Navigace: Tematické texty M MilosrdenstvíDelší texty Milosrdenstvím se nedokazuje, jak se kdo cítí, ale jak se rozhodne

Milosrdenstvím se nedokazuje, jak se kdo cítí, ale jak se rozhodne

Co je podmínkou Božího milosrdenství ve Starém i Novém zákoně? Je to vztah. Bůh je milosrdný, soucitný, miluje člověka. Ale zároveň je na člověka náročný. Přeje si, abychom jeho milosrdenství přijali jako „pevné milosrdenství“ a sami projevili na oplátku chesed – oddanou zbožnost, věrnost i v okamžicích, kdy se zbožně necítíme. Milosrdenství, de facto oddaná láska k Bohu, totiž není v prvé řadě o „citech“. Nedokazuje se tím, jak se kdo cítí, ale jak se rozhodne! Jde o to, zda potvrdíme své základní přilnutí k Bohu, tak jako on lne k nám. To ostatně platí v každé opravdové lásce. Patří k ní rozhodnutí, díky kterému si za svým závazkem či slibem pevně stojím!

Proto je důležité nechat se „vtáhnout“ do společenství Boha. Nepochopíme, co je milosrdenství, neboli to, co vychází ze vztahu, pokud je neoplácíme, tedy nemáme vztah. Boží milosrdenství se pro nás může stát jen prostředkem k vyřešení našich problémů. Vzpomeňme na podobenství o nemilosrdném služebníku z Mt 18,23-34! Vyprosil si u svého krále odpuštění nesmírně velkého dluhu, a jen co se mu dostalo smilování, hned chytil pod krkem svého druha, který mu dlužil úplný pakatel, a smilovat se nechtěl. Pán mu odpustil veliký dluh, ale on vůbec nepochopil, co se stalo! Měl zkrátka vyřešený problém! Využil něco z milosrdenství krále, bylo mu odpuštěno, ale neproměnilo ho to. Nakonec na to doplatil, musel trpce splácet.

Ani my nepřijímáme Boží milosrdenství proto, aby Bůh „vyřešil naše problémy“. Náš základní problém nebude vyřešen, budou-li řešeny naše dílčí problémy, aniž to promění náš vztah k Bohu, potažmo k bližním. Bez vztahu zkrátka nemůže být o opravdovém milosrdenství řeč.

Vděčnost zavazuje k oplácení milosrdenství. Budeme-li usilovat o „slitovné nitro“, z něhož vyplývá i vnější chování a rozhodování, nakonec to způsobí, že v lidském srdci zavládne pokoj. Pokoj, který je také ovocem Ducha.

Možná se nám to nedaří. Cítíme se tak nedokonalí. Velmi dobrou pomůckou i pro nás však zůstávají starozákonní žalmy. Tolikrát se dovolávají Božího chesed! Přitom jsou to příklady modliteb nedokonalých a vášnivých lidí, kteří nám svou leckdy jadrnou bezprostředností mohou být docela blízcí. Za povšimnutí stojí, že tito prosebníci o všem, co je potkává, Bohu upřímně povědí. Se vším chodí za svým Bohem! Dokonce když se jim nelíbí, jak s nimi Bůh jedná, říkají to právě jemu! A tím dosvědčují, že k němu mají vztah, stojí na Boží straně. To pro nás může být povzbuzením. Toužíme-li po Božím milosrdenství, také nemusíme být hned „dokonalí“, ale musíme chtít opravdový vztah k Bohu. A můžeme si při tom pomáhat a nechat se inspirovat právě starozákonními žalmy. Navzdory dobové podmíněnosti nejsou něčím překonaným. Ač se na první pohled mohou zdát málo uctivé, jejich velkou předností je právě upřímnost. Žalmisté přinášeli před Boha celý svůj život, se všemi jeho trablemi i radostmi, a nikdy se Boha nevzdávali. A v tom je klíč! Proto i modlitba toho, kdo do žalmů opravdu pronikl, kdo jimi doslova „nasákl“ a naučil se přinášet svůj život před Boha s podobnou upřímností, může být nakonec ryzí.

A proto:

Chválu vzdejte Hospodinu, neboť je dobrý,
Jeho milosrdenství trvá na věky!



Se svolením zpracováno podle knihy:
Gabriela Ivana Vlková, Bůh milosrdný,nebo trestající?
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.czwww.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

 

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"