancléře, tzn. v praxi, že před sjednáváním pracovního poměru musí být jednáno s kancléřem.
Aby mohl Velký kancléř plnit své poslání, musí být děkanem průběžně informován o závažnějších událostech na fakultě. Po stránce církevní se bohužel v průběhu uplynulých deseti let často stávalo, že vedení fakulty Velkého kancléře obcházelo a snažilo se jednat za jeho zády, jak jsem to vícekrát dokládal. Vedoucí osoby fakulty mluvily proti kancléři i veřejně a šířily nepravdivé a pomlouvačné věci. Osoby i média s nimi spojená uveřejňovaly nezřídka určité nepěkné řeči proti nejednomu biskupovi. Mnozí bohoslovci a studenti tomu i uvěřili. Tak sami někteří vedoucí fakulty podrývali autoritu v církvi, přestože jinak deklarovali svou věrnost. Některé pastorační akcenty, které biskupové dávali, nepřijímali nebo zlehčovali, takže docházelo z těchto důvodů nezřídka ke kontroversím. Vytvářeli jednostranné názorové gheto a do značné míry izolovali fakultu od současného života.
Z určitého postoje strachu z mnohdy i reálného nebezpečí nesprávných názorů v církvi (i na nejvyšších místech) a z utkvělého mesianismu zachránit z tohoto nebezpečí církev jediným způsobem, který oni pokládali za správný (bez ohledu na biskupa, jehož autoritu a někdy i víru stejně zpochybňovali), se ještě více upevňoval izolacionismus a postoj uzavírání se do gheta. Někdy odmítavý vztah k autoritě biskupa se projevil např. i ve vztahu k autoritě Kongregace nebo třeba apoštolského vizitátora. Pochopitelně, že vztah k universitě i zákonům byl mnohdy podobně poznamenán.
Po stránce církevní ani apoštolská vizitace v říjnu 2000 nepřinesla změnu v této neblahé situaci. Velký kancléř se svou omezenou kompetencí nemohl uvedený neblahý vývoj zastavit. Jedinou možností byla suspense neposlušných kněží. K tomuto drastickému prostředku se neodhodlal sáhnout.
Poněvadž bylo nutno (už od r. l998) mít nové stanovy a do srpna 2001 vypracovat žádost o nové ministerské schválení studijních programů (běžná procedura pro každou fakultu obvykle jednou za deset let), vyhřezl nyní celý důsledek onoho izolacionismu, uzavírání se a nesebekritického hodnocení, na který Velký kancléř poukazoval nejen doma, ale i na Kongregaci. A tu se ukázalo nebezpečí, do kterého vedení fakultu dostalo: dne 14. 12. 2001 jmenoval ministr školství podle zákona správce fakulty, jímž se podle zákona stává rektor university. Ten samozřejmě nemůže tuto funkci plnit sám, ale jmenuje si "výkonného" administrátora. Zároveň ministerstvo zahájilo proces odnětí nebo pozastavení akreditace studijních programů. Od chvíle zahájení tohoto procesu do 120 dnů má ministerstvo rozhodnout. Pokud se administrátorovi nepodaří současný katastrofální stav fakulty změnit, mohlo by dojít i k jejímu uzavření. Mám pevnou naději, že k takovému kroku ministerstva nedojde. Nový, dosud nejmenovaný výkonný administrátor už dělá kroky, aby byla fakulta zachráněna.
Bylo by nesprávné hledat příčiny této situace mimo fakultu, v nějakém záhadném pronásledování církve či spiknutí temných nepřátelských liberálních a zednářských sil proti fakultě, ale nutné je pokorně uznat vlastní chyby. Jak silně zde ožívá ono Ignácovo: "kde je biskup, tam je církev" a "nic nedělejte bez biskupa". Všechny aktéry tohoto dramatu znovu - jako po celých deset let - zvu ke spolupráci na obnově fakulty a k jednotě s biskupem. Přeji si, abyste se mnozí osvobodili od jednostranné zaujatosti v této záležitosti a získali si třeba ještě podrobnější pravdivé informace. Nečerpejte, prosím, ze špinavých zdrojů informací (např. z článků p. Semína, uveřejněných nedávno v MFDnes a ve Světle, a z jiných obdobných autorů, ať píší zleva či zprava). Jedině pravda nás osvobodí! Zároveň vás všechny, drazí spolubratři, vyzývám k modlitbám za fakultu. Hoď svou starost na Pána a on se postará.
kardinál Miloslav Vlk
arcibiskup pražský
/Převzato z Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis (ACAP) 1/2002, bod 6. (č.j. 0156/2002)/
Toto stanovisko arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka a Stanoviska ministerstva školství jsou dostupné v Aktech kurie 1/2002, která jsou na všech farách, a ve zkrácené verzi vyjde v Arcidiecézním Zpravodaji 2/2002.
KTF je katolickou fakultou ve svazku university Karlovy, kam se po čtyřicetileté komunistické "exkomunikaci" z university ráda vrátila. Takovýto právní stav je ve světě častý. Z toho vyplývá, že podléhá ze strany církevní Kongregaci pro katolickou výchovu v Římě, kterou na fakultě representuje Velký kancléř fakulty, jímž je zpravidla biskup té diecéze, v níž se fakulta nalézá, případně jeho stanovený zástupce. Ten má své kompetence stanovené platnými církevními normami, totiž konstitucí Sapientia Christiana z r. 1979, a platnými stanovami fakulty. Jeho pravomoci jsou zakotveny v obou dokumentech. Z druhé strany podléhá vysokoškolskému zákonu této země, totiž zákonu č. 111/98 Sb. Před zákonem a před rektorem university odpovídá za fakultu děkan fakulty, která má ještě dva další akademické orgány: akademický senát, zvolený celou akademickou obcí, tj. tzv. studentskou komorou (všemi studenty denního i dálkového studia) i učitelskou komorou. Senát volí děkana. Ten musí obdržet nihil obstat od Kongregace na doporučení Velkého kancléře a pak ho jmenuje rektor university. Děkan si jmenuje vědeckou radu. To jsou akademické orgány fakulty. Každý učitel na fakultě učí jménem Velkého kancléře, tzn. v praxi, že před sjednáváním pracovního poměru musí být jednáno s kancléřem.
Aby mohl Velký kancléř plnit své poslání, musí být děkanem průběžně informován o závažnějších událostech na fakultě. Po stránce církevní se bohužel v průběhu uplynulých deseti let často stávalo, že vedení fakulty Velkého kancléře obcházelo a snažilo se jednat za jeho zády, jak jsem to vícekrát dokládal. Vedoucí osoby fakulty mluvily proti kancléři i veřejně a šířily nepravdivé a pomlouvačné věci. Osoby i média s nimi spojená uveřejňovaly nezřídka určité nepěkné řeči proti nejednomu biskupovi. Mnozí bohoslovci a studenti tomu i uvěřili. Tak sami někteří vedoucí fakulty podrývali autoritu v církvi, přestože jinak deklarovali svou věrnost. Některé pastorační akcenty, které biskupové dávali, nepřijímali nebo zlehčovali, takže docházelo z těchto důvodů nezřídka ke kontroversím. Vytvářeli jednostranné názorové gheto a do značné míry izolovali fakultu od současného života.
Z určitého postoje strachu z mnohdy i reálného nebezpečí nesprávných názorů v církvi (i na nejvyšších místech) a z utkvělého mesianismu zachránit z tohoto nebezpečí církev jediným způsobem, který oni pokládali za správný (bez ohledu na biskupa, jehož autoritu a někdy i víru stejně zpochybňovali), se ještě více upevňoval izolacionismus a postoj uzavírání se do gheta. Někdy odmítavý vztah k autoritě biskupa se projevil např. i ve vztahu k autoritě Kongregace nebo třeba apoštolského vizitátora. Pochopitelně, že vztah k universitě i zákonům byl mnohdy podobně poznamenán.
Po stránce církevní ani apoštolská vizitace v říjnu 2000 nepřinesla změnu v této neblahé situaci. Velký kancléř se svou omezenou kompetencí nemohl uvedený neblahý vývoj zastavit. Jedinou možností byla suspense neposlušných kněží. K tomuto drastickému prostředku se neodhodlal sáhnout.
Poněvadž bylo nutno (už od r. l998) mít nové stanovy a do srpna 2001 vypracovat žádost o nové ministerské schválení studijních programů (běžná procedura pro každou fakultu obvykle jednou za deset let), vyhřezl nyní celý důsledek onoho izolacionismu, uzavírání se a nesebekritického hodnocení, na který Velký kancléř poukazoval nejen doma, ale i na Kongregaci. A tu se ukázalo nebezpečí, do kterého vedení fakultu dostalo: dne 14. 12. 2001 jmenoval ministr školství podle zákona správce fakulty, jímž se podle zákona stává rektor university. Ten samozřejmě nemůže tuto funkci plnit sám, ale jmenuje si "výkonného" administrátora. Zároveň ministerstvo zahájilo proces odnětí nebo pozastavení akreditace studijních programů. Od chvíle zahájení tohoto procesu do 120 dnů má ministerstvo rozhodnout. Pokud se administrátorovi nepodaří současný katastrofální stav fakulty změnit, mohlo by dojít i k jejímu uzavření. Mám pevnou naději, že k takovému kroku ministerstva nedojde. Nový, dosud nejmenovaný výkonný administrátor už dělá kroky, aby byla fakulta zachráněna.
Bylo by nesprávné hledat příčiny této situace mimo fakultu, v nějakém záhadném pronásledování církve či spiknutí temných nepřátelských liberálních a zednářských sil proti fakultě, ale nutné je pokorně uznat vlastní chyby. Jak silně zde ožívá ono Ignácovo: "kde je biskup, tam je církev" a "nic nedělejte bez biskupa". Všechny aktéry tohoto dramatu znovu - jako po celých deset let - zvu ke spolupráci na obnově fakulty a k jednotě s biskupem. Přeji si, abyste se mnozí osvobodili od jednostranné zaujatosti v této záležitosti a získali si třeba ještě podrobnější pravdivé informace. Nečerpejte, prosím, ze špinavých zdrojů informací (např. z článků p. Semína, uveřejněných nedávno v MFDnes a ve Světle, a z jiných obdobných autorů, ať píší zleva či zprava). Jedině pravda nás osvobodí! Zároveň vás všechny, drazí spolubratři, vyzývám k modlitbám za fakultu. Hoď svou starost na Pána a on se postará.
kardinál Miloslav Vlk
arcibiskup pražský
/Převzato z Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis (ACAP) 1/2002, bod 6. (č.j. 0156/2002)/
Toto stanovisko arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka a Stanoviska ministerstva školství jsou dostupné v Aktech kurie 1/2002, která jsou na všech farách, a ve zkrácené verzi vyjde v Arcidiecézním Zpravodaji 2/2002.
