Navigace: Tematické texty V VíraDelší texty Naše děti (Józef Augustyn)

Naše děti (Józef Augustyn)

Svoboda je jednou ze základních náboženských hodnot - veškeré náboženské praktiky, které ji popírají, nemají obvykle větší duchovní cenu. Pokus o nátlak nese vždy špatné ovoce.

Někdy se podobné chyby dopouštějí rodiče v náboženské výchově svých dorůstajících dětí. Vnímají je stále jako malé a zbytečným naléháním si určité náboženské chování prostě vynucují. Mnoho mladých v období dospívání prožívá specifické období vzpoury a nevíry. Už nechtějí chodit na nedělní mši svatou, na náboženství, nechtějí se ráno a večer modlit. Často to bývá vliv kamarádů a školy. Omezování jejich svobody je určitou náboženskou antivýchovou. Když rodiče mají hlubokou víru a v jejím duchu vychovali své dítě, pak dokonce i když dítě zakolísá, za čas se zase vrátí k hodnotám, které poznalo v raném dětství. Moudří a předvídaví rodiče, stejně jako otec z podobenství o marnotratném synu, dokáží vytrvale a trpělivě čekat. Nemůžeme znásilňovat náboženskou svobodu ani u lidí, kteří jsou na nás nějakým způsobem závislí. Odpor dětí a mládeže v náboženských záležitostech je leckdy formou protestu vůči různému psychickému nátlaku ze strany rodičů a vychovatelů také v jiných oblastech života. (40)
(...)
Když naše děti, zejména v období dospívání, projevují odpor k náboženství, můžeme, kromě zřetelného, nicméně taktního vybídnutí k účasti v náboženském životě, organizovat také společné náboženské prožitky. Například společný výlet na nějaké posvátné místo nebo účast na setkání věřících může být vynikající příležitostí, kdy děti pozveme k určité náboženské zkušenosti. Rodičům by mělo záležet na tom, aby jejich děti samy postupně překonávaly svou vnitřní vzpouru proti víře. (41)

(Józef Augustyn: Kdo je můj bližní?, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 41 a 42)


Témata: Víra

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 2.

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"