K tomu, abychom našli Boha ve všech věcech, potřebujeme vnitřní oči víry. Víra je těma vnitřníma očima, které Boha vidí v tváři dítěte, v prvním světle dne i v temnotě noci. Víra je vnitřníma ušima, které Boha slyší ve sténání větru, v příboji moře, ve zpěvavé řeči dítěte opakujícího básničku, v řevu motorů zdolávajících vrch, v záchvatu smíchu i v těžkém dechu trpících.
Víra je vnitřníma rukama, které cítí Boží dotek v čerstvém větru, v jemné spršce deště a ve stisku ruky bližního.

Život víry je život hledání, ale také život nacházení. Nezahlazuje nic z přirozené reality. Mám rád déšť nejen proto, že v jeho vlhkosti je Bůh - mám ho rád, protože je to déšť. Nemiluji tě pouze proto, že v tvém srdci je Bůh, ale miluji tě, protože jsi to ty: pouze uznání tvé dobroty mne vede k dobrotě Boží. Mám rád strom pro jeho dřevo i listy, pro symetrii jeho větví, pro jeho prózu i poezii. Pouze když mám rád strom, protože je stromem, mohu najít Boha, který zahaleně, ale dostupně spočívá v každé skutečnosti.

Život není shlukem neslučitelných věcí bez vztahů a spojení. Všechna stvořená skutečnost je očima víry viděna jako Archa úmluvy, svatostánek Boží přítomnosti a slávy. Všechna rozdílnost stvoření získává v tomto pohledu jednotu a všechno stvoření je naplněno přítomností, mocí a slávou Boha, v němž všechno žije, pohybuje se a trvá.

***

Více textů k tématu příroda naleznete zde