Navigace: Tematické texty S SlužbaDelší texty Budeme se radovat (Louis Evely)

Budeme se radovat (Louis Evely)

Dogma o svaté Trojici nám zjevuje, že Bůh je zcela dar, pohyb, rozmach ke druhému (jako pták, který by byl jen letem). Otec dává: „Otče, všechno, co je tvé, je moje.“ A Syn, stejným způsobem vrací: „Všechno, co je mé, je tvoje“ (Jan 17,10). A tento vztah mezi nimi je něco tak živého a skutečného, že sám vytváří osobu, Ducha svatého, jehož radostí je vydávat svědectví o obou ostatních.
Jsou tři, kteří dávají. A dávají se tak plně, že jsou vlastně JEDNÍM. (9)
(...)
Jsoucnost každé Boží osoby spočívá v tom, co ji poutá k ostatním. Osobnost mají pouze v pohybu, který je nese k ostatním. Co je odlišuje, je způsob, jak se dávají. (10)
/Náš život má být formován pohledem na Nejsvětější Trojici: být milujícími, více odkázanými na bližní, neschopnými obejít se bez druhých. To nepochopil Adam: chtěl nechtěl poslouchat, důvěřovat, spoléhat se na druhé! (10)
(...)
Staneme se Bohem, ve kterého věříme. Věříme-li, že Bůh je nezávislý, bohatý, že není nikomu podřízen, že nikomu neslouží, pak je přirozené, že budeme usilovat ze všech svých sil, abychom se stali také takovými. Ale v den, kdy opravdově UVĚŘÍME, že Bůh je láska, tedy příchylnost, něžnost, poslušnost, dar, společenství, touha, očekávání... pak, protože si budeme přát jako Adam, jako každý člověk, abychom se stali podobnými Bohu, budeme se radovat, kdykoliv objevíme, že jsme závislí, oddaní, poddáni něžným citům, neschopni být šťastni v osamocení. 10-11)

(Louis Evely: Krédo, Gratis, Ústí n. Orlicí 1997, 9-11)


Témata: Služba

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"