Člověk by si zoufal, kdyby nehleděl na tebe (Chiara Lubichová)

Člověk by si zoufal, kdyby nehleděl na tebe, který všechno trpké, jakoby zázrakem proměňuješ v sladkost...

Kdyby nehleděl na tebe rozpjatého na kříži, s výkřikem na rtech, vnořeného do propastné nejistoty a absolutní nečinnosti, do smrti, která neumírá, když tím, že ses stal nejhlubším chladem, jsi vrhl všechen svůj oheň na zem, a svým propastným strnutím jsi na nás vylil svůj nekonečný život, který nás nyní uchvacuje, a my ho žijeme v opojení.

Stačí nám, že jsme ti alespoň trochu podobní, že můžeme spojovat svou bolest s tvou a nabízet ji Otci.

Abychom my měli Světlo, tobě pohasl zrak.

Abychom my měli jednotu, tys zakusil odloučení od Otce.

Abychom my měli moudrost, ty ses stal "nevědomostí".

Abychom byli znovu oděni v nevinnost, stal ses "hříchem".

Aby byl Bůh v nás, tys zakusil odloučení od něho.


Text z knihy Cesty světla Chiary Lubichové.


Několik kapitol z této knihy naleznete zde


Knihu vydalo nakladatelství Nové město